Nuda stvořila nejslavnější monstrum na světě, zkusíte to taky?
V létě roku 1816 trávila Mary Shelley dovolenou u Ženevského jezera ve společnosti Lorda Byrona a dalších přátel. Počasí ale nevyšlo, téměř neustále pršelo a do chladného domu se přikradla nuda. Aby se nějak zabavili, uspořádali kamarádi soutěž ve strašidelných příbězích. Teprve osmnáctiletá Mary Shelley ji vyhrála s povídkou, ze které později vznikl přelomový román Frankenstein i celý nový literární žánr.
Ještě nedávno jsme si dlouhé večery vyplňovali knihou nebo televizí. Pak přišel internet, sociální sítě a nekonečný proud obsahu. Dnešní algoritmy nejenže nabízejí neustálou zábavu, ale přizpůsobují ji přímo vám. Neignorují vás, neodmlčí se a vždycky vědí, co by vás mohlo zaujmout. Nuda je dnes vzácností, protože ji téměř okamžitě zaháníme.
Co se děje v mozku, když se nudíme?
Když nemáme žádný silný podnět zvenčí, mozek se nevypne, naopak aktivuje se tzv. síť výchozího režimu. Tento neuronální systém je zodpovědný za zpracování emocí, konsolidaci vzpomínek a vznik kreativních nápadů, ale i plánování budoucnosti, sebereflexi a bloudění mysli. Když se nudíte, váš mozek prostě začne cestovat. Současně se trochu utlumí systémy zaměřené na řešení konkrétních úkolů a díky tomu se mohou volněji propojovat vzdálené myšlenky.
Kombinace mála vnějších podnětů a většího vnitřního prostoru vytváří ideální podmínky pro nové nápady. Proto vás dobré myšlenky často napadnou ve sprše, na procházce nebo při úplně obyčejných činnostech.
Psycholožky Sandi Mann a Rebekah Cadman dokázaly, že nuda může kreativitu skutečně podpořit. Ve svých studiích daly účastníkům nejprve záměrně nudný úkol jako třeba opisování telefonních čísel. Až potom měli vymýšlet nové nápady. Ti, kteří se předtím nudili, byli kreativnější.
Zásadní pro děti i dospělé
Děti potřebují nudu víc, než si myslíme. Když mají každou volnou chvíli zaplněnou obrazovkou nebo organizovanou aktivitou, nemusejí se nikdy naučit, jak si vytvořit vlastní svět. Když nemají do čeho píchnout, mají prostor na vlastí imaginární hry, ulítlé příběhy (právě jako Mary Shelley) nebo kreativní experimenty. Nuda je zkrátka prostor, kde se rodí představivost.
U dospělých má nuda jiný, tišší efekt. Když je každý okamžik něčím zaplněný, málokdy zůstaneme sami se sebou. Nezastavíme se dost dlouho na to, abychom si položili nepříjemné, ale důležité otázky: „Co vlastně chci? Dává mi tohle smysl? Neutíkám před něčím?“ Bez nudy máme minimální možnost, že by nás takové otázky mohly napadnout.
Jak se zase začít nudit?
Nemusíte házet mobil do řeky, stačí drobné změny.
- Čas na nicnedělání:
Zkuste 20 minut bez jakékoliv stimulace. Bez telefonu, bez hudby, bez užitečné aktivity typu uklízení. - Bez sluchátek:
Nechte mysl, ať si sama najde, čím se zabaví. - Obyčejné věci v tichu:
Mytí nádobí nebo skládání prádla může být překvapivě plodné, když u něj neposloucháte nonstop podcasty. - Bez googlení:
Než vyhledáte odpověď na svou otázku, dejte si pár minut na vlastní přemýšlení. - Nuda dětem:
Nuda není problém k vyřešení, ale začátek kreativního procesu.
Nuda dnes není nemožná. Objevuje se pořád, třeba když čekáte ve frontě nebo jedete tramvají. Rozdíl oproti minulosti je, že ji téměř okamžitě přerušíme. Sáhneme po telefonu a otevřeme aplikaci. Mozek se tak nedostane do fáze, kdy začne volně bloudit. Zůstává lehce stimulovaný, ale nikdy opravdu uvolněný. Byla by přece škoda se nezačít zase nudit. Jak víte z příběhu z úvodu článku, nuda může vést k nápadům, které přežijí staletí.
