Proč se mladí muži radikalizují? Terapeut radí, jak mluvit s kluky, kteří propadli manosféře
Mladí muži v manosféře: Proč algoritmy fungují tam, kde nejen školy selhávají, a co může udělat rodič, když vidí, že jeho syn tíhne k Andrewu Tateovi. Psychoterapeut Jan Drobný věří, že z toho ti kluci mohou vyrůst. Ale ne sami.
Andrew Tate. Incelové. Red-pill komunity. Algoritmy, které dovedou nový účet na YouTube k toxickému obsahu za devadesát minut, na TikToku ještě dříve. Manosféra je mediálně démonizovaná, přitom přitahuje miliony mladých mužů po celém světě. Pro Jana Drobného z Ligy otevřených mužů je zásadní jiná otázka než ta, kterou si klade většina komentátorů: Ne proč je to špatné, ale proč to tak dobře funguje.
Jak konkrétně mluvit s dospívajícím synem o manosféře? Co může škola a co rodina? A co říkají sami kluci – co od dospělých mužů potřebují? To vše rozebírá Jan Drobný ve druhém dílu podcastu Moje psychologie, který je dostupný na všech podcastových platformách i na YouTube.
„Manosféra nabízí něco, co okolní svět mladým mužům nedává,“ říká Drobný. „Odpovědi. Jasnou strukturu. Pocit sounáležitosti. Identitu, která má obrys. A naději, že budou úspěšní.“ Tohle nestačí odsoudit, tohle je potřeba pochopit, pokud chceme nabídnout něco lepšího.
Chybějící vzory: Kdo jim ukáže, jak být mužem?
LOM (Liga otevřených mužů) nedávno rozjela skupinovou terapii pro mladé muže nad patnáct let, kteří mají problémy s agresí a násilím. Je to první program svého druhu v Česku. A to, co Drobný v práci s těmito kluky vidí, je konzistentní: Chybějí jim vzory.
Vzor není mentor, který radí. Vzor je dospělý muž, který je přítomný. Který ukáže, že se dá být silný a zároveň laskavý, sebevědomý a zároveň schopný přiznat chybu. Muž, který nepotřebuje dominovat, aby byl respektovaný.
„Klukům, se kterými pracujeme, velmi často chybí právě tohle. Vyrůstali bez otce nebo s otcem, který byl přítomný tělem, ale ne vztahem. A pak přijde Andrew Tate, který jim řekne: Buď tvrdý, vydělávej peníze, nikdo ti nic nedá. A to rezonuje. Ne proto, že by to byla pravda. Ale proto, že jim konečně někdo říká, co mají dělat, aby byli ‚úspěšní‘,“ říká Jan Drobný.
Andrew Tate jim konečně říká, co od nich chce. A to rezonuje ne proto, že je to pravda, ale proto, že okolní svět jim návod a naději nedal.
Drobný upozorňuje na rozevírající se nůžky: Výzkumy z roku 2024 ukazují, že mladí muži jsou výrazně konzervativnější než mladé ženy stejné věkové skupiny, a tento rozdíl roste. Není to jen politický posun. Je to symptom toho, že se mladí muži cítí nepochopení, vytlačení a bez mapy.
Algoritmy jsou rychlejší než rodiče
Část problému je strukturální. Platformy jako YouTube nebo TikTok nejsou neutrální prostředí, jsou to systémy, které odměňují engagement, a radikálnější obsah generuje zapojení lépe než ten nuancovaný.
„Nový účet na YouTube se k toxickému obsahu dostane za devadesát minut. Na TikToku ještě rychleji,“ říká Drobný. „A my žijeme v iluzi, že se s tím dá bojovat zákazem nebo ignorováním. Nedá.“
Zákazy nefungují. To je jedno z nejdůležitějších praktických zjištění, která Drobný přináší. Když rodič zakáže dítěti sledovat určitý obsah, obsah nezmizí, zmizí jen otevřená komunikace o něm. A právě ta je tím jediným nástrojem, který skutečně pomáhá.
„Zajímejte se. Zeptejte se, co ten kluk sleduje a proč. Nekritizujte hned, nejdřív pochopte, co mu to dává. Protože pokud mu to dává pocit identity a sounáležitosti, musíte nabídnout něco, co tohle naplní taky. Jinak vyhraje algoritmus.“
Z toho vyrostou, ale ne sami
Přes všechno, co Drobný v práci s mladými muži vidí, zůstává opatrně optimistický. Věří, že manosféra je pro většinu z nich fází, ne trvalou identitou.
„Tihle kluci hledají. Jsou ve věku, kdy to dává smysl: Testovat hranice, zkoušet identity, hledat, kam patří. Manosféra jim dočasně odpovídá na otázky, které nikdo jiný nebral vážně. Ale pokud jim nabídneme alternativu, skutečné vztahy, skutečné vzory, skutečný zájem, většina z toho vyroste.“
Klíčové slovo je „nabídneme“. Drobný nemluví jen o rodičích, mluví o společnosti jako celku. O školních preventistech, kteří na tohle téma nejsou připraveni. O sociálních pracovnících, kteří nemají nástroje. O chybějící infrastruktuře podpory pro mladé muže, která by existovala dřív, než přijde krize.
„Nečekejme, až mladý muž někomu ublíží. To je pozdě. Investujme do toho, aby měl kolem sebe dospělé, kteří ho vidí, berou ho vážně a ukážou mu, že být mužem neznamená být tvrdý a nepotřebovat nikoho.“
Zdroj: autorský článek
