Psychologika 19: Máte vztek? Boxovací pytel ani kladivo vám nepomůžou
Máte pocit, že když vás někdo opravdu vytočí, je nejlepší popadnout boxovací pytel, zařvat si do polštáře nebo něco rozmlátit, abyste „upustili páru“? Omyl. Ve skutečnosti si tím žádné trauma nevyléčíte, ale naopak si zaděláváte na mnohem větší problém.
Za tento omyl může do velké míry Sigmund Freud a jeho kolega Breuer. Ti přišli s myšlenkou takzvaného přiškrceného afektu, tedy pocitu, že emoce se ve vás hromadí jako tlak v papiňáku, a proto je musíte dostat ven. Ve 20. století tato myšlenka zlidověla a zvrhla se do podoby: „Musíš si ten vztek na něčem vybít.“ Dnes na tom dokonce stojí celý byznys, kdy vás zavřou do místnosti s bouracím kladivem a nechají vás rozbíjet stěny.
Trénink na agresora
Co nám ale o hněvu a agresi říkají moderní výzkumy a elektrody napojené přímo na náš mozek? Vybíjení vzteku fyzickou agresí dlouhodobě nefunguje. Je pravda, že pokud si bouchnete nebo na někoho zařvete, může se vám na krátkou chvíli ulevit. Obzvlášť temné je zjištění, že vůbec největší úlevu váš mozek pocítí, když seřvete přímo toho, kdo vás naštval, a ideálně pokud je to někdo bezmocný, kdo vám to nemůže vrátit (třeba podřízený v práci nebo plačící batole).
Problém je v tom, že si tím v mozku vytváříte takzvaný kognitivní priming. Svůj mozek učíte jednoduché rovnici: provokace = hněv = fyzická agrese. Jakmile se vám uleví, mozek si to zapamatuje. Až budete příště jen unavení, opilí nebo vyčerpaní a někdo vás naštve, už se nezastavíte jen u nadávek. Váš mozek už bude vědět, že minule rána pěstí skvěle fungovala, a rovnou dané gesto vykoná.
Past jménem ruminace
Znamená to tedy, že máte tiše sedět a dusit to v sobě? Rozhodně ne. Pokud v sobě vztek držíte a neustále dokola se v něm rýpete, padáte do pasti zvané ruminace.
Ještě mnohem nebezpečnější je sociální ruminace. To je ten moment, kdy svůj vztek běžíte zvalidovat za kamarády do hospody nebo – v moderní době – ho nasdílíte jako influencer své komunitě fanoušků na internetu. Lidé vás podpoří, cíl vašeho hněvu společně zhejtujete, dehumanizujete ho, a navíc si to celé ospravedlníte. A přesně v těchto momentech začínají ty nejhorší a nejagresivnější společenské jevy.
Proč vlastně staří Řekové věřili, že hněv plodí hrdinství? A jak se liší přístup k emocím u antických stoiků od toho našeho dnešního? A co dělat, pokud potřebujete zpracovat naštvání? Na všechny tyhle otázky i na to, proč byste neměli rozbíjet starořecké amfory, odpovídá tento díl podcastu Psychologika.
Zdroj: autorský článek
