Potvrzují vaše názory všichni kolem vás? Pozor! Možná i vy žijete v sociální bublině
Pohodlí, nebo past? Sociální bubliny nabízejí pocit bezpečí a sounáležitosti, platíme za ně ale tím, že často slyšíme jen to, co chceme, a ne to, co opravdu potřebujeme. A podle toho konáme.
V éře sociálních sítí a digitálních médií stále častěji narážíme na fenomén sociálních bublin. Ty představují uzavřená prostředí, v nichž se pohybujeme, často aniž bychom si to uvědomovali, a kde jsme vystavováni pouze názorům, informacím a hodnotám, které odpovídají našemu dosavadnímu přesvědčení a utvrzují nás v něm. Psychologie sociálních bublin se snaží vysvětlit, proč se formují, jak ovlivňují naše myšlení a proč představují hrozbu pro veřejný dialog a demokratickou debatu.
Základem celého jevu je konfirmační zkreslení, tedy hluboce zakořeněná tendence člověka vyhledávat a přijímat informace, které podporují jeho již existující názory, a naopak odmítat nebo ignorovat informace, které mu odporují. Když algoritmy sociálních sítí uživateli neustále servírují obsah podobný tomu, který už v minulosti lajkoval, sdílel nebo komentoval, dochází ke vzniku informační bubliny, z níž se kritické myšlení a konfrontace s jinými pohledy postupně vytrácejí.
Důležitou roli v psychologii sociálních bublin hraje také potřeba sounáležitosti. Lidé mají tendenci obklopovat se těmi, kteří smýšlejí podobně, protože sdílené hodnoty a názory posilují pocit identity a bezpečí. Taková skupinová identita ale může vést k následné polarizaci, kdy se rozdíly mezi skupinami nejen zvětšují, ale zároveň se mezi nimi vytvářejí bariéry nepochopení, nedůvěry nebo i otevřené nenávisti. Uvnitř bubliny navíc dochází k takzvanému efektu ozvěny, názory se opakovaně potvrzují a zesilují, čímž vzniká mylný dojem, že jde o obecně sdílenou pravdu.
Sociální bubliny tak neovlivňují jen jednotlivce, ale i celé společnosti. Jsou ideálním prostředím pro šíření dezinformací, protože v uzavřených skupinách chybí korekce, rozpor nebo odborná reflexe. V krajnosti mohou vést k radikalizaci, ať už jde o politický extremismus, konspirační teorie, nebo šíření nenávisti vůči určitým skupinám obyvatel.
Snadné průniky
Vstup do sociální bubliny je zpravidla nenápadný a neúmyslný. Neprobíhá jako vědomé rozhodnutí, ale jako postupný proces vycházející z přirozené lidské potřeby orientace, bezpečí a sounáležitosti. Ve světě zahlceném informacemi hledáme přehlednost a jistotu. A právě to nám bublina nabízí. Jenže výměnou za tuto komfortní stabilitu ztrácíme kontakt s jinými pohledy na svět.
Všechno začíná tím, že se obklopíme lidmi, kteří smýšlejí podobně jako my, ať už v reálném životě, nebo online. Sledujeme názor na jejich sdílených profi lech, přidáváme se do skupin se stejným hodnotovým nastavením, čteme média potvrzující to, co si už myslíme. Postupně tak omezujeme vystavení se názorům, které by mohly být v rozporu s naším pohledem. Nesouhlas přestává být součástí běžné zkušenosti.
Sociální sítě a digitální platformy tento proces ještě urychlují. Jejich algoritmy nám automaticky doporučují obsah, který odpovídá našim zájmům, historii hledání a interakcím. Čím více lajkujeme a sledujeme určitou linii informací, tím více nám ji systém nabízí, a tím méně se setkáváme s alternativními názory. Tím vzniká informační filtr, ve kterém snadno můžeme propadnout iluzi, že většina lidí smýšlí stejně jako my a že naše postoje a názory jsou správné.
Psychologicky si navíc vytváříme obranné mechanismy vůči nesouhlasu. Začneme považovat odlišné názory za neinformované, naivní, zlé nebo nebezpečné. Lidé mimo naši bublinu se stávají „těmi druhými“, které není třeba poslouchat, protože „oni to prostě nechápou“. To vše se děje postupně, často bez záměru nebo vědomí.
Součástí bubliny se tedy stáváme kombinací naší volby, technologických nástrojů a psychologických tendencí. Čím déle v ní setrváváme, tím těžší je ji opustit. Realita mimo ni se může zdát nepřátelská, chaotická nebo dokonce nepravdivá. Paradoxem je, že bubliny nevznikají z hlouposti, ale často z touhy po smyslu, přijetí a orientaci ve světě. Právě proto jsou tak nebezpečné. Protože nabízejí zjednodušené odpovědi tam, kde je svět složitý. A protože nás nenápadně odpojují od těch, se kterými bychom měli vést rozhovor, ne válku.
Kdo se stane snadnou obětí?
Sociální bubliny nepostihují společnost rovnoměrně. Někteří lidé jsou k jejich vlivu výrazně náchylnější než jiní, a to kvůli svým psychologickým vlastnostem, zvyklostem i sociálním okolnostem. Nejde přitom o slabost nebo nedostatek inteligence, často se jedná o hlubší potřeby a mechanismy, které jsou lidem vlastní a přirozené. Jedním z nejvýraznějších faktorů je nízká mediální gramotnost. Lidé, kteří neumějí kriticky zhodnotit konzumované informace, si často ani neuvědomují, že se pohybují v uzavřeném informačním prostoru. Neověřují si zdroje, nepátrají po kontextu a snadněji přijímají jednostranné výklady reality, které jim sociální bublina nabízí. Náchylnější jsou také lidé se silnou potřebou jistoty a jednoduchých vysvětlení.
Velkou roli hraje i identita. Lidé, kteří se silně ztotožňují s určitou ideologií, komunitou nebo kulturním rámcem, často odmítají vše, co tento obraz ohrožuje. Bublina jim umožňuje setrvávat v prostředí, kde se jejich názory potvrzují, kde nejsou nuceni konfrontovat se s jinými pohledy. Tak vzniká pocit „nás“ a „těch druhých“, který vede k dalšímu uzavírání se. Z hlediska osobnosti jsou náchylnější lidé s nižší mírou otevřenosti, tedy ti, kteří nemají potřebu poznávat nové věci, vystavovat se jiným perspektivám nebo měnit zažité postoje. Tento osobnostní rys se často pojí s vyšší mírou konzervatismu, averzí k riziku a setrváváním v komfortní zóně.
Specifickou skupinou jsou i sociálně izolovaní jedinci. Pro ně je bublina často nejen informačním filtrem, ale také zdrojem přijetí, uznání a sounáležitosti, kterého se jim v běžném životě nedostává. Online prostředí tak nahrazuje chybějící mezilidské vazby a zároveň upevňuje určitou verzi reality, která může být výrazně zkreslená.
Je důležité si uvědomit, že nikdo nejsme vůči bublinám imunní. I lidé se vzděláním a otevřeným myšlením mohou v určitých situacích podlehnout informačnímu zkreslení. Klíčem je neustálá sebereflexe, ochota vystoupit ze své názorové komfortní zóny a schopnost naslouchat i těm, se kterými nesouhlasíme. Právě tím se dá vlivu sociálních bublin nejlépe čelit.
Staré jako lidstvo samo
Přestože se dnes pojem sociální bubliny spojuje se sociálními médii, ve skutečnosti tento fenomén existoval dávno před nástupem digitální éry. Sociální bubliny totiž nevznikají primárně kvůli technologiím, ale jsou přirozeným důsledkem lidského chování, psychiky a společenské dynamiky. Jedním z nejčastějších příkladů je rodina a okruh přátel. Každý vyrůstáme v určitém kulturním a hodnotovém rámci, který formuje náš pohled na svět. Pokud se navíc i v dospělosti pohybujeme výhradně mezi lidmi se stejným smýšlením, naše názorová bublina zůstává neporušená, přestože třeba vůbec nepoužíváme sociální sítě.
Podobné uzavřené prostředí mohou vytvářet i školy, pracovní kolektivy nebo profesní komunity. Například univerzitní katedra, kde většina vyučujících zastává stejnou ideologii, nebo firma s dominantní firemní kulturou, která nepřímo potlačuje jiný názor, mohou být ukázkovým příkladem názorově homogenního prostředí. Lidé v takovém prostředí často podvědomě přizpůsobují své postoje většině a vyhýbají se tématům, která by mohla způsobit konflikt. Dalšími typickými příklady jsou náboženské komunity nebo sportovní kluby, kde členové nejen sdílejí společnou činnost, ale mnohdy také podobné hodnoty, životní styl a pohled na svět. V takových skupinách se členům ztěžuje otevřenost vůči jiným perspektivám.
Sociální bubliny se však mohou formovat i na základě třídní příslušnosti. Lidé z určité etnické komunity nebo sociální vrstvy nejednou sdílejí podobné životní zkušenosti, problémy i nedůvěru vůči „těm druhým“. To přispívá k vytváření uzavřených světonázorových rámců, které se mohou vzájemně míjet nebo i přímo střetávat.
Dvě tváře bublin
Sociální bubliny nejsou špatné, ale záleží na tom, zda nás chrání nebo izolují. Rozdíl je v tom, jestli zůstáváme otevření světu, či se před ním uzavíráme. V době, kdy je společnost stále více roztříštěná, může být schopnost „vystoupit z bubliny“ jednou z nejdůležitějších dovedností 21. století.
Sociální bubliny jsou často vnímány jako hrozba pro společenský dialog a demokratickou debatu. Jejich vliv ale není výhradně negativní. V některých případech mohou poskytovat bezpečí, podporu a identitu. Problém nastává tehdy, když se z uzavřené komunity stane nástroj izolace, radikalizace nebo manipulace, a když přestáváme rozlišovat mezi vlastním názorem a realitou jako takovou.
Pozitivní vliv bublin se projevuje zejména v psychologické rovině. Být součástí komunity, která sdílí naše hodnoty, nám dává pocit sounáležitosti a opory. Takové prostředí může posílit naši sebedůvěru, nabídnout prostor pro rozvoj, ochranu před šikanou nebo diskriminací. V krizových situacích, například během války nebo osobní ztráty, může být bublina doslova životně důležitým zázemím. Podobně může bublina podporovat pozitivní cíle, jako je ekologický aktivismus, ochrana lidských práv nebo duševní zdraví.
Negativní stránka bublin se objevuje ve chvíli, kdy nás uzavřou před okolním světem natolik, že ztrácíme schopnost naslouchat jiným, pochybovat o sobě nebo si ověřovat fakta. V takovém případě dochází k posilování zkreslených představ, odporu k jinakosti a k vytváření „nás“ proti „nim“. Bublina se stává prostorem, kde pravda není výsledkem diskuse, ale potvrzením loajality. To vede k polarizaci společnosti, šíření dezinformací, zjednodušování složitých problémů a někdy až k radikalizaci jednotlivců.
Jak z bublin ven? Je důležité uvědomovat si, že v ní jsme, že jsme součástí bubliny, což není samozřejmé. Znamená to klást si otázky: Poslouchám i lidi, se kterými nesouhlasím? Odkud beru své informace? Zpochybňuje někdo v mém okolí mé názory? Pokud ne, může to být varovný signál. Potřebujeme také vědomě vyhledávat jinakost, sledovat média s různou orientací, diskutovat s lidmi mimo vlastní sociální kruh, nebo je pozorně poslouchat. Nejde o to souhlasit, ale pochopit, proč někdo uvažuje jinak.
