Opravdu otcové neslyší noční pláč dítěte, nebo to jen dělají? Rozsekla to dánská studie
Je hluboká noc, miminko spustí koncert, který probudil i sousedovic psa a ze všech lidí v okolí spí snad jenom váš partner. Člověk by mu mohl u ucha hrát na varhany a ráno by se s upřímným překvapením zeptal: „Vážně? Já nic neslyšel.“ Má selektivní hluchotu, nebo to jenom dělá? Tohle zkusila rozlousknout studie z roku 2025.
Ukázalo se, že muži se o něco méně často probudí na úplně tichý pláč o úrovni mezi 33 a 44 decibely, což je něco jako hlasitější šepot. Ženy na těchto hladinách reagují asi o 14 % častěji. Jakmile je zvuk hlasitější, tedy přibližně tak, jak pláče skutečné dítě, rozdíly mezi muži a ženami se úplně ztrácejí. Zkrátka u skutečných nočních koncertů, kdy dítko jenom nekníká, ale předvádí plnohodnotné sólo, slyší oba rodiče úplně stejně.
Jenže realita v domácnostech tomu příliš neodpovídá. Matky totiž vstávají k dětem v průměru třikrát častěji než otcové. Většina rodin dokonce přiznává, že v noci vstává hlavně matka a pouze asi čtvrtina domácností uvádí rovnoměrnou péči. Jen jedno procento hlásí opačný extrém, kdy vstává častěji otec. Když tento fakt srovnáme s tím drobným rozdílem při nižším hluku, sluchová citlivost to rozhodně nevysvětluje.
Matky kojí, dalo by se namítnout…
Ano, kojení hraje obrovskou roli. Ale ani to podle výzkumu není všechno. Silný vliv mají také společenské normy a rozdělení rodičovských rolí. Je zajímavé, že studie proběhla v Dánsku, kde mají rodiče štědrou, genderově neutrální rodičovskou, přesto i tam ženy vstávají častěji. V zemích s méně rovnostářským nastavením, jako třeba u nás? Tam můžeme jen hádat… Ruku na srdce, stačí, když se poptáte ve svém okolí, že?
Nicméně je nutné doplnit ještě jeden fascinující a docela zásadní detail. Výzkum sluchu se zaměřil na lidi, kteří rodiči ještě nebyli, aby se dalo porovnat čistě „biologické nastavení“, bez vlivu rodičovských zkušeností nebo zvyků. Jistě víte, že těhotenství a porod, ale hlavně samotné opakované reagování na pláč mění mozky žen. Matky bývají citlivější na pláč ne proto, že „lépe slyší“, ale protože mají mozek přeprogramován na to, aby rychleji přešel do stavu pozornosti. Mužské mozky oproti tomu často zůstávají na noc v klidovém módu. Zjednodušeně řečeno: je docela možné, že otec pláč slyší, jen mu jeho mozek řekne něco jako: „To počká, žena se postará.“
Studie potvrzuje, že matky stále odvádějí většinu noční péče, i tam, kde by k tomu neměl být žádný společenský ani biologický důvod. Na druhou stranu množství výzkumů ukazuje, že když otcové převezmou větší podíl „nočních směn“, má to překvapivé výhody: děti se méně často budí a lépe spí, matky jsou méně vyčerpané a spokojenější, vztahy v rodině fungují lépe a otcové si vytvářejí hlubší vazbu s dítětem. Těžko tedy hledat důvod, proč by se o tuto službu nemohli rodiče v moderní době podělit.
