Mýtus perfektního rodiče: Jak se naučit být „jen“ dost dobrý

...

... Zdroj: ketan rajput on Unsplash

Věnovala jsem dost času dceři, když mluvila o kamarádce? Neměli bychom v sobotu ještě po výletě hrát celá rodina deskovky? Nenutím je moc do přípravy do školy, neprojektuju si do nich vlastní cíle? Ve světě plném příruček o správné výchově a dokonalých fotek na sítích se snadno může stát, že se jako rodiče cítíme poněkud neschopně. Jen perfektní je dost dobré. Kde se to vlastně vzalo? Touha po dokonalosti škodí nejen nám rodičům, ale i dětem. Takže přijměte jedinou radu, kterou jako rodiče potřebujete. Stačí být „dostatečně dobrý“.

Má letitá kamarádka Johanka bydlí v domečku u lesa, má dvě děti a každé ráno vstává brzy, aby si stihla zacvičit – na svou postavu má totiž vysoké nároky. Připravuje dětem bohaté a zdravé snídaně, rozváží je do školy a školky, hned potom se pouští do úklidu celého domu. K tomu ještě stihne upéct domácí chleba, protože v okolí ho prý peče každý. Odpoledne rozváží děti na kroužky nebo chodí ven, ráda je i sebe udržuje v pohybu. Zároveň se stará o rozlehlou zahradu a po večerech zkouší recepty, které jsou právě „v kurzu“ na Instagramu.

Když se po roce domlouvání konečně scházíme na kávu, Johanka přiznává, že je frustrovaná: Její partner preferuje tučná jídla od tchyně, která navíc servíruje i dětem, a Johanka má pocit, že nic nedělá správně. Pracuje z domu (opravdu netuším, kdy to zvládá), protože si nechce „brát peníze od manžela“. Její vztah s dcerou je podle jejích slov komplikovaný. Dortík si nedá, „sladké přece není zdravé“, a neustále sleduje hodinky. I pod vrstvou make-upu vidím, že Johanka vypadá vyčerpaně a rozhodně ne šťastně. Zkouším zavést řeč na terapii, ale něco takového rovnou odmítá s tím, že by ji stejně nestíhala. Musí běžet, má toho ještě hodně. Odcházím s pocitem, že jsem ji připravila o čas, a přemýšlím, s kým se pořád tak urputně srovnává.

Kde se bere touha po dokonalosti?

Tlak na dokonalost může mít mnoho zdrojů. Někdy pochází z vlastního dětství, kdy nás rodiče nebo okolí vedli k perfektním výsledkům. Jindy je poháněn současnou dobou – sociální sítě nám ukazují životy, které vypadají bezchybně, i když všichni víme, že realita je mnohdy jiná. Podle studie publikované v Journal of Social and Clinical Psychology navíc nadměrně strávený čas na sociálních sítích souvisí s vyššími úrovněmi stresu a nižším sebevědomím.

Nezanedbatelný vliv mají i kulturní a společenské normy. Například ženy čelí očekávání, že budou nejen skvělé matky, ale také úspěšné v práci a dokonale vypadající partnerky. Takové požadavky jsou však dlouhodobě neudržitelné. Úspěšné a dokonalé musí být i jako matky, takže čtou knihy o rodičovství, které si často protiřečí a které umějí tak krásně podpořit pocit selhání, jakmile nám rupnou nervy a s dítětem omylem nekomunikujeme jako líný, respektující či kdovíjaký rodič.

Tlaku na dokonalost není jednoduché čelit, jenže snaha vše stíhat a vypadat perfektně vede k pocitům viny, nedostatečnosti a k vyhoření. Protože perfektní rodičovství je iluze. Každý jsme jiný, každý má své silné stránky i slabosti. Proti tomu všemu je tu revoluční myšlenka „dostatečně dobrého rodiče“ – to, co jste, to stačí. Tento koncept nabízí úlevu a vede k větší spokojenosti na obou stranách. Rodičovství není žádný závod – je to proces, v němž je důležité přizpůsobit se svým vlastním potřebám a také potřebám svých dětí.

Nebýt strážce bezchybnosti

Koncept „good enough parenting“ vznikl už ve 40. letech 20. století a jeho autorem je britský psychoanalytik Donald Winnicott. Děti podle něj nepotřebují strážce bezchybnosti, ale průvodce životem. Být dostatečně dobrý rodič znamená dát dětem lásku, podporu a zázemí a zároveň vědět, že se to neobejde bez chyb nebo selhání. Zní to složitě, ale v podstatě to znamená být sám sebou.

 

Podle Winnicotta je ale právě tento proces klíčový pro vývoj dětí. Díky schopnosti přijímat vlastní chyby a nedokonalosti mohou rodiče zůstat autentickým vzorem. Protože způsob, kterým se oni vyrovnávají se svými nezdary, pomáhá dětem samotným zvládat těžkosti a hledat řešení. Tímto se učí důležité dovednosti, jako jsou odolnost, samostatnost a schopnost zvládat frustraci. To budou potřebovat po celý život.

 „Být dostatečně dobrý neznamená být lhostejný nebo nedbalý. Jde o to, být přítomný a empatický, ale také lidský a nedokonalý,“ vysvětluje psycholožka a autorka knihy The Myth of the Perfect Mother Jane Swigart.

Proč je těžké vzdát se perfekcionismu?

Jednou z hlavních příčin je strach. Rodiče často věří, že pokud nebudou dokonalí, jejich děti budou trpět. Tento strach je ale často nepodložený. Studie publikovaná v Developmental Psychology (2019) ukázala, že děti rodičů, kteří praktikují „good enough parenting“, vykazují lepší emoční vyrovnanost a schopnost samostatnosti než děti rodičů, kteří se neustále snaží být dokonalí.

Jak přestat usilovat o dokonalost?

  • Přijměte chyby jako součást procesu. Udělejte si seznam chyb, které jste jako rodič udělali, a zamyslete se, co dobrého jste z nich vy i vaše děti mohli vytěžit. Tato reflexe vám pomůže nejen se zbavit pocitu viny, ale také vidět hodnotu v každé situaci.
  • Nastavte si realistická očekávání. Místo abyste se snažili zvládnout všechny aktivity, vyberte si tři nejdůležitější věci, na kterých chcete zapracovat. Zaměřte se na to, co je opravdu důležité a co vám přinese radost.
  • Dejte přednost kvalitě před kvantitou. Vaše děti si nebudou pamatovat dokonale uklizený dům, ale společný smích při večeři. Krátké, ale intenzivní chvíle, kdy jste plně přítomní, budou mít pro vaše děti mnohem větší hodnotu než domácnost bez jediného smítka.
  • Omezte vliv sociálních sítí. Sledujte jen profily, které ukazují skutečný obraz rodičovství a vyvolávají ve vás pocit sounáležitosti. Sociální sítě mohou snadno vytvořit iluze dokonalého života, ale pravda je, že každý rodič čelí výzvám. Najděte si svou komunitu, kde se budete cítit přijímáni takoví, jací jste.
  • Ptejte se dětí, co potřebují. Možná zjistíte, že vaše představy o jejich potřebách jsou jiné, než si myslíte. Otevřený dialog s dětmi vám pomůže lépe pochopit, co je pro ně opravdu důležité a umožní vám soustředit se na to, co vám společně může přinést radost.
  • Pamatujte, že vás děti milují takové, jací jste. Děti nehodnotí vaši dokonalost, ale vnímají vaši lásku a čas, který jim věnujete. Dopřejte jim ho, stačí jim věnovat pozornost. Ať už je váš den naplněn radostnými chvílemi nebo momenty, kdy se věci nepovedou, vaše děti vás mají rády bez podmínek.

Nezapomínejme na sebe

Rodičovství umí být krásné, ale taky velmi náročné, a pokud zapomínáme na sebe, opravdu snadno vyhoříme. Mít čas na odpočinek, na chvíli pro sebe nebo na společné chvíle s partnerem je stejně důležité jako čas s dětmi. A je to právě „dostatečně dobrý“ vyrovnaný rodič, který přináší svým dětem potřebné kvality. Psycholožka Alison Gopnik, specializující se na dětský vývoj, píše ve své knize The Gardener and the Carpenter: „I malé momenty, kdy s dítětem sdílíte radost nebo ho podpoříte v těžké chvíli, mají obrovský dopad. Není to o kvantitě, ale o kvalitě spojení.“

Perfektní rodičovství je mýtus, který nás odvádí od toho, co je pro děti skutečně důležité: láskyplný a přítomný rodič. Děti nepotřebují superhrdinu, kterým v jejich očích stejně jste, ale rodiče, který je přijímá takové, jaké jsou, a který je miluje bez ohledu na dokonalost.