Pozitivní afirmace dokáží posílit plasticitu mozku, samy ale nestačí
Zírám na sebe upřeně do zrcadla a dokola mumlám „Mám právo a dokážu říct svůj názor.“ V neděli mě čeká rodinný oběd, při kterém se zase do mě všichni pustí a budou mi radit, jak mám naložit se svým životem. Sama jsem v tom podle nich úplně marná a oni pro mě přece chtějí jen to nejlepší. Už si chci ale konečně prosadit svoji vlastní cestu. Jsem natolik zoufalá, že se uchyluji k pozitivním afirmacím jako ke kouzelným ezo-praktikám nebo mají jako užitečná metoda v psychologii (a seberozvoji) své zasloužené místo?
Krátká, jednoduchá tvrzení formulovaná v přítomném čase. Mají sloužit k posílení myšlení požadovaným směrem, a tak i vést ke změně chování. To si slibujeme od pozitivních afirmací. Jejich působení je ale stále opředeno řadou mýtů, které mohou lidi odrazovat, nebo naopak vytvářet přehnaná očekávání. Jaké jsou ty nejčastější?
Stačí si něco opakovat a splní se to samo.
Jedním z přetrvávajících mýtů je, že afirmace fungují jako kouzelná formulka. Ve skutečnosti jsou jen jedním z nástrojů, které pomáhají směrovat pozornost a měnit myšlenkové vzorce. Ovšem bez konkrétních kroků a chování samy o sobě realitu nezmění. Za jejich působením stojí vědomé směřování myšlení pozitivním směrem.
Afirmace musí být vždy jen extrémně pozitivní.
Lidé si někdy myslí, že se musí utvrzovat v něčem, čemu ale ve skutečnosti vůbec nevěří a co je od jejich aktuální situace na hony vzdálené. Například: „Jsem bohatý a úspěšný“, i když v realitě jsou úplně na dně, a to jak svého konta, tak emocionálně. Nepřiměřené formulace ale působí naprosto kontraproduktivně, vyvolávají odpor, a vedou jen k ještě větší frustraci. Účinnější je proto používat formulace postupné a uvěřitelné. Například ve stylu „Každým dnem se učím být sebevědomější“.
Afirmace potlačují negativní emoce.
Někteří lidé vnímají používání afirmací jako druh toxické pozitivity. Vidí v nich pouze tlak na to nasadit si růžové brýle a popírat realitu. Při zdravém praktikování to ale tak není, protože afirmace by měly doplňovat přijetí emocí a pomáhat hledat konstruktivní pohled.
Fungují na všechny stejně.
Každý člověk má jinou zkušenost i vnitřní nastavení. To, co pomáhá jednomu, nemusí vůbec stejně působit na druhého. Někomu víc funguje vizualizace, jinému deník vděčnosti nebo právě zmíněné afirmace.
Afirmace jsou jen ezoterika.
I když mají duchovní rozměr, jejich účinek se dá vysvětlit psychologicky. Fungují na kognitivním základě. Mozek má tendenci upevňovat to, co si často opakujeme. Pokud se tedy opakovaně vystavujeme pozitivním výrokům, mozek, díky své neuroplasticitě, posiluje nové neuronové spoje a touto cestou i pozvolna měníme způsob vnímání sebe sama, okolního světa a začínáme měnit i své vnitřní přesvědčení.
Modlitba, sankalpa, afirmace? Všechny spojuje síla slova a záměru.
Nejsou to všechno jen odlišná pojmenování pro stejnou věc? Všechny mají společné, že využívají opakování a vědomé zaměření mysli k posílení určitého stavu vědomí, vnitřní harmonie a otevřely člověka k pozitivní změně. I tak jsou mezi nimi drobné rozdíly.
Pozitivní afirmace jsou vědomě opakované výroky nebo věty, které mají posílit určité nastavení mysli, podporovat sebevědomí nebo vnitřní klid. Jejich síla spočívá v opakování a zaměření pozornosti.
Sankalpa v józe (zejména v jóga nidře) je vnitřní záměr nebo přání, který si praktikující klade. Obvykle je formulovaný krátce, pozitivně a v přítomném čase. Nejde jen o „povzbuzující větu", ale o jakýsi kompas, který propojuje vědomí a podvědomí a vede k dlouhodobé změně.
Modlitba u věřících má zase charakter oslovení vyšší moci, prosby, díků či odevzdání. Přesto v sobě nese podobný princip, kterým je opakované formulování myšlenky, které utváří postoj člověka a dává mu sílu, naději a směřování.
Jak pracovat s afirmacemi tak, aby skutečně podpořily změnu a nebyly jen líbivou větou krasopisně vyvedou na zrcadle?
- Začněte u uvěřitelnosti. Formulujte afirmaci tak, aby vám dávala smysl i ve vaší současné a konkrétní situaci. Pokud je propast mezi tím, co říkáte, a tím, co cítíte, příliš velká, raději ji zmírněte („Učím se zvládat výzvy“ místo „Jsem vždy perfektně připravený“).
- Používejte přítomný čas. Mozek reaguje lépe na věty typu „Každý den nacházím víc klidu“ než na „Jednou budu klidný“. Pomáhá to vtahovat žádoucí stav do přítomnosti.
- Spojte afirmace s emocí a tělem. Pouhé mechanické opakování věty dokola je málo. Zkuste při tom zapojit dech, vizualizaci, nebo si představit situaci, kdy se požadovaná záležitost už děje. Emoční náboj dělá afirmace silnějšími.
- Pravidelnost je důležitější než délka. Lepší je krátká, ale každodenní praxe. Například ráno při čištění zubů, v autě nebo před spaním. Mozek si zvyká postupně a pravidelnost mu svědčí.
- Podpořte je činy. Afirmace nejsou náhradou za akci. Pokud si opakujete „Mé tělo je každý den zdravější“, dejte tomu oporu například krátkou procházkou. Navíc pozitivní myšlení podporuje samoléčebné procesy v těle a snižuje hladinu stresových hormonů. 6. Vnímejte reakce. Pokud při opakování cítíte odpor nebo úzkost, je to signál, že formulace není úplně ta pravá. Můžete ji přeformulovat tak, aby byla jemnější a cítili jste v ní podporu.
