Život s úsměvem: Jak balijská etiketa neutralizuje negativní emoce už v zárodku?
Ostrov bohů, země úsměvů. Kdyby se udělovaly nominace na nejusměvavější
země světa, nepochybně by indonéský ostrov Bali patřil mezi favority.
A to je evidentně jeden z důvodů, proč na našince působí terapeuticky.
Na chvíli zapomeňme, že se Bali stalo turisty prosáklou destinací, zapomeňme na jeho ocenění Nejlepší ostrov světa, zapomeňme také, že ekologie není jeho předností, a zapomeňme i na všechny ezo nadšence, instagramové influencerky a naháněče. Zajímá nás, čím to je, že návštěvníka dokáže posílit natolik, aby ho napadlo zakusit duchovnější cestu. Jedno z nejtrefnějších poselství o ostrově říká: „Zažít Bali znamená nechat se jím obměkčit. Připomene vám, že radost nemusí být vzácná ani extravagantní. Někdy je tak jednoduchá a posvátná jako úsměv – svobodně darovaná, tichá v síle a navždy vzpomínaná." Uvolňuje hlavu, zklidňuje a otevírá srdce, což jsou věci, za které jsme v některých životních fázích ochotni dát skoro cokoliv.
Teorie balijského úsměvu
Traduje se, že když se na vás Balijec usměje, není to úsměv transakční, nýbrž spojující. Říká tím: „Jsme součástí stejného světa. Buďme k sobě laskaví." Je to vážně tak? Nemusíme být romantičtí ani důvěřiví do morku kostí, abychom to jako upřímnost přijali, ale hlavně, abychom se jejich úsměvem nakazili. V tomto případě je nákaza z cest vyloženě žádoucí, snaha dopracovat se k životnímu postoji ve formě úsměvu je totiž pro našince docela dřina.
Úsměv koluje Balijcům v krvi, dnes by se řeklo, že jde o epigenetický přenos, něco jako psychické dědictví. A to je přirozeně propojeno s dědictvím přírodním a duchovním. Rýžové terasy připomínají schodiště do nebe, nedotčené pláže jsou stvořené pro rozjímání a reflexi, bujné džungle a vodopády vracejí civilizací znaveného hledajícího člověka do spojení s přírodou a pomáhají mu načerpat její energii. Všechny tyto faktory přispívají k pověsti Bali jako magické a duchovní destinace. A zřejmě v tom tkví s největší pravděpodobností základ teorie nemizícího balijského úsměvu. Nebude to tím, že by Balijci byli emocionálně plošší než výbušnější národy, ani falešní komedianti. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení se jeví, že dodržování oné, pro návštěvníky velmi příjemné, pozitivní etikety, a udržování úsměvu na tváři souvisí se strachem z démonů, jak ostatně předesílají výzkumy například amerického antropologa Clifforda Geertze. Prostě řečeno, co projevíte navenek, to se vám také vrátí, takže raději berme svět jako divadlo a sebe jako herce.
Podle Geertze tato víra činí Balijce mistry převleků a nutkavého vyhýbání se otevřeným konfliktům a není jim moc co věřit. Herectví Balijců ovšem rozporují jiní vědci, například norská antropoložka Unni Wikan, podle níž není etiketa projevů místních obyvatel komedií, je pro ně už věky přirozená a nemusejí se proto násilně přetvařovat. V jejich psychice je opravdu hluboce zakořeněna čarodějnictvím, strachem z negativních důsledků vlastních projevů, proto se naučili držet své emocionální projevy ve společensky přijatelném rozsahu".
Právě způsoby, kterými lidé chápou souvislost mezi emocemi a konflikty v každodenním životě, se zabýval německý psycholog Robin Kurilla během mezikulturní studie uveřejněné před pěti lety. A tady jsme nejspíš u jádra toho, proč nás Balijci tak přitáhují a zklidňují, proč působí terapeuticky. Mimo jiné ze studie vyplynulo, že úsměvavý výraz, který udržují, tedy značná emoční zdrženlivost krytá úsměvy, neutralizuje emoce, jako je hněv, znechucení, odmítnutí, závist či žárlivost už na jejich začátku, v jejich psychice působí jako náhrada za výbušnější formy regulace emocí.
Je to přesně naopak
Balijci neprojevují negativní emoce, aby se vyventilovali a mohli se usmívat. Funguje to přesně naopak. Usmívají se, proto nedělají na veřejnosti scény. Usmívají se, a proto dokážou spolknout nejeden atak okolí, kritiku za nedokonalost, stejně jako vlastní nespokojenost vůči chování některých návštěvníků ostrova. Usmívají se, a proto si i v soukromí umějí po hádce odpustit. Nejde přitom o neupřímnost s patologickými dopady potlačených projevů. Pro nás může být překvapující, nakolik se tento přístup propisuje do jejich zdraví, psychického a fyzického. Vypadá to totiž, že nijak špatně, jakoby úsměv nastavoval i jim zrcadlo a vracel se v dobrém. A nyní důležitá připomínka, která nás dostává zase na začátek. Pro jiné kulturní okruhy život v úsměvu je obtížně dosažitelný. Jediné, co snadno funguje, je opravdu jen nákaza pozitivními emocemi. Je to prosté. Jeďme na Bali a užívejme si úsměv.
