Knihy versus audioknihy: Je poslech to samé jako čtení?
Kdy jste naposledy dočetli knihu? Nepočítá se kompletní menu v restauraci ani doomscrolling na telefonu. Pokud jste jako většina lidí, času na čtení vám moc nezbývá. Kdy je fajn zalovit třeba v audiotéce Českého rozhlasu a kdy zajít do knihovny?
Podle loňského šetření mezi více než 2 000 Američany přečetla v posledním měsíci knihu jen asi polovina z nich, i když by chtěli číst víc. Kde brát ale čas, když se hroutí ekonomika? Není divu, že jsou audioknihy čím dál populárnější a platí to i u nás. Zajímavé ale je, že podle nejnovějšího průzkumu rozhodně „nezabíjejí“ klasické čtení.
Skoro dvě třetiny posluchačů a posluchaček říkají, že díky nim čtou víc, a většina zvládne přes 13 knih ročně. Jenže se kolem poslechu knížek vznáší malé kulturní drama. Je, nebo to není „skutečné“ čtení? Jako by člověk podváděl u maturity z literatury jen proto, že koukal na ČT na dokument o Boženě Němcové.
Neurovědkyně Fatma Deniz z Kalifornské univerzity v Berkeley už v roce 2019 zkoumala, co se děje v mozku lidí, když čtou příběh a když ten samý příběh poslouchají. Devíti dobrovolníkům během toho skenovala mozek na magnetické rezonanci. Tipnete si výsledek? Mozková aktivita byla téměř identická! Oblasti zodpovědné za zpracování významu slov fungovaly velmi podobně bez ohledu na to, jestli lidé četli očima nebo poslouchali ušima. Mozek není zas takový literární snob...
K podobnému závěru došel i výzkum publikovaný v roce 2024. Když lidé poslouchali nebo četli stejné příběhy, aktivovaly se stejné části mozku odpovědné za porozumění jazyku a příběhu. Tedy z pohledu základního porozumění je audiokniha velmi blízko klasickému čtení. Jenže tím debata samozřejmě nekončí.
Čtení jako supertrénink
Čtení není jen přijímání informací, je to i trénink kognitivních dovedností. Když čteme, máme kontrolu nad tempem. Můžeme se vrátit k odstavci, který nám nedával smysl, zastavit se a přemýšlet, nebo si znovu přečíst větu, kterou autorka napsala evidentně ve tři ráno po existenciální krizi.
U audioknihy jedeme tempem vypravěče či vypravěčky. Pokud neposloucháme v klidu a soustředěně (což upřímně, kdo poslouchá audioknihu a zároveň neskládá prádlo?), část informací nám prostě uteče. Potvrzuje to metaanalýza 46 studií z roku 2022. Lidé při poslechu obvykle dosahují podobných výsledků v zapamatování faktů, ale jsou o něco horší v hlubším porozumění a vyvozování závěrů. Při poslechu slovo zazní, a pokud neznáte jeho význam, nemáte moc času ho rozebrat nebo si všimnout, jak se vlastně píše. Než si to vůbec uvědomíte, už je dávno pryč.
Multitasking navíc spolehlivě snižuje množství informací, které si zapamatujeme. Již zmíněný průzkum z Česka ukázal, že nejčastěji posloucháme při domácích pracích (19 %), řízení (14 %) nebo usínání (13 %). A zatímco mladí lidé tvoří překvapivě malou část publika, když už poslouchají, často si přehrávání zrychlují. Očividně i Dostojevskij musí držet tempo internetu.
Audioknihy nejsou méněcennou zábavou pro lenochy, ale používáme je (a prožíváme) v úplně jiných situacích než klasické čtení, tedy ani nemohou být úplně totožnou náhradou. Takže, po čem a kdy sáhnout?
Klasické čtení má navrch, když:
- si potřebujete zapamatovat detaily,
- čtete něco složitého nebo odborného,
- chcete nad textem víc přemýšlet,
- se potřebujete vracet k pasážím a číst je znovu,
- narazíte na autora, který píše tak komplikovaně, že jedna věta obsahuje tři myšlenky a experimentální poezii.
Audioknihy jsou ideální, když:
- chcete prostě víc číst a jinak byste se ke knize vůbec nedostali,
- posloucháte při cestě v MHD, na procházce nebo při cvičení,
- si chcete užít příběh bez toho, abyste večer po třech stránkách usnuli s knihou na obličeji,
- jde o lehčí nebo odpočinkové čtení.
Pokud u toho zároveň řídíte, odpovídáte na zprávy, vaříte těstoviny a mentálně řešíte manželskou krizi, očekávejte, že z toho může být jen zvuková kulisa.
