Stres z druhé ruky: Úzkost ostatních vás může vyčerpat víc, než vaše vlastní
Je prudce nakažlivý. Chytnete ho, ani nebudete vědět jak. Klidně i během prázdnin doma, v práci, na ulici. Sebeobrana existuje a stojí na principu emoční odpovědnosti. Učme se od mistrů stoiků.
Brzdí a omezuje vás vstřebávání úzkostí a strachů ostatních lidí? Brání vám dosažení vašich snů a cílů? Emoce přebíráme snadněji, než si uvědomujeme, a stres z druhé ruky může rychle ohrozit naše zdraví i vztahy.
Secondhand stres čili sekundární stres je psychologický jev, kdy člověk zažívá stres nepřímo, v důsledku kontaktu s jinými lidmi, kteří sami pociťují stres a úzkost. Tento druh stresu se šíří podobně jako nakažlivá emoce, například smutek nebo radost, a často se objevuje v prostředích s vysokou emocionální intenzitou. V práci, doma, v rodinných situacích nebo při komunikaci s přáteli.
V našem mozku jsou zrcadlové neurony, které se aktivují, když pozorujeme emoce u jiných lidí. Mozek vnímá i neverbální signály jako tón hlasu, výrazy tváře a gesta přenášející emoce na ostatní. Pokud někdo působí nervózně nebo rozrušeně, můžeme tyto emoce podvědomě zachytit. Lidské bytosti jsou empatické, přirozeně se snažíme pochopit a vcítit do emocí druhých, což může vést k přenosu jejich nálady.
Emoce jako chřipka
Emocionální nákaza je proces, při kterém lidé přebírají emocionální stavy druhých prostřednictvím empatie, neverbální komunikace a zrcadlení chování. Jako lidské bytosti máme přirozenou schopnost vcítit se do lidí kolem nás. Secondhand stres je spojen s naší empatií a schopností vnímat emocionální stavy druhých. Můžeme ho přejímat například pozorováním stresových situací u jiných lidí nebo komunikací s lidmi, kteří popisují své strasti, problémy a stresové zážitky.
Intenzivní stresový prožitek nám taky může přivodit přímý kontakt s blízkou i vzdálenější osobou, která projevuje stresové chování jako podrážděnost, úzkost, přetížení, nebo s někým, kdo nás požádá o pomoc a využije jako vrbu či hromosvod svých trápení. Je jen málo lidí bez speciálního tréninku, kteří dovedou poslouchat vyhrocené příběhy blízkých a s racionálním odstupem je komentovat nebo mentorovat.
Bez lidí jsme nic
Jenomže spojení s ostatními lidmi a péče o ně je klíčem k našemu přežití, takže dává smysl, že podvědomě přebíráme pozitivní a negativní pocity ostatních. „Když se lidé kolem nás cítí ve stresu, naše instinkty nás na to upozorní a vnitřně reagujeme, jako by to byly náznaky nebezpečí,“ říkáAvy Joseph, zkušený kognitivně behaviorální terapeut a ředitel College of Cognitive Behavioral Therapies.
Jak může stres ovlivnit naše zdraví a cíle? „Je důležité přemýšlet o tom, co rozumíme pod pojmem stres, protože stres může být zdravý i nezdravý,“ vysvětluje Avy Joseph. Nezdravý stres se nazývá úzkost, zatímco zdravý stres je obava. Úzkost je emoce vyvolaná nezdravým nebo iracionálním přesvědčením či postojem k vnímané nebo skutečné hrozbě. Stres v nás vyvolává i očekávané nebezpečí nebo obava o někoho či něco, na čem nám záleží. Obava je racionální a přirozená reakce na konkrétní situaci nebo hrozbu, která je známá a reálná, tedy zdravá verze úzkosti. A má i praktický účel. Může nás motivovat k tomu, abychom se připravili nebo podnikli kroky ke zvládnutí situace.
Sabotáže z úzkosti
Být den za dnem ve stavu úzkosti má zásadní dopad na vaše zdraví a cíle. Dlouhodobá úzkost může ovlivnit zdraví srdce, váhu, zvýšit krevní tlak a způsobit gastrointestinální potíže. Také budete pravděpodobně pociťovat nespavost, mohou se u vás objevit bolesti hlavy, ztráta libida, únava, bolesti svalů a může se snížit i váš zájem o interakce s ostatními. Tedy omezíte společenské aktivity a třeba i sport.
Je taky pravděpodobnější, že budete inklinovat k chování, které sabotuje vaše cíle. Možná se budete vyhýbat lidem, začnete víc pít, při představě, že čokoláda vám alespoň na chvíli do těla vžene endorfiny, také nadměrně a nezdravě jíst.
Příznaky stresu
Příznaky secondhand stresu se mohou projevit jak na fyzické, tak na emocionální a behaviorální úrovni. Chcete-li rozpoznat úzkost, zkontrolujte dvě věci, svoje myšlenky a to, co vám vaše pocity říkají, abyste udělali. Pokud zažíváte úzkost z úzkosti, vaše myšlenky se zaměří na samotný pocit úzkosti. Možná si myslíte, že byste neměli být nervózní, protože se nic špatného nestalo ani neděje, možná máte chuť rychle zastavit úzkost a vyhýbat se svým pocitům spíše než je přijímat, chcete uklidnit své pocity alkoholem, nadměrným cvičením nebo jídlem. Vaše mysl bude zaujatá tím, jak se zbavit nepříjemného pocitu.
Pokud pociťujete úzkost kvůli pocitům někoho jiného, pak se vaše myšlenky zaměří na pocity a emoce druhé osoby. Možná chcete dávat příliš mnoho ujištění nebo byste se rádi vyhnuli vyjádření svých názorů a pocitů, takže se rozhodnete jednat neasertivně. Můžete mít i pocit, že jste příčinou cizích emocí, a ve finále to budete vy, kdo se budete cítit provinile.
Pozitivní strategie
Nejlepší obranou je prevence. Tím účinným „očkováním“ jsou pozitivní strategie, které můžete použít, abyste si sekundárním stresem co nejméně ubližovali. Není to ale tak jednoduché, protože zároveň s potřebou sebeobrany chcete podporovat své úzkostné blízké a pomoct jim hledat řešení. „Stres z druhé ruky je vyvolán našimi vlastními nezdravými přesvědčeními,“ upozorňuje Avy Joseph a dodává, že naše postoje ve vyhrocených momentech a situacích jsou dogmatické, rigidní a absolutistické povahy. Jsou založeny na „musím a nesmím“.
„Musím mít své pocity vždy pod kontrolou, jinak jsem slabý a bezcenný.“ „Nesmím se cítit úzkostně a nepříjemně, když vidím své blízké úzkostné a nešťastné.“ „Nesnesu vidět své milované nešťastné. Musím být schopen pomoct svému milovanému, aby se cítil šťastný, pokud to nedokážu, je to hrozné, nemůžu to snést a dokazuji si, že jsem selhal.“ Je vám to povědomé? Psychologové často upozorňují, že jsou to pouze naše dogmatické požadavky, které v nás vyvolávají pocity úzkosti, stresu z druhé ruky. To je podstatou řešení našich emocionálních problémů.
Říká se tomu princip emoční odpovědnosti a je to psychologický koncept, který zdůrazňuje, že každý člověk je primárně zodpovědný za své vlastní emoce a způsob, jakým na ně reaguje. Tento princip předpokládá, že naše emocionální stavy nejsou plně určeny vnějšími okolnostmi nebo chováním ostatních lidí, ale spíše tím, jak tyto situace vnímáme, interpretujeme a zpracováváme. Ve zkratce, jen my sami jsme zodpovědní za své pocity a nejsme příčinou pocitů jiných lidí.
Třeba ve vztazích, pokud partner udělá něco, co vás zklame, místo výčitek se zaměřte na vyjádření vlastních pocitů jako: „Cítím se smutně, protože mám jiná očekávání.“ Když kolega v práci udělá chybu, místo výbuchu hněvu navrhněte konstruktivní řešení problému. V konfliktech si zkuste uvědomovat, jestli váš hněv je vaším vnitřním stavem, anebo jestli jen nevyčítáte druhým, že vás donutili se tak cítit.
Trénink nepohodlí
Klíčem ke zvládnutí sekundárního stresu je uvědomit si jeho přítomnost a aktivně pracovat na ochraně vlastního duševního zdraví. Říká se, že nejlepší obrana je útok. V případě, že útočící jsou ze strany našich blízkých, to zrovna neplatí. Máte sklon vyhýbat se pocitům, myšlenkám, fyziologickým vjemům, asertivnímu chování, mentálním představám? Přestaňte to dělat. Místo toho udělejte všechno pro to, abyste rozvíjeli svou odolnost vůči nepohodlí. Sedněte si v klidu se svými pocity. Jsou přirozenou hybnou silou vašeho těla. Pozorujte a zkoumejte je, nejspíš přijdete na to, jak jsou vám nepříjemné, možná se i naštvete.
Jednoduše buďte k sobě laskaví a přijměte, že jsme jen lidé a máme své city. To je přirozené. Přijetí je prvním krokem k tomu, abyste neuvízli v úzkosti, ať už je sekundární, nebo primární. Buďte důslední a opakujte nový způsob myšlení a nové chování konzistentním způsobem. To se v určitém okamžiku změní ve zvyk a stane se to vaší obvyklou reakcí. Změna postojů a chování začíná nepříjemně, protože to ještě není vaším zvykem. Dalším krokem je trénink nastavení svých zdravých hranic, pokud je to možné, omezte kontakt s prostředím nebo lidmi, kteří vám způsobují stres.
Naučte se říkat „NE“!
Nepochybně jste tuto radu slyšeli tisíckrát, ale funguje? Pokud vás někdo opakovaně zatěžuje svými problémy, laskavě, ale pevně je odmítněte. Když se nemůžete z objektivních důvodů stresorům vyhnout, nastavte časové limity pro interakce nebo diskuse na stresující téma. Můžete druhým naslouchat, ale nenesete odpovědnost za jejich emoce. Zkuste se podporovat bez toho, abyste převzali stres na sebe. Emoce jsou nakažlivé, ale jejich vliv můžeme řídit.
Stoicismus tvrdí, že není špatných a dobrých věcí. Vše je jen otázka postoje. Ale naučit se vnímat pro nás bolestné a emočně náročné situace a momenty se stoickým klidem je mistrovská disciplína. Snad jsme vám poskytli alespoň malý návod.
Zdroj: autorský článek
