ANO je jako toxický expřítel. Motoristé by měli dostat úplně nové ministerstvo
Uplynulý týden ovládla veřejný prostor kauza vzkazů od ministra k prezidentovi. Zveřejnění nočních esmesek odhalilo kromě křehkého ega mnohem více slabostí v současné vládní koalici, o kterých jsme sice tušili, ale konečně před nimi nemůžeme zavírat oči. Je to trochu jako vztah s toxickým (skoro) ex. Přečtěte si komentář o tom, proč je důležité hrát si i v dospělosti.
Asi jste to slyšeli od úterý už tisíckrát. Petr Macinka, toho času ministr zahraničí, který ve volbách získal neuvěřitelných 6483 preferenčních hlasů, pořádně zaklekl na prezidenta prostřednictvím nočních SMS zpráv jeho poradci Petru Kolářovi. Buď bude po jeho, nebo bude žalovat v zahraničí. Nešlo mu o tak naléhavé věci jako záchranu amazonského pralesa nebo ukončení moderního otroctví, ale zisk ministerské funkce pro hlavní tvář jeho strany. Bez Filipa Turka, který je známý především svou hranatostí a žoviálním hajlováním, by totiž těch 6483 kroužků nikdy nedostal, a je potřeba se mu za to odvděčit. Klidně tím, že bývalému předsedovi vojenského výboru NATO, toho času prezidentovi ČR, bude vyhrožovat nebo mu dá alespoň na příští summit NATO zaracha.
Toho času nejsilnější parlamentní strana ANO, koaliční partner Motoristů, přispěchala s vyjádřeními, za které by se nemusel stydět ani váš toxický přítel. Nebo expřítel? Nikdy nevíte, jak na tom s ním jste, jedno je ale jasné. Za jeho nevěru jste zodpovědní vy, protože jste mu neměli lézt do mobilu. „Macinka to nemá psát, pan Kolář s tím nemá utíkat za panem prezidentem a pan prezident zase nemá dělat unáhlené tiskové konference,“ řekl například Karel Havlíček. Premiér zase navrhoval, aby se to všechno vyříkalo u jednoho stolu. No tak, dej mu ještě jednu šanci, však si nikoho lepšího nenajdeš…
Jen je nechte, ať si hrají!
O teorii, která vysvětluje podivné chování dospělých lidí tím, že je všem ve skutečnosti 12 let, už jsem psala v nedávném textu. Tentokrát se ponořme do hlubin vnitřních dětí zase o kousek dál, protože se nechci vozit zrovna v pololetí po pilných studentech. Věděli jste, že procesy spojené s předstíranou hrou (pretend play) v dětství jsou spojené s pozdějším rozvojem kreativního myšlení v dospělosti? Když si děti ve školce hrají na obchod, třeba že prodávají letouny L-159 spolužákovi původem z Ukrajiny, není to jen parádní zábava. Rozvíjejí u toho svou kognitivní flexibilitu či schopnost řešit problémy, protože to nutí mozek přicházet s novými perspektivami a vymýšlet různé strategie.
Když se podíváme na přístupy, s jakými konstantně „řeší“ své problémy strana Motoristů, hned se nám vybaví upatlané ručičky, těstovinové obrázky lepené kanagonem a probudí se v nás rodičovský cit. Jen okoralý cynik by nevymáčkl slzu. Něco podobného asi cítí i Andrej Babiš. „Spolupráce s panem ministrem Macinkou je výborná, měl jsem různé koaliční partnery, takže funguje to velice dobře,“ prozradil ve čtvrtek, jaké slovní hodnocení dostali Motoristé na vysvědčení.
Podle pravidel správného love bombingu by pro ně udělal první poslední, například Borise Šťastného už upíchl na zbrusu nové ministerstvo pro sport, prevenci a zdraví České republiky. Opravdu se nenajde nic pro Filipa Turka? Možná by se nakonec dalo u jednoho stolu dojít ke kompromisu. Třeba funkci v úplně novém ministerstvu ostudy v zahraničí by zvládl sehrát skvěle a vůbec by nevadilo, že by to bylo jen jako. Hraní v dospělosti vyplavuje endorfiny a snižuje hladiny kortizolu, proto nás dokáže zbavit stresu a úzkostí. Všichni z vládní koalice si přejí, aby se situace uklidnila. Dospělí, kteří si najdou více času pro hraní, vykazují vyšší spokojenost se životem a lepší adaptivní strategie. A co je pro stát nejdůležitější, posiluje to i empatii a schopnost spolupracovat. Proč by si na ministra nemohl hrát každý?
