Zkažená, ztracená nebo generace Z: Víte, kam vlastně patříte?
Ono se snadno řekne, že boomeři jsou sto let za opicemi, generace Z zpovykané vločky a mileniálové se umí jen cynicky smát vlastní nedostatečnosti, ale jste si jistí, že víte, do jaké generace zapadáte? A co vás formovalo?
Myšlenka dělit lidi do generací jako do určitých společenských kohort vznikla původně v sociologii. Ve 20. letech minulého století s ní přišel Karl Mannheim, když psal o tom, že lidé narození v podobném období a prožívající stejné zásadní události ve stejném věku často sdílejí podobné postoje, hodnoty a způsob nahlížení na svět. Tyhle společné zkušenosti se pak s člověkem nesou celý život.
Samotné názvy generací, jak je známe dnes, vznikaly ale spíš v médiích a populární kultuře. Začátkem 20. století například Gertrude Stein a později i Ernest Hemingway mluvili o „Ztracené generaci“. Název „Generation X“ zase používá fotograf Robert Capa už ve 40. letech a úplně se uchytil až díky knize Douglase Couplanda z roku 1991. Dnes se kolem generačních nálepek vede hodně debat a řada lidí upozorňuje, že tahle dělení jsou zčásti mediální a marketingovou konstrukcí. Odrážejí spíše potřeby firem jednoduše třídit publikum a cílit na ně reklamu než nějaké hluboké, objektivně měřitelné rozdíly mezi lidmi. K jaké „cílovce“ paříte vy?
Poválečná generace (1946–1964)
Bývá také nazývána baby boomers, neboť její příslušníci přišli na svět v době poválečné vlny vysoké porodnosti (baby boom). V šedesátých letech experimentovali s drogami a volnou láskou, poslouchali Beatles a „nevěřili nikomu, komu je přes třicet“.
Generace X (1965–1979)
U nás se částečně překrývá s generací tzv. Husákových dětí, které přišly na svět v době velkorysých novomanželských půjček. Jako mladí zažili v 90. letech bouřlivou euforii ze svobody a stejně bouřlivě propadli workoholismu. Jsou to právě oni, kteří dnes zastávají většinu vedoucích funkcí v politice a v podnikání.
Mileniálové (1980–1994)
Už jako děti se poprvé setkali s internetem. Jejich sociální sítí je Instagram, právě oni vynalezli fenomén selfíček. Feminismus pro ně, na rozdíl od předchozích generací, není sprosté slovo. V práci mají jiné priority než generace jejich rodičů – daleko víc upřednostňují své osobní volno, svou psychickou pohodu, smysluplnost toho, co dělají.
Generace Z (1995–2009)
Dnešní teenageři a vysokoškoláci. Ve světě online jsou doma odmalička a většinu informací čerpají z Twitteru. Častěji, než bývalo zvykem, trpí úzkostmi a depresemi. Osud světa jim ale také leží na srdci víc než kterékoli předcházející generaci. Vidíme je demonstrovat za klima, pochodovat v průvodech na podporu LGBTQ, mít odvahu zkoumat vlastní identitu i sexualitu bez předsudků.
Generace Alfa (2010–2024)
Nejmladší generace dnešních dětí a teenagerů již bude vyrůstat ve světě ovlivňovaném umělou inteligencí. Sociologické studie této generace však teprve vzniknou.
Článek Barbory Šťastné vyšel v časopise Moje psychologie 9/23, pro webovou verzi byl rozšířen v listopadu 2025.
