Zapomeňte na alfasamce: Mezinárodní den mužů by měl být oslavou feminismu
Mezinárodní den mužů připadá na 19. listopad a většinou nad ním buď mávneme rukou, nebo na internetu narazíme na samozvané „macho“ odborníky, kteří nám ho dokážou pořádně znechutit. Je to pro ně další příležitost, kdy nadávat na feministky. Přitom právě feministické principy můžou být cestou ke svobodnějšímu a zdravějšímu životu pro muže. Patriarchát totiž nasazuje ohlávku vyčerpávajících stereotypů i jim. A i pro ně to má fatální následky.
Chcete opravdu oslavit své partnery, syny, kolegy a přátele? Připomeňte si, že jejich životy nemusí být jen procházkou v „privilegované zahradě“, nerovné genderové normy je ovlivňují stejně jako zbytek populace. Nejkřiklavějším a nejsmutnějším statistickým příkladem je četnost sebevražd. Muži ji páchají výrazně častěji než ženy. Příčiny však nejsou čistě biologické, protože klíčovou roli hrají právě sociální normy.
Systematický přehled osmnácti studií publikovaný v Psychiatry International zjistil, že muži, kteří silně přijímají tradiční maskulinní očekávání jako „nezranitelnost“ nebo „potlačování citů“, jsou výrazně náchylnější k myšlenkám i pokusům si sáhnout na život. Podobně upozorňuje na silný soulad s tradiční maskulinitou a vyšším rizikem sebevraždy švýcarská studie z roku 2024. Muži, kteří lpí na normách „být nezávislý, neprojevovat slabost“, vykazují více depresivních příznaků a sebevražedných myšlenek.
Toto riziko roste i kvůli zhoršené mužské schopnosti vyhledat pomoc. Tu pánové nemají vepsanou v DNA, ale ve výchově, protože je odmalička často učíme, že mají být přece „chlapi“, poradit si sami a rozhodně nad ničím nebrečet. Studie publikovaná v roce 2024 ukázala, že mužský ideál „spoléhat se sám na sebe“ je spojen s nižší pravděpodobností, že klienti vyhledají psychologickou pomoc. Navíc rozsáhlá meta-analýza napříč 35 výzkumy potvrzuje, že tradiční maskulinní normy souvisejí s negativním postojem k pomoci v duševní oblasti a se sebstigmatizací. Tradiční muži se v takovém případě bojí, že budou „slabí“, když poprosí o terapii.
Prokletí živitele
Svět se proměnil a už dávno si nepostavíme dům s bílým plotem z jednoho platu. Pokud mají ženy například stížené podmínky naskočit po „rodičáku“ znovu do práce, podepíše se to nejen na financích, ale i celkové pohodě v rodině. Patriarchát se totiž neproměnil a v mužích tak stále hlodá červíček, že když nezvládnou zabezpečit rodinu, nejsou „dost“ chlapi. Rostoucí životní náklady sice zvyšují chronický stres bez rozdílu pohlaví, muži k tomu čelí i morálnímu tlaku, že to nezvládli sami.
Třeba i fakt, že partnerka vydělává víc, může hluboce zasáhnout mužskou psychiku právě z toho důvodu, že se jim nepodařilo splnit nepsaná společenská pravidla. Tisíckrát si můžeme opakovat, že to v dnešní době ani jinak nejde, ale i jemně pozdvihnuté obočí může pořádně bodnout. Selhání v práci pak nepředstavuje jen osobní zklamání, je zároveň ránou pro mužskou identitu.
Tradiční role ovlivňují i to, jak muži přistupují k péči a rodinným povinnostem. Výzkum odhaluje, že orientace na „maskulinní práci a kariéru“ může být spojena s vyhroceným tlakem, zatímco emoční a reprodukční péče je stále méně přístupná pro muže, kteří cítí, že tato oblast jakoby „není pro ně“. Pokud ale chceme, aby muži zažívali méně depresivních symptomů a větší emocionální spokojenost, musíme je i systémově motivovat k tomu, aby se podíleli na péči o kojence a předškolní děti.
Moderní výzkumy totiž ukazují, že otcové, kteří se aktivně zapojují do každodenní péče o své děti, vykazují lepší duševní kondici a prožívají navíc silnější pocit smyslu života. Tento efekt má i biologický základ: Kontakt s dítětem stimuluje produkci oxytocinu, hormonu spojovaného s láskou, což posiluje nejen vztah s dítětem, ale i vlastní emocionální stabilitu pečujícího muže.
S otcovstvím souvisí také ještě jedna zásadní věc a to je reprodukční zdraví. Muži, kteří se hodně drží tradičních představ o tom, jaký má být správný chlap, si ohledně sexuálního zdraví nenechají poradit a preventivní vyšetření odkládají. Pokud vás zajímá více to, jak předsudky škodí i fyzickému zdraví žen a mužů, můžete si přečíst náš článek Chlap doktora nepotřebuje a ženský vyšilujou.
Epidemie mužské osamělosti
Když se muži učí od dětství, že „chlapi nebrečí“, že problémy si řeší sami, pomoc je „pro ženské“ a že zranitelnost znamená slabost, jejich emocionální svět zůstává potlačený. Potlačování emocí vede bohužel k osamělosti a nedostatku skutečné sociální podpory. Již zmiňovaný přehled studií uvádí, že muži, kteří silně preferují maskulinní ideály, častěji trpí psychickým napětím a mají řidší sociální síť, kam by mohli své emoce směřovat. Kulturní model „tvrďáka“ nakonec omezuje jejich schopnost být autentickými. V posledních letech se hovoří dokonce o epidemii mužské osamělosti. A právě feministické vize rovnosti nabízejí východisko: Umožňují jednotlivcům redefinovat, co pro ně samotné znamená být mužem. Nemusí jen naplňovat společenská očekávání a nepsané kvóty o svalech nebo alfasamectví.
Feminismus zkrátka není o výměně rolí nebo nadřazenosti žen, ale o rozbití škodlivých vzorců, které trápí úplně všechny. Propaguje rovnost a otevírá pro muže novou paletu identity. Muži nemusejí být „silní a sami“, ale mohou hledat emocionální podporu, autenticitu a vzájemné sdílení. Taková změna jim umožňuje navázat hlubší vztahy v partnerství, přátelství i ve vztahu k sobě samým. Genderově citlivé kampaně a intervence by navíc mohly výrazně snížit riziko duševních potíží. Studie z roku 2024 naznačuje, že zaměření prevence a podpory na muže, kteří lpí na tradičních ideálech maskulinity, by mohlo mít zásadní dopad v prevenci sebevražd.
Mezinárodní den mužů nemusí být jen vyjmenováním některých stereotypů, ale i uznáním křehkosti, kterou v sobě muži bezpochyby nesou. Berte to třeba jako výzvu k tomu, abychom dokázali z jejich strany přijmout právě zranitelnost. Pokud se vám příště kamarád, partner nebo syn svěří s něčím, co byste považovali za důkaz jeho slabosti, netahejte do toho pohlaví. Bezpečné prostředí, ve kterém můžeme vyjádřit své emoce, strachy nebo touhy, prospívá úplně každému bez rozdílů.
