Psychologika 03: Chcete mít z dítěte génia? Poslech Mozarta v těhotenství to nezajistí
Možná jste o tom už slyšeli: když budete svému dítěti pouštět klasickou hudbu, ideálně ještě v prenatálním období, uděláte z něj génia a zvýšíte mu inteligenci o zhruba patnáct bodů na IQ škále. Možná jste tomu doteď i věřili. Jelikož jsme ale podcast, který vyvrací zaběhlé mýty, na nichž není pravdivého téměř nic, asi tušíte, že i tato teorie stojí na velmi chatrných základech. Kde se vzala, komu vydělala peníze a co se stane, když Mozarta pustíte člověku s epilepsií?
Výzkum, který má potvrzovat teorii o zvyšování IQ díky vážné hudbě, má zajímavé kořeny. Pokud očekáváte rozsáhlé experimenty, které vědci prováděli na dětech uplynulých 30 let a zkoumali je od prenatálního období až do důchodu, nedočkáte se. Píše se rok 1993, prezidentem USA je Bill Clinton a Američané řeší zásadní otázku: Jak to udělat, aby příští generace byly ještě lepší a chytřejší než ta současná?
Právě v té době vychází studie provedená na několika vysokoškolských studentech. Její princip byl prostý: vybraným studentům deset minut pouštěli Mozartovu sonátu pro dvě piana (K. 448). Ukázalo se, že ti, kteří před vyplňováním IQ testu poslouchali právě tuto skladbu, byli v testu úspěšnější než ti, kteří ji neslyšeli.
Proč se však z tohoto specifického výzkumu staly především třaskavé novinové titulky? Komu tyto informace vydělaly jmění? Jak se stalo, že se výsledky testů na vysokoškolácích začaly aplikovat na nenarozené děti? A dokáže vůbec plod v děloze vnímat hudbu hrající v místnosti? Na všechny tyhle i jiné otázky odpoví třetí díl podcastu Psychologika. Už teď na všech oblíbených podcastových platformách nebo ve videu níže.
Zdroj: autorský článek
