Sex ve městě: Seriál, který se zaryl pod kůži. V dobrém i ve zlém
Jste Carrie, Charlotte, Samantha, nebo Miranda ptaly se před pár lety kvízové testy většiny časopisů. Těm z nás, které byly víc při zemi, vyšla Miranda. Ale stejně se mnohé mé vrstevnice zhlédly v kudrnaté Carrie. Nyní jsou všechny staré epizody na Netflixu, a tak se dá seriál, který skončil před dvaceti lety, zkouknout najednou a s pořádným odstupem.
Carrie byla vlastně taková živá panenka Barbie. Lítala po městě na jehlách a v nápaditém oblečení, psala jeden sloupek týdně a většinu peněz utrácela za drahé boty, oblečení a večírky. Už tehdy to byla vlastně nerealistická pohádková postava s bezednou peněženkou. Tahle barbie neměla moc velkou finanční gramotnost a podporovala okázalý konzum.
Sex je náš
Kultovní Sex ve městě nezestárl tak milostivě, jak by si jeho tvůrci možná přáli. Soudobí kritici seriálu vyčítají mnoho chyb, které bezesporu má. Jedno se mu ale musí nechat, Sex ve městě změnil nahlížení na ženskou sexualitu a ve své době prolamoval mnohá tabu.
Samantha Jones se nepochybně stala televizní ikonou a byla jednou z prvních ženských postav, které si v televizi užívaly nezávazného sexu. Zatímco příležitostný sex byl tématem, kterému se do té doby věnovalo mnoho seriálů, vždy to byla mužská postava, kdo si mohl užívat jeho výhod. Podle průzkumů prý seriál změnil i náhled na předmanželské vztahy. Předtím si daleko víc lidí myslelo, že jsou nějakým způsobem špatné. Až tak velká sexuální revoluce byla třeba.
Pamatujete si epizodu s růžovým vibrátorem Králíkem? Jednou z nejvíce zmiňovaných epizod ve feministických kruzích je Želva a zajíc, kde Miranda doporučuje Charlotte vibrátor, ta později navštíví sexshop a jeden si koupí, což rychle vyústí v posedlost, která vyžaduje zásah ze stran kamarádek. Epizoda pro mnohé ženy na světě normalizovala sebeuspokojování a používání sexuálních hraček. Obě témata byla do té doby v hlavním vysílacím čase zcela tabuizovaná a neslýchaná. Díky tomuhle seriálu se mnohé z nás naučily o sexu více než ve škole nebo doma.
Pohled generace Z
„Jsem Gen Z a dívám se na Sex ve městě poprvé. Není to jen zastaralé, je to trapné,“ píše ve svém článku dvaadvacetiletá Američanka Brittany Miller. I ona se k Sexu ve městě dostala díky tomu, že se nyní objevil na Netflixu, a zprostředkovává tak tento seriál novému publiku.
„Sex ve městě se začal vysílat v roce 1998, kdy moji rodiče ještě nebyli svoji. Když seriál v roce 2004 skončil, byly mi tři roky. Nyní je mi dvaadvacet a seriál sleduji poprvé,“ vysvětluje Brittany a přiznává, že její generaci na seriálu vadí hodně věcí. Zejména to, že Carrie Bradshaw odmítá bisexualitu svého kluka a dívá se na ni jen jako na skrytou homosexualitu. Nebo to, jak Samantha mluví o transgender sexuálních pracovnicích, když je popisuje jako „napůl muži, napůl ženy, naprosto otravní“.
„Můj problém není v tom, že je seriál zastaralý, ale v tom, že je téměř nesnesitelně trapný a soustředí se na postavy, které jsou, upřímně řečeno, příšerní lidé a příšerní přátelé,“ popisuje Brittany, která rovněž jako Carrie žije v New Yorku a živí se psaním. Tím ale podobnosti končí.
„Bydlím v South Brooklynu, do kanceláře dojíždím 50 minut. Nechodím na brunche a s přáteli nepiju cosmopolitan v barech. Kdo si může dovolit jíst tak často venku? Pokud jde o randění, i moji přátelé řeší seznamování, ale sotva někdo z nás tak často střídá partnery jako ženy v Sexu ve městě,“ srovnává mladá žena svůj život s tím seriálovým.
Nejvíc ale příslušnici generace Z vadí, že Carrie má coby sexuální publicistka posouvat hranice našich názorů na sex, ale často je vlastně dost konzervativní. Když Carrie chodí s bisexuálním mužem jménem Sean, každá z ostatních tří hlavních postav nabízí extrémně zastaralé názory na téma jeho sexuality. Charlotte tvrdí, že si bisexuální muži zabírají všechny svobodné muže v New Yorku. Miranda tomu říká ‚chamtivé dvojité namáčení‘ a sexuchtivá Samantha se pak nazývá ‚zkussexuálkou‘, která jednou zkusí všechno. Bisexuál ale není někdo, kdo je zmatený. Bisexualita je velmi reálná sexuální orientace,“ rozčiluje se Brittany.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Mladá Američanka uznává, že tak otevřeně o sexu se mluví v naprostém minimu seriálů. A přiznává, že ve své době byly hovory o orálním uspokojování nebo masturbaci revoluční. Smířlivě dodává, že je vždy osvěžující vidět ženy svobodně mluvit o svém sexuálním životě.
Toxická pohádka
Carrie, Miranda, Charlotte a Samantha formovaly i náš pohled na přátelství, mateřství a vztahy. A v případě hledání lásky byla Carrie spíše odstrašujícím příkladem. Její eskapády s panem Božským vykazovaly všechny známky toxicity. Snad jen na konci první série se Carrie zachová tak, že máme drobnou naději, že sebe možná miluje víc jako Samantha.
Odmítne pana Božského a jeho luxusní vůz, který by je odvezl na jím placenou dovolenou, a požaduje, aby jí řekl, že je ta pravá. Když to Božský neudělá (možná proto, že ještě není tak daleko, aby to ve vztahu chtěl říct), neodjede s ním na letiště, ale zůstane s kufry na chodníku. Je to smutné, kdo by odmítl dovolenou zadarmo, ale Carrie tehdy má nějakou sebeúctu a zná své hranice.
To se však o dalších sériích říct nedá. Tímhle vztahem udělali tvůrci seriálu možná větší škody, než by si mysleli. Posílili v ženách představu, že pro lásku se musí trpět. Tenhle nerozhodný a nedostupný princ si na konci seriálu přece jen uvědomí, že ta malá kudrnatá žena v podpatcích je ta pravá. A tak mnoho žen od té doby čekalo na stejný happy end, i když byly v naprosto nefunkčních vztazích.
Carrie je vlastně tou postavou, která dnes dostává nejvíc na frak. Samotná Carrie Bradshaw je jednou z nejtoxičtějších postav v televizní historii,“ píše se v jednom z komentářů pod videem na YouTube, kde se rozebírá vztah Carrie a pana Božského, a komentující pokračuje: Od začátku si vymýšlela falešné problémy. Pronásledovala jeho bývalou ženu. Vyděsila se, když s ní pan Božský nechtěl mít sex, protože sledoval box. Lezla za ním do kostela, i když jí řekl, že je to soukromá věc, kterou sdílí jen se svou matkou. Carrie byla často k nesnesení.“
Je tak neurotická a posedlá sama sebou. Kamarádit se s ní by bylo vyčerpávající. Dochází mi, že i když jsem tu postavu zbožňovala a chtěla být jako Carrie, chtěla jsem asi spíš jen její šatník a vlasy,“ uznává dnes pětatřicátnice Tereza.
Miranda a mateřství
Obecně nejsympatičtější postava Mirandy je na začátku docela cynická. Vzpomeňme na její slova, když říká, že čarodějnice v Jeníčkovi a Mařence byla velmi nepochopena: Chci říct, že žena si postaví dům snů, a pak přijdou ti spratci a začnou ho žrát.“ Sledujeme-li Mirandin příběh a připomeneme si poslední scény, kdy Miranda koupe ve vaně svou tchyni, vidíme, že její postava je nejrealističtější.
Když se Stevem neplánovaně otěhotní, přemýšlí Miranda o potratu, který si ale na poslední chvíli rozmyslí. Ani cynická Miranda si nemůže nechat ujít příležitost zažít mateřství, které podle spisovatelky Peggy Orenstein vytlačilo manželství jako zdroj romantických snů bezdětných svobodných žen. Mirandino těhotenství ani následné žonglování mezi prací a dítětem nepřipomínají romantiku ani zdálky. Je to drsná dávka opravdovosti, kterou bylo třeba na obrazovkách také ukázat.
Kdo žije v realitě a kdo v pohádce, se ostatně názorně ukáže, když Miranda začíná rodit a její plodová voda zničí nové „Popelčiny střevíčky“ od Christiana Louboutina. Proto mají Mirandu nakonec všichni radši, je jedna z nás.
Charlotte – Půvabná šedá myška
Charlotte jednou na své kamarádky frustrovaně křičela: Randím od svých patnácti let! Jsem vyčerpaná! Kde je?!“ Ten, koho tak usilovně hledala, ji měl konečně ‚zachránit‘. Není divu, že si se Samanthou tak často nerozuměla. V reálném životě by se tyhle dvě ženy asi vůbec nebavily.
Jak navíc mohli scenáristé téhle konzervativní postavě dát zaměstnání v umělecké branži? Jistě, umění jen prodávala v galerii, ale stejně. Tuhle polohu Charlotte mohl věřit jen málokdo. Tím spíš, když z galerie odešla hned, jak se vdala.
Její první manželství se celé točilo kolem snahy otěhotnět, a když Trey nakonec přiznal, že je z toho všeho vyčerpaný, dala mu jasně najevo, že jí jejich manželství nestačí. Pokud nemohli mít dítě, jejich cíle už nebyly v souladu, a jediným logickým dalším krokem byl rozvod. Tahle stereotypní princezna měla asi fungovat jako ještě větší kontrast ke zbylým třem postavám. Ale co nás vlastně doopravdy naučila?
Každý díl Sexu ve městě je miniaturní sociologickou studií a dnes už i historickým okénkem. Těm z nás, kteří jsme ho v pubertě nebo dospělosti skoro až nábožně sledovali, se zaryl hluboko pod kůži, ať už v dobrém, nebo ve zlém.
