Život v páru: Jediná cesta ke štěstí?
Už máš kluka? Jsi pořád sám? Dotazy na to, jestli máme partnera nebo partnerku nás pronásledují vlastně od chvíle, kdy se ocitáme na prahu dospělosti. Občas je omluvitelné být single, jakmile to ale trvá dlouho, je to podezřelé. Život v páru, romantický vztah, to je přece něco, po čem toužíme a nutně o to usilujeme všichni. Nebo je to jinak?
Článek odborně garantovala Mgr. Barbora Buzková, psycholožka on-line poradny MOJRA.cz (www.mojra.cz).
Moje kamarádka Jana žila většinou sama. Občas s někým chodila, ale vždycky bydleli každý zvlášť. Jana měla ráda svoji práci, hodně cestovala, měla několik skupin přátel, psala divadelní hry pro amatérský soubor, režírovala představení a u nich v městečku ji lidé milovali. Občas jsem se přistihla, že mi jí je trochu líto. Chápala jsem, že život může být naplňující i bez dětí, ale bez partnera? Až časem a na základě nejrůznějších textů jsem začala přemýšlet nad tím, jak nám společnost neustále vnucuje názor, že bez romantického spojení jsme méněcenní či selhávající.
Popelka a ty druhé
Od útlého dětství jsme obklopeni příběhy o lásce, rodině a ideálu dokonalého páru. Filmy, knihy i reklamy neúnavně vyprávějí o štěstí, které se rodí pouze tehdy, když najdeme toho pravého. Toho vyvoleného, se kterým si postavíme dům, zasadíme strom a založíme rodinu… Tento kulturní a historický kontext, kde byly párové vztahy vždy považovány za základ rodiny a společnosti, stále ovlivňuje naše vnímání naplnění a bezpečí. S postupem doby a rozvojem individualistických hodnot se však objevují „alternativní“ životní styly, které dokazují, že seberealizace a osobní štěstí nejsou výlučně spojené s romantickým vztahem.
„Už máš přítele? Nevybírej dlouho, ti nejlepší jsou rozebraní jako první.“ Tyto dobře míněné věty a dotazy od příbuzných jsou často motivovány zájmem a starostí. Ta největší přijde pochopitelně ve chvíli, kdy jste žena po třicítce a stále nejste vdaná a nedejbože nejste matkou. Pravé štěstí přece přijde teprve v páru a s dětmi, protože to „teprve člověk pozná, co je to pravá láska“. Není to jen na ženách – i muži, kteří žijí single, čelí podezření, že s nimi něco není v pořádku.
Představy o tom, že naplněný život se odehrává výhradně v páru, jsou v nás hluboce zakořeněné. Nejen v generaci našich rodičů a prarodičů, kteří se nás na vztahy ptají, ale i v nás samotných. Často máme pocit, že jejich očekávání bychom měli naplnit, že jít vlastní cestou je v tomto případě špatně. Je přirozené, cítit se občas pod tlakem, ale je důležité si uvědomit, že váš životní příběh je jedinečný a skutečné štěstí spočívá v tom, jak se cítíte vy, nikoli v tom, zda splňujete zavedené společenské normy.
Proč se single lidé setkávají s kritikou? Jedním z důvodů, proč lidé, kteří se rozhodnou žít single, čelí negativním stereotypům, je dlouhodobě zakořeněná společenská představa, že bez romantického partnera postrádáme něco zásadního. Lidé bez partnera jsou často vnímáni jako osamělí, neúspěšní, „nějak divní“ či sebestřední – jakoby se jejich životní volba musela ospravedlňovat. Tato stigmatizace může mít nejrůznější důvody:
Společenské klima a tlak rodiny: Manželství nebo život v dlouhodobém svazku byly v minulosti prakticky jedinými jistotami sociální a ekonomické stability. Ačkoli se to hodně změnilo, některé historické vzorce přetrvávají. Často je i v rodině jasně zakořeněná představa, že jediný smysl života je nalézt si partnera a mít děti. Lidé, kteří žijí bez partnera, musí často svoji volbu ospravedlňovat a čelit předsudkům, že jsou individualisté, nekompatibilní, sebestřední nebo divní.
Genderové stereotypy: Žena, která se rozhodne žít single, bývá často označována za sobeckou kariéristku, muž zase za neschopného navázat hlubší vztah nebo partnerku uživit.
Kulturní vzory: Filmy, seriály a knihy často zobrazují single postavy jako osamělé, neúspěšné nebo extravagantní, což posiluje negativní stereotypy a ovlivňuje veřejné mínění.
Chybějící emocionální podpora: Lidé, kteří žijí bez partnera, mohou vzbuzovat lítost. Mohou být vnímáni jako někdo, kdo neumí přijmout blízkost a podporu druhých a nedostatečně tak pečuje o své nitro a duševní zdraví.
Vědecký pohled na vztahy
Přední psychologové Roy F. Baumeister a Mark R. Leary ve své vlivné práci z roku 1995 The Need to Belong zdůraznili, že každého z nás pohání vrozená touha po pevných mezilidských vazbách. Tato potřeba patřit není omezena pouze na romantiku, ale může se naplnit prostřednictvím přátelství, rodinných vztahů nebo profesních kontaktů. Mnoho lidí, kteří se rozhodnou žít single, nachází sílu v hlubokých přátelských vztazích a ve schopnosti věnovat se osobnímu růstu, což jim umožňuje překonat společenský tlak a stereotyp, že bez partnera něco zásadního postrádáme.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Společnost i média nám neustále opakují, že jedinou cestou k naplněnému životu je nalezení té pravé lásky. Vědecké poznatky ale hovoří jinak a rozšiřují náš pohled na lidskou spokojenost. Americký psycholog Bert N. Uchino ve svém výzkumu Social support and health ukazuje, že kvalitní sociální vazby mají zásadní vliv na naše fyziologické procesy, zvládání stresu a celkovou životní pohodu, jde ale o naše vztahy obecně. Jinými slovy: Naše zdraví a pocit štěstí ovlivňuje kvalita vztahů romantických, přátelských i rodinných.
Dalším zásadním aspektem, který stojí za zamyšlení, je způsob, jakým si lidé definují svou hodnotu a co pro ně znamená seberealizace. Studie, na kterou odkazuje psycholog David Myers potvrzují, že skutečná radost a naplnění nejsou podmíněny pouze rodinným stavem, ale spíše kvalitou našich sociálních vazeb a vnitřní spokojeností, kterou nacházíme v různých oblastech života. Pro mnohé, kteří volí život single, představuje tato volba možnost soustředit se na sebe, rozvíjet své zájmy, koníčky a profesní cíle, aniž by museli neustále naplňovat očekávání druhých. Tato introspekce a sebepoznání se často stávají základem opravdové seberealizace.
Podpora od psychologů
Ačkoli nám vědecké studie a teorie dávají cenný vhled do fungování lidské psychiky a vztahů, mnohdy je třeba slyšet i ty osobní, podpůrné myšlenky, které nám pomáhají cítit se lépe a uvědomit si svou vlastní hodnotu. Mnoho uznávaných psychologů opakuje, že klíč k naplněnému životu nespočívá pouze v dodržování společenských norem, ale především v autentickém vztahu k sobě samému.
„Odvaha být zranitelný je základem opravdového spojení,“ říká výzkumnice a profesorka Brené Brown, jejíž práce o lidské zranitelnosti a odvaze oslovuje miliony lidí po celém světě. Její myšlenka zdůrazňuje, že otevřenost a upřímnost vůči sobě samým nám umožňuje navazovat hlubší vztahy – nejen s ostatními, ale také se sebou samými. Pokud se naučíme přijímat své nedokonalosti, můžeme objevit skutečnou sílu a vnitřní klid, ať už jsme v páru nebo žijeme sami.
Podobně i psycholog Martin Seligman, zakladatel pozitivní psychologie, často poukazuje na to, že hledání štěstí vychází ze schopnosti soustředit se na své silné stránky. Jeho přístup nám připomíná, že životní spokojenost není měřena jen společenskými standardy, ale spíše naší schopností ocenit to, co máme, a pracovat na osobním růstu. Navíc se stále více zdůrazňuje, že každý člověk má svou jedinečnou cestu. Moderní psychologický přístup vybízí k tomu, abychom se nesrovnávali s ostatními, ale hledali vnitřní zdroje radosti a smyslu. To znamená, že i když se rozhodneme žít život single, nemusíme se cítit méněcenní. Jak podotýká již zmíněná Brené Brown, „Nemusíte splňovat cizí očekávání, abyste byli hodni lásky a uznání.“
Singl? A proč ne!
Je tedy načase přehodnotit, co vlastně znamená naplněný život? Nejde o slepé následování tradičních předpisů, ale o vnímání hodnoty vztahů, ať už romantických, přátelských či rodinných, a o schopnost rozvíjet své vnitřní zdroje a kvality. Naše hodnota nespočívá pouze v tom, zda máme partnera, ale v tom, jak se chováme k sobě samým a jak se nám daří naplňovat naše individuální cíle a sny. Společenské stereotypy a tlak by neměly určovat, co je pro nás to pravé – každý má právo volit si život, který mu vyhovuje, a hledat naplnění vlastním tempem, aniž by se musel ospravedlňovat.
Nebojte se projevit odvahu a promluvit si s rodinou, která má svá očekávání – je to projev vaší síly a přesvědčení, že víte, co je pro vás nejlepší. Buďte upřímní, řekněte, že se cítíte šťastní a naplnění jako singl, protože vám tento životní styl umožňuje věnovat se osobnímu růstu, kariéře či koníčkům, aniž byste se museli přizpůsobovat očekáváním druhých. Vysvětlete, že vaše volba nevychází z žádného odporu vůči vztahům, ale z touhy žít autenticky a svobodně, a že jste o ní dlouho přemýšleli. Pokud se objeví obavy nebo otázky, naslouchejte jim s respektem, ale zdůrazněte, že konečné rozhodnutí je vaše a že jste si jistí, že jste udělali správnou volbu: „Mami a tati, nebojte se. Jsem takhle šťastná/ý a nic mi nechybí.“ Každý z nás má totiž právo hledat naplnění a radost tím, jak to nejlépe vyhovuje jeho osobnosti a životnímu příběhu.
Čemu se vyvarovat, když mluvíte se single lidmi:
„Kdy už si konečně někoho najdeš?“ Otázka implikuje, že být single je nějaký problém nebo selhání, což může zranit pocity dotyčné osoby.
„Proč jsi pořád tak sám/sama?“ Otázka naznačuje, že je něco špatně s tím, že člověk není ve vztahu, a působí odsuzujícím dojmem.
„Nemáš strach, že bez partnera ti něco uniká?“ Předpokládáte, že život bez partnera je neúplný nebo méně hodnotný.
„A ty už zůstaneš navždy sám? Není ti smutno?“ Naznačujete, že život v single stavu je trvalý a nechtěný, což může působit ponižujícím dojmem.
„Taková krásná ženská/muž už by sis měl/a najít někoho, kdo to ocení.“ I když se tato věta může zdát lichotivá, ve skutečnosti podkopává hodnotu single životního stylu a naznačuje, že člověk by měl nutně hledat partnera.
„Co budeš dělat, když tě přátelé jednou opustí?“ Tato věta vytváří dojem, že život bez partnera je osamělý a neudržitelný.
„Ve dvou se to lépe táhne, i finančně!“ Komentář, který snižuje hodnotu samostatného života tím, že staví vztah do pozice nutného ekonomického zázemí, a tím ignoruje individuální životní priority.
„Není snad načase, abys začal/a přemýšlet o založení rodiny?“ Předpokládá, že hodnota života spočívá ve vztahu a rodině, což může vyvolávat dojem, že single lidé něco zásadního postrádají.
„Všichni už dávno našli toho pravého, taky se dočkáš.“ Věta implikuje, že být single je nedostatek, a pokud člověk není ve vztahu, musí s ním něco být v nepořádku.
„Zkus seznamku, spousta lidí tam taky našla partnera.“ Tento nátlak naznačuje, že dotyčný dělá něco „špatně“, pokud dosud partnera nenašel, a nebere v úvahu individuální tempo a preference při hledání vztahu.
