Co to znamená, když vaše děti křičí „six seven“? Že jsou úplně normální
Z ničeho nic se ve dveřích ozve „six seven“, rozzářený školák máchá rukama, jako by porovnával pomyslná závaží a ostatní děti se tomu nemůžou přestat smát. Na chodbách škol, na sociálních sítích i doma frčí tahle „tajná“ řeč generace Alfa. Je přirozené se zajímat, co to vůbec znamená a proč to děti dělají. Naštěstí ale nejde o nic alarmujícího.
Celý trend má kořeny v písni „Doot Doot (6 7)“ od rappera Skrilly. Číslo 6 7 v ní zaznívá opakovaně, bez jasného vysvětlení; nejčastěji se uvádí, že může jít o nenápadný odkaz na policejní kód 10-67, který se ve Spojených státech používá k hlášení úmrtí. Pro rap typické a pro děti zcela nepodstatné.
Důležité ale je, že se píseň na přelomu let 2024 a 2025 stala obrovským hitem na TikToku a instagramových reelsech. Lidé ji začali využívat v sestřizích basketbalových highlightů, kdy se 6 7 jednoduše dobře poslouchalo a působilo jako vhodný přechod v dynamickém videu. O další vlnu popularity se pak postaral basketbalista Taylen Kinney, který začal čísla z legrace vkládat do rozhovorů. Zkombinoval jej s pohybem rukou a tím vytvořil jednoduché gesto, které si děti okamžitě osvojily. Jeho význam by se dal vysvětlit jako „jakž takž“, ale postupně se mění a můžete si místo něj představit třeba, že vaše děti křičí „super“ nebo „cool“.
Mladí lidé každé generace milují nekomplikované nápady, které lze snadno napodobovat a sdílet a tak se chytlavé „six seven“ hladce přelilo do offline prostoru. Stalo se malým kódem, podle něhož se pozná, kdo je „v obraze“. Signálem sounáležitosti, po které děti přirozeně touží a nebojí se ho použít několikrát denně, aby dospěláky v pozicích autority vyvedly z míry.
Jsou z nich satanisti bez mozku?
Učitelé vyrazili na TikTok, aby se svěřili s tím, kolikrát denně „6 7“ slyší. Někteří třeba sedmdesátkrát. Reagovaly i školy a pár jich už nesmyslnou hlášku zakázalo. To má samozřejmě opačný efekt a „six seven“ je tak rázem přitažlivější. Pro mnohé děti se stalo drobným projevem celkem neškodné rebelie.
Přesto se můžete na některých obskurních webových stránkách nebo v příspěvcích na sociálních sítích dozvědět, že jde o škodlivý nebo přímo satanistický rituál. Navíc se jedná o typický produkt „brain rotu“, což je sice děsivý výraz, který zní jako že dětem vyteče mozek, přesto nepopisuje nic nového. Jde o konzumaci čistě zábavného, často nesmyslného obsahu, u kterého se dá „vypnout“ a zasmát se u něj. Jde o internetový humor, který si sám ze sebe dělá srandu a ve své podstatě není nebezpečný, pokud u něj samozřejmě děti netráví veškerý svůj volný čas a nebo se algoritmy nedostávají k obsahu, který by vidět neměly.
Pravda je, že nonsens měl rád vždycky každý; jen se změnil způsob, jakým se k nám dostává i jak se mu říká. Dřív to byly anekdoty, kreslené vtipy nebo hlášky z filmů, dnes jsou to rychlá videa, memy a krátké trendy, které se šíří rychlostí světla. Vzpomeňte si, jak jsme jako malí koukali třeba na seriál Bludička s bláznivou postavičkou Ednou nebo jak se naši prarodiče děsili, že zhloupneme ze sledování seriálu Simpsonovi. Záliba v odlehčené zábavě zůstává, jen má novou formu.
Máme se obávat?
Z odborného hlediska je „six seven“ typický šibolet: výraz, který sdílí určité společenství, tedy příslušníci mladé generace, a který jeho členům umožňuje poznat, že patří k sobě. Taková „hesla“ existovala vždy, jen dnes se šíří rychleji díky sociálním sítím. Děti se pomocí podobných signálů přirozeně vymezují, hledají svou identitu a snaží se najít místo mezi ostatními. A přestože se nám může zdát, že jde o nesmysl nebo o něco znepokojivého, je to zcela běžná součást dospívání.
Takže pokud u vás doma zaznívá „six seven“, nemusíte hned hledat přesný význam ani řešit, zda by vám to mělo dělat vrásky. Trendy přicházejí a odcházejí, často bez jednoznačného smyslu. Co však zůstává, je potřeba mladých lidí sdílet společné symboly, žerty a drobná gesta, která jim pomáhají vytvářet vlastní svět. 6 7 je jen další módní vlna, která potvrzuje, že svět mladé generace tepe podle jejich rytmu a nám stačí připustit, že nebudeme rozumět úplně všemu s čím ještě přijdou.
