Benátky na podzim? Ano! Užijete si je bez klišé, podobně jako místní
Na podzim se Benátky zklidní. Turistické davy mizí, teplota klesne právě tolik, aby se člověk mohl zhluboka nadechnout a nechat se vést městem tak, jak to dělají místní. Žádné gondoly do západu slunce ani selfie na mostě zamilovaných – jen tichá rána s vůní kávy, večery s aperolem a pocit, že Benátky konečně patří vám.
Benátky jsou městem mnoha očekávání. Jedni se při pomyšlení na cestu tetelí nedočkavostí, co přenádherného uvidí a zažijí, jiní se otřesou představou, jak s kufry drncají přes mostky, prodírají se davy v ulicích a v poledne umoření pátrají v bistrech a tratoriích po volné židli na oběd. Dočkají se všichni včetně těch, pro které je La Serenissima snem, kulisou pro příběhy, zvláštním světlem, speciálním místem, kde projdou do jiného časoprostoru jako Harry Potter na nástupišti 9 3/4.
Jak se dostat z letiště do Benátek lodí
Příď razantně rozráží vodní hladinu, kufry skrápí sprška a před vámi se v dálce vynoří bělostná bazilika Santa Maria della Salute. Žijete filmovou scénu v pověstném benátském namodralém světle, která vás možná vzrušovala v nejednom snímku, a tak trochu nevěříte, že je to fakt. Řítíte se do laguny a nemusí vás někde uvnitř hlodat, že jste za vodní taxi vydali jmění, 15 eur je přijatelná cena za rychlou loď rozvážející na třech linkách menší skupiny turistů z letiště Marco Polo. Jistě, autobus je k platební kartě nejpřátelštější dopravní prostředek, co se ale pohodlí a vzrušení týče, motorová loď je nepřekonatelná.
Samotná přeprava v laguně je pak celkem jasná – lodní tramvaje vaporetto spojují kanály s ostrovy, romantická duše bude jistě prahnout po vyjížďce gondolou. Zkuste zapřemýšlet, jestli toužíte po velkém stylu podél Canal Grande, anebo se chcete spíše zatoulat do hloubi úzkých přilehlých kanálů, kde to bývá někdy tělo na tělo, či přesněji gondola vedle gondoly. Nejlepší čas pro osamělou vyjížďku existuje a může vás to vyjít i levněji.
Ranní Benátky: Nezapoměňte na kávu a cornetto
Vyhlédněte si gondolu na nějakém vzdálenějším kotvišti, domluvte si první ranní vyjížďku a nejlépe i cenu, ať je jasno. Pak vplujete do reálných Benátek. Mezi domy visí první prádlo, z balkonu se naklání chlápek v trenkách a triku se svou ranní cigaretou, z vedlejšího okna voní čerstvě uvařená káva, kousek dál huláká mamma, ví bůh na koho, k zadnímu vchodu malého podniku přiváží loďka zásoby zeleniny. Také byste si dali ten čerstvý šťavnatý artyčok a voňavé rajče? Žádný div. Jen se spíš nalaďte na cappuccino a cornetto, jemnou verzi briošky plněnou krémem, nutellou či džemem. Tak vás čeká pravé italské nerušené ráno. A jestli se později rozhodnete pro gondolové repete, prostě zvolte traghetto, nechte se dopravit na protější břeh Canal Grande. Sedm nástupních stanic a 2 eura za cestu, byť krátkou, je solidní poměr k zážitku.
Benátky večer: Kde si dát Aperol a pozorovat místní
Privátní Benátky nejsou jen o Benátčanech přistižených v nedbalkách a naší představě „Itálie“. Jsou také o elegantních mužích velmi zralého věku, popíjejících kávu, stejně jako o jejich načesaných vrstevnicích tlačících v calle a vicolo nákupní tašky na kolečkách. Jsou to přesně ty dámy, co vás v místním coopu sebevědomě odstrčily od pultu s lahůdkami a sjely přísným pohledem, když jste „mio Dio“ obsadili místo na lavičce na jejich piazzettě.
Jenže pak přijde střih. K osmé hodině večerní, když zavírá obchod, se ve vicolo před vařením večeře potkaly přítelkyně… Chladný pohled mizí, vítačka a za chvíli aperol v ruce. Nad bezradným turistou, který by rád protlačil loďák kolem, ale nemá odvahu narušit veselí šedovlasých Benátčanek, se můžete jen pousmát a pozorovat lidské hemžení. K tomu si objednat další aperol, zakousnout cicchetti a čekat na soumrak.
Benátky v noci: Kam na procházku mimo davy turistů
Platí, že za srdce člověka chytne večerní toulání a při ztrácení se v odlehlých uličkách, narazíte hned na dva labyrinty – jeden pozemský a jeden vodní. A ať zvedne ruku ten, kdo jel do Benátek na vlastní pěst a nemotal se nějakou dobu stále dokola. Večer, když turisté začnou mizet z calle a vicolo ještě můžete nakouknout do osvětlených dílen mistrů knihařů, brašnářů či šperkařů soustředěných na práci. Ostatně je dobré vědět, že Benátky jsou nejen městem filmařů a výtvarníků, ale také antikvářů, tiskařů a knihkupců. Kdo ujíždí na krásně zpracovaných kožených diářích a obalech na knihy, tady si přijde na své.
A než si to uvědomíte, nastane benátská noc. Ne ta divočina s rachejtlemi, ale pravá tichá noc, kdy se opět ztrácíte nad kanály, dáte si poslední drink v zapadlém podniku a přitom cítíte, že jste v bezpečí. To je jedno z velkých kouzel města, ke kterému se každý nedostane. Nebo to vezmete po pobřeží podél klidné čtvrti Cannaregio, místem s bývalým židovským ghetem. Dýchat budete mořský vzduch, poslouchat pleskání vln o nábřeží a zdálky vám bude svítit ostrov San Michele, jediný městský hřbitov. Příjemné místo. Ve dne se sem snadno dostanete vaporettem, potkáte se s babičkami zalévajícími květiny a pod cypřiši najdete na chvíli ticho a mír.
Dalším místem, kde zažijete místní kolorit, je Giudecca s ženskou věznicí. V Giardino delle Meraviglie – zahradě divů – vězeňkyně pěstují zeleninu a ovoce v biokvalitě, a dokonce vyrábějí biokosmetiku mimo jiné i pro luxusní benátské hotely. Každý čtvrtek ráno se u zahrady vytvoří fronta na skvělé produkty za ceny nižší než jinde ve městě.
Co ochutnat v Benátkách a čemu se raději vyhnout
Benátčané se považují za obyvatele kultivované části Itálie. Takže jak se jim přiblížit, aniž by nad vámi neohrnovali nos? Pamatujte si, že pizza v Benátkách je většinou značně šizené jídlo pro turisty připravované z mraženého polotovaru. Nejezte špagety, ale bigoli, a to nejlépe v místní verzi s raky vařenými ve víně, ochutnejte gnocchi a polentu, ryby a dary moře, dejte si fritole – koblížky s ricottou, nejčastěji s piniovými oříšky, rozinkami nebo obojím, také sarde in saor – marinované a osmažené nebo opečené sardinky, přelité omáčkou z vína, rozinek a piniových oříšků, a kdo jste s masem v přátelském poměru, neošiďte se o místní lahůdku fegato alla veneziana, tedy játra, nejlépe telecí, na šalvěji.
Určitě si zajděte do podniků, kam se stahují místní na cicchetti – k obědu nebo k večeři. Jsou to tapas po italsku. Kořeněné masové kuličky v hustém rajčatovém sugu, smažená mozzarella či ančovičky, bruschetty, garnáti na špejli, panini, tramezzino čili majonézové trojúhelníkové sendviče, zelenina smažená na másle, prostě na co si jen vzpomenete. Můžete mít jednu malou porci nebo třeba celý talíř. Ceny začínají na 1 euru, takže žádné strachy. A nezapomeňte, vodu pijte nejlépe z pítek, nikoli balenou z lahví a třiďte odpad. Jestli jsou na něco Benátčené hákliví, tak je to přesně toto, všechno se sem i odsud totiž dostává v lodích.
