Volejte sláva a tři dny se radujte: Většina mužů není toxická, potvrdila studie
Pokud by realita vypadala jako sociální sítě, svět by byl plný toxických mužů a podcastových guruů, kteří vám vysvětlí, že „správný chlap“ nesmí plakat, ale musí vlastnit aspoň tři auta a názor na všechno.
Stačí na internetu scrollovat pět minut a máte pocit, že toxická maskulinita je neporazitelná, nakažlivá a nejspíš sedí vedle vás v tramvaji. Tak si na chvíli zavřeme Facebook a otevřeme šampáňo, protože věda říká něco úplně jiného.
Rozsáhlá psychologická studie z Nového Zélandu, která se podívala na data od více než 15 000 mužů, totiž zjistila jednu dost uklidňující věc, a to, že většina mužů toxická není. Ne jakože „tak napůl“, ale skoro devět z deseti. Ano, toxičtí muži existují. Ano, dokážou být hluční, viditelní a extrémně aktivní v komentářích (nebo v esemeskách prezidentovi), ale nejsou reprezentativní vzorek populace. Spíš připomínají ten malý a pořádně hlasitý stůl v hospodě, kvůli kterému raději odcházíte o podnik dál.
O co šlo?
Výzkumný tým se oproti dojmům, které můžeme získat na internetu, zaměřil na konkrétní věci jako otevřený sexismus, narcismus, misogynii, odpor k rovnosti a prevenci domácího násilí nebo potřebu dominovat ostatním. Prostě ty rysy, které si většina z nás vybaví, když slyší pojem toxická maskulinita.
Poté „vzorek“ rozdělili do skupin. Největší z nich? Takzvaní „atoxici“ (35,4 %), tedy chlapi, kteří v těchto oblastech skórovali nízko, běžní lidé, co řeší práci, vztahy, děti, občas asi zapomenou koupit mléko, ale nepovažují feminismus za osobní urážku. Další velké skupiny vykazovaly jen mírné nebo střední znaky toxicity. Skutečně toxičtí byli až ti úplně na konci statistik, zhruba 11 %. A i mezi nimi se ukázalo, že existují dvě podskupiny. „Benevolentní toxici“ (7,6 procenta), kteří vykazovali vysoké hodnoty v benevolentním sexismu a sexuálních předsudcích a střední až vysoké hodnoty v ostatních markerech toxické maskulinity. Nejmenší skupinou byla skupina „Nepřátelští toxici“ (3,2 procenta), která vykazovala nejvyšší hodnoty v nepřátelském sexismu, odporu k prevenci domácího násilí, nepříjemnosti, narcismu a orientaci na sociální dominanci.
Co jsou podle výzkumu znaky na škále toxické maskulinity
- Centralita genderové identity: Tento psychologický konstrukt měří, jak důležité je pro něčí sebepojetí být mužem.
- Sexuální předsudky: Měří negativní myšlenky o ostatních lidech na základě jejich sexuální orientace.
- Nepříjemnost: Osobnostní rys zahrnující nepříjemné a urážlivé chování k ostatním.
- Narcismus: Zvýšený pocit vlastní důležitosti, často na úkor druhých.
- Nepřátelský sexismus: Zjevně negativní postoje k ženám.
- Benevolentní sexismus: Postoje, které nejsou otevřeně nepřátelské, ale ženy vnímají stereotypně.
- Opozice vůči iniciativám prevence domácího násilí: Odpor k opatřením zaměřeným na prevenci násilí páchaného na ženách ve vztazích.
- Orientace na sociální dominanci: Preference hierarchie a dominance místo rovnosti ve společenských skupinách.
Tak proč to vypadá, že je toxických mužů plný internet? Protože normální chlapi netočí virální rage videa, nepíšou deset komentářů pod každý post a většinou jsou si jisti svou identitou a nemají potřebu dokazovat své chlapáctví cizím lidem v náhodné diskusi o psích plemenech. Algoritmy zkrátka nefandí klidu, empatii a respektu. Milují extrémy. Máme díky nim zkreslený dojem, že výjimka je pravidlo. Ano, toxická maskulinita je problém, ale nejde o to základní nastavení mužů. Většina z nich není toxická, nebezpečná ani nepřátelská, jen není vidět. Slušnost a zdravý rozum jsou pořád normální, pouze nemají tak dobrý marketing.
