Sobectví a odmítnutí? Ne. Proč zdravý vztah potřebuje jasné hranice a jak je nastavit?
Láska nás někdy pohltí natolik, že zapomeneme sami na sebe. Ale skutečný vztah nestojí na obětování se. Když si ve vztahu dovolíme nastavovat zdravé hranice, dáváme mu tím pevný základ. Co to vlastně znamená? A proč není sobecké říct, že už je to na vás moc?
„Opravdová láska znamená obětovat se.“ „Ve vztahu by mělo být všechno společné.“ „Když mě miluješ, měl bys mě chápat i beze slov.“ Možná jste tyto nebo podobné věty už slyšeli. A možná jste jim i chvíli věřili. Láska je často vnímána jako bezbřehá oddanost, ale skutečný život neprobíhá vždy jako v romantickém filmu. Aby mohla láska růst a zůstat živá, potřebuje i něco, o čem se tolik nemluví – jasná pravidla a vzájemný respekt. Bez nich se i ty nejkrásnější vztahy časem promění ve zmatek, zranění a časem se „vyčerpají“. Jak tedy nastavit hranice tak, aby lásku nezničily, ale posílily?
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte v audioverzi. Všechny audiočlánky najdete zde.
Slovo hranice v nás často evokuje něco nepříjemného, jako bychom si od druhých stavěli pomyslnou zeď. Jenže ve vztazích hranice neznamenají odmítnutí nebo odstup. Jsou způsobem, jak chránit sami sebe, aniž bychom přestali druhého milovat. Nastavit si hranice neznamená říct „nechci tě“, ale spíš „chci být s tebou, aniž bych ztratila sama sebe“. Pomáhají nám tedy chránit naši identitu a zároveň vytvářet prostor pro respekt, důvěru a zdravou blízkost.
Psycholog John Gottman ve své knize The Seven Principles for Making Marriage Work shrnuje výsledky svých mnoholetých výzkumů a popisuje, že páry, které dokážou otevřeně komunikovat o svých potřebách a hranicích, jsou v dlouhodobém horizontu šťastnější a stabilnější. Není to náhoda, protože jasné hranice dávají vztahu řád, bezpečí a předcházejí postupnému hromadění frustrací.
Vztah jako tanec dvou rozdílných rytmů
Představte si vztah jako tanec dvou lidí. Každý z partnerů má svůj rytmus, své kroky i své tempo. Pokud se ale jeden snaží druhého vést násilím nebo mu šlape na nohy, tanec se změní v chaos. Právě hranice, tedy vědomí toho, co je pro mě přijatelné a co už ne, umožňují, aby se oba partneři mohli pohybovat svobodně, a přitom ve vzájemné harmonii.
Odborná studie v časopise SAGE Open zkoumala, jak schopnost vymezit si zdravé hranice ve vztazích souvisí s úrovní stresu, konfliktnosti a emocionální blízkosti. Výsledky naznačují, že lidé, kteří si umí hranice nastavit, zažívají méně stresu a konfliktů a zároveň mají hlubší emocionální propojení. Nastavování hranic tak paradoxně nevede k odcizení, ale naopak ke skutečné intimitě.
Mnozí z nás vyrostli v přesvědčení, že myslet na sebe je špatné. Že být hodný znamená ustupovat, přizpůsobovat se a všechno vydržet. A i když dnes víme, že bychom měli dělat pravý opak, převést teorii do praxe není jednoduché.
VIDEOTIP: Jak si nastavit hranice v partnerském vztahu? Na to jsme se zeptali párové terapeutky Elišky Remešové
Máme strach, že zklameme druhé, že budeme za sobce, že někoho raníme. Ale skutečná blízkost nevzniká tím, že se vzdáme sami sebe. Naopak. Roste tam, kde máme odvahu být upřímní, ve vztahu, kde řekneme nahlas, co potřebujeme, kde můžeme chránit své potřeby a zároveň respektovat potřeby partnera. Nastavit hranici není projev sobectví. Je to projev úcty k sobě i k těm, na kterých nám záleží.
Když nejsou hranice jasně nastavené, často dochází k takzvanému splývání, kdy ztrácíme v partnerovi sami sebe. Naše potřeby ustupují do pozadí, přizpůsobujeme se, mlčíme, přecházíme věci, které nám vadí, ve snaze udržet ve vztahu klid. Jenže to dlouhodobě nefunguje. Výsledkem je frustrace, vnitřní vzdor a někdy i pasivní agrese.
Podle odborníků z University of Rochester mohou právě nejasné nebo chybějící hranice ve vztazích výrazně přispět k emočnímu vyhoření. Člověk má pak často pocit, že mu partner přerůstá přes hlavu, že ztrácí sám sebe a nakonec cítí i neschopnost se nadále přizpůsobovat. A to jsou jasné varovné signály, že je čas se zastavit a něco změnit.
Jak se znovu naladit na své potřeby
Cesta k nastavení hranic vždy začíná uvnitř nás samotných. Než budeme schopni druhému říct, co potřebujeme, musíme to nejprve vědět my sami. Známá americká výzkumnice Brené Brown ve své knize Dare to Lead píše, že hranice jsou v podstatě projevem sebelásky, tedy jasné vymezení toho, co chrání naši vnitřní pohodu. Jak na to?
Přemýšlejte o sobě:
- Kdy se cítíte v kontaktu s druhými bezpečně?
- Co vás ve vztazích nejvíce zraňuje?
- Kdy máte tendenci přetěžovat sami sebe jen proto, abyste nedělali problém?
Říkat, co cítíme, jde i bez obviňování. Nastavování hranic pak není o ultimátech, vyčítání nebo vzteklém „už nikdy“. Je to spíš jemné a laskavé pojmenování toho, co potřebujeme, s respektem k sobě i k druhému. Například místo věty: „Nikdy mi nenasloucháš, ty mě vůbec nemiluješ!“ může zaznít: „Je pro mě důležité, abys mě poslouchal, když ti něco potřebuji říct. Potřebuji cítit, že mě bereš vážně.“ Taková komunikace staví na respektu a ne na obviňování.
Je ale také důležité si uvědomit, že každé nastavení hranice je určitým rizikem, dáváme totiž druhému najevo své zranitelné místo. Ale právě v této odvaze vzniká prostor pro hlubší důvěru.
Co když druzí naše hranice nerespektují?
Buďme upřímní, ne každý bude s našimi hranicemi souhlasit. Zvlášť pokud byli lidé okolo nás zvyklí, že jsme své potřeby dlouho potlačovali. Můžeme se setkat s nepochopením, se snahou nás přesvědčit, že přeháníme nebo že sme sobečtí.
V těchto chvílích je nejdůležitější stát si za svým. Klidně, ale pevně. Jak upozorňuje již zmíněný psycholog John Gottman, důslednost v nastavování hranic je zásadní pro budování respektu ve vztazích. Pokud sami své hranice budeme bagatelizovat nebo je občas ignorovat, druhá strana se v tom bude plácat stejně jako my.
Sebeúcta jako základ zdravého vztahu
Zdravé hranice tedy nejsou o tom, že druhé kontrolujeme. Jsou o tom, že sami sebe chráníme, a tím umožňujeme, aby láska mohla dýchat svobodně. Zkuste se konečně ozvat, když partner překračuje vaše hodnoty. Každé takové malé rozhodnutí je krokem k větší úctě k sobě i k druhým. A to je ten nejpevnější základ pro jakýkoli zdravý vztah.
Nastavit si hranice neznamená druhého odstrčit. Znamená to ukázat mu, kým opravdu jsme a dát mu možnost nás opravdu poznat a respektovat. Když si dovolíme chránit sami sebe, dáváme tím vztahu šanci být upřímný, bezpečný a opravdový. A právě v takovém prostoru může láska skutečně růst.
