Dokážeme ještě zpomalit ve světě, který nechce čekat? Slow living je možnost, ale ne pro všechny
Sociální sítě často redukují slow living jen na estetiku a módní trend. Jde ale o skutečnou změnu myšlení. Jenže jak ji „rychle“ uskutečnit? A může si tento luxus dovolit každý?
Ve své podstatě víme, že klíčem ke štěstí není stihnout toho co nejvíce. Hnutí slow living, tedy vyznávání principů pomalého života, si získává čím dál víc stoupenců a tiše mění životy ve světě, který oslavuje rychlost a nekonečnou efektivitu.
Ke konci roku 2024 se termín slow living na internetu vyhledával nejvíc za celou dobu své existence. Spousta lidí se zkrátka snaží zpomalit a mají k tomu nejrůznější důvody. „Cestou k pomalejšímu životu pro mě byla chronická nemoc. Začalo to změnou přístupu k jídlu a pak jsem se víc zajímala o vědomou krásu, což mě přivedlo k pomalé módě. Nemoc nebyla moje volba, ale donutila mě žít pomaleji, takže mě v mnoha ohledech změnila k lepšímu,“ říká pětatřicetiletá Klára, která pracuje v mediální agentuře.
Hnutí se úzce pojí s minimalismem a udržitelným způsobem života, protože podporuje uvědomělou spotřebu a rozhodování. Mezi přínosy tohoto přístupu patří zlepšení duševního a emocionálního zdraví, posílení mezilidských vztahů a podpora kreativity. Aplikování principů slow living často zahrnuje postupné změny, jako je zjednodušení denního programu, praktikování mindfulness a vytváření klidného prostředí kolem sebe.
Učitelka angličtiny Markéta si místo rychlého espressa začala po probuzení připravovat šálek bylinkového čaje, vypnula si notifikace a pár minut po ránu meditovala. Brzy jí došlo, že každá změna – od pomalejší cesty na tramvaj až po několikahodinové brunche s přáteli – jí dává hluboký pocit spokojenosti.
„Snaha o zpomalení s sebou nese i výzvy. Musíte udržet rovnováhu mezi společenským životem, prací i novými rituály a zároveň čelit pokušení vrátit se ke starým zlozvykům,“ říká třicetiletá žena s tím, že v jejím případě jde o hledání způsobů, jak si slow living užít i ve víru pracovního tempa. Podstatou tohoto směru je podle ní žít s větší pozorností k přítomnému okamžiku, upřednostňovat kvalitu před kvantitou a sladit své činy s osobními hodnotami.
Zpomalení není lenost
Jedním z největších a nejhlasitějších propagátorů hnutí slow living je kanadský novinář a spisovatel Carl Honoré, který si vysloužil přezdívku Guru pomalosti. Jeho kniha Chvála pomalosti, která vyšla už v roce 2004, se stala klíčovým dílem tohoto hnutí.
Honoré v ní zkoumá různé aspekty pomalého života, od stravování a práce po výchovu dětí a zdraví. „Každý chce vědět, jak zpomalit, ale paradoxně to všichni chtějí vědět rychle,“ říká ve své přednášce na TEDx. Honoré tvrdí, že zpomalení neznamená lenost nebo neefektivitu, ale naopak umožňuje hlubší prožívání, kreativitu a vyšší kvalitu života.
„Nejrychlejší cesta k dobrému životu je zpomalení,“ tvrdí další významná osobnost hnutí, norský podnikatel Geir Berthelsen, který v roce 1999 založil The World Institute of Slowness. Jeho institut podporuje myšlenku, že pomalejší přístup může vést k lepší produktivitě, zdraví a životní spokojenosti.
Pomalé jídlo, cestovaní i život
O volnější tempo stojí lidé na americkém i evropském kontinentu. Nicméně i Honoré přiznává, že zájem o pomalé žití má svůj původ v Itálii, tedy v zemi, která vyznává „dolce far niente“. V překladu „sladké nicnedělání“ je životní koncept zdůrazňující radost a užitek, jež přináší lenošení, relaxace a nečinnost. Je to celé o umění vážit si chvilek klidu a nevymýšlet žádné zvláštní aktivity, také o prostém užívání si přítomného okamžiku, což nemusí být jen o samotě, ale s přáteli, lidmi na ulici... Znáte to, Italy celkem snadno rozezpíváte a roztančíte.
Není tedy divu, že se právě v Itálii zrodila myšlenka slow food, což je vlastně základ konceptu slow living. V roce 1986 tento termín poprvé zmínil italský aktivista Carlo Petrini jako reakci na rozmach fastfoodu. Hnutí Slow Food klade důraz na místní a sezonní suroviny, tradiční recepty a postupy, udržitelnost a požitek z jídla, když si ho člověk vychutnává beze spěchu. Postupně se principy pomalosti rozšířily i do dalších oblastí života a to vedlo k formování širšího konceptu slow living.
Na myšlenku jiného přístupu k jídlu navázal koncept slow travel neboli „pomalé cestování“, který se zaměřuje na kvalitnější a hlubší prožívání cestování namísto hektického „honění zážitků“ a návštěvy co nejvíce míst v krátkém čase. Tento koncept doporučuje letadla nahradit vlaky, autobusy, loděmi nebo pěší turistikou, přičemž nejde jen o ekologii, ale i o to, že cesta je součástí zážitku. Místo přeskakování mezi destinacemi si má člověk raději najít jedno místo a poznávat ho do hloubky, ponořit se do místní kultury, gastronomie a komunity. Pomalé cestování znamená dávat přednost rodinným penzionům před hotelovými řetězci a resorty.
Je pomalý život pro všechny?
Kouzelná klidná zahrada plná květin a stylového venkovního nábytku, zasněná dívka s kávou a výhledem na moře nebo útulná chalupa a čerstvě upečený koláč z ovoce, jež vyrostlo v sadu poblíž – tak vypadá instagramová podoba slow living. Proto jedním z nejčastějších kritických argumentů je, že takový styl života je luxus, který si nemůže dovolit každý.
Instagram a sociální sítě jsou plné obrázků minimalistických interiérů, pomalých rituálů a bioproduktů, ale ne vždy to znamená opravdovou změnu životního stylu – často jde jen o marketing. Ačkoli myšlenka zpomalit a více si užívat život zní skvěle, mnoho lidí žije v realitě, kde je třeba splnit pracovní povinnosti, postarat se o rodinu nebo zvládnout náročný rozvrh.
Kritici proto tvrdí, že influenceři a propagátoři slow living někdy přehlížejí, jak složité je tento životní styl aplikovat v běžném, každodenním životě. Lidé s nižšími příjmy často nemají možnost zpomalit, protože musí pracovat dlouhé hodiny, aby uživili rodinu. Udržitelné produkty, kvalitní jídlo nebo ekologické cestování jsou často dražší, což rovněž dělá tento životní styl méně dostupným.
Jak žít pomaleji
Navzdory těmto kritikám ale hnutí slow living stále nachází své další příznivce a může být inspirací alespoň k částečné změně životního stylu. Pokud rozšíříme naše chápání toho, co pro nás pomalejší život představuje a jak by mohl vypadat, existuje mnoho možností, jak ho vpustit do života.
Pomalý život je zakořeněný v uvědomělosti. Pro některé lidi to může znamenat přípravu jídel od základu s blízkými. Jiní mohou najít radost v osvojení si staromódních metod, jako je vaření na starých kamnech, která slouží nejen jako praktický nástroj pro přípravu jídla, ale také nás spojují s plynulejším a promyšlenějším způsobem života. Systematické detailní, nikoli hektické uklízení domova, zjednodušení harmonogramu nebo vychutnání si procházky – to všechno mohou být smysluplné kroky k přijetí podstaty vědomého života.
Ve své podstatě je pomalý život o propojení činností s hodnotami. Ať už jde o vztahy, majetek, nebo zážitky, myšlení pomalého života nás povzbuzuje k výběru toho, co dodává skutečný smysl a radost. Jedno je přitom jisté – pomalost dokáže dát životu nečekanou hloubku.
JAK NA POMALEJŠÍ ŽIVOT
1. ZVOLTE SI SVOJE „PROČ“: Ujasněte si, proč chcete zpomalit – ať už hledáte větší klid, kreativitu, nebo rovnováhu mezi prací a osobním životem.
2. DIGITÁLNÍ DETOX: Vypněte notifikace na telefonu a e-mailech mimo pracovní dobu. Zaveďte „offline“ bloky (například 20–30 minut ráno a večer) pro nerušené vydechnutí.
3. POMALÁ RÁNA: Nahraďte spěch espressa „meditačním“ šálkem čaje. Vychutnejte si ho bez ruchu, v klidu zaznamenejte do deníku momenty vděčnosti nebo krátce zaveďte dechová cvičení.
4. VĚDOMÉ PŘESUNY: Ať už jdete do práce, na tramvaj, nebo na nákup, přidejte si k cestě krátkou pauzu: Vnímejte okolí, protáhněte se a nadechněte se čerstvého vzduchu.
5. JÍDLO JAKO ZÁŽITEK: Naplánujte si přípravu oběda či večeře jako malý tvůrčí projekt: Vybírejte sezonní suroviny, dodržujte pomalejší tempo vaření a stolujte bez rozptýlení (telefon, televize).
6. PRAVIDELNÉ RITUÁLY: Zavedení týdenních setkání – nedělní snídaně s rodinou, páteční procházka v přírodě nebo pořádání domácího brunche s přáteli – pomáhá upevnit pocit stability.
7. STANOVTE HRANICE: Vyhraďte si konkrétní časy pro práci a pro odpočinek. Naučte se říkat „ne“ aktivitám, které neslouží vaší pohodě.
8. NAUČTE SE ZPOMALIT I VE STRESU: Při náhlé záplavě úkolů praktikujte techniku „pomodoro“: 25 minut plné koncentrace a pak 5 minut vědomého odpočinku.
