Nechcete nic sdílet? Nevadí! Proč sítě utichly a my jen sledujeme?
Všimli jste si, že zatímco před deseti lety jsme na sociální sítě hromadně a nadšeně sázeli fotky z každé párty, momentky z dovolené nebo i snímek povedené večeře, dnes je tam často ticho? Vítejte v „Zero Posting Era“. Fenoménu, který mění dříve hlučný, živoucí organismus v tichou knihovnu.
Začátky sociálních sítí byly divoké. Sdílení bylo přirozené, protože jsme věřili, že naše okolí zajímají i ty nejvšednější zážitky a dokonce je pak i ocení dostatečným množstvím komentářů a lajků. Platformy jako Facebook, Instagram nebo TikTok se ale postupem času staly až příliš velkými a veřejnými.
Pro generaci Z, která do světa internetu v podstatě vrostla, už navíc profil není jen jakýmsi deníčkem pro radost, ale i digitálním životopisem. Vědí, že cokoli zveřejní, se může dostat k budoucímu zaměstnavateli nebo komukoli, kdo si je bude chtít „proklepnout“.
Past dokonalosti
Dalším důvodem nižšího množství příspěvků od běžných uživatelů je estetická náročnost. Magazín The Nod ve svém průzkumu mezi mladými lidmi zjistil, že postování je pro ně zbytečně stresující. Podle nich totiž už nestačí jen „vyfotit a sdílet“. Fotka musí mít ten správný „vibe“, musí ladit k ostatním a nesmí působit nepatřičně.
Tlak na dokonalost ale zasahuje i o dekády starší generace. Vedle nablýskaných a na první pohled bezchybných životů influencerů mají lidé pocit, že jejich dokumentace obyčejného týdne na chalupě nebo vtipná fotka z rodinného auta, ve kterém se tu a tam válí nějaký ten drobek, jednoduše neobstojí. Místo aby nám sítě radost dávaly, začaly nám ji brát skrze neustálé srovnávání. Odpovědí na tento tlak je právě „zero posting“, kdy obyčejní uživatelé jednoduše přestali hrát hru, kterou nelze vyhrát.
Skutečný konec sdílení?
Znamená to hromadný exodus ze sociálních sítí? Vůbec ne. Jen se u části uživatelů změnily trasy, kudy informace proudí. Pokud si představíte internet jako dům, dříve jsme seděli na balkoně a křičeli do ulice. Dnes se většina z nás stáhla do kuchyně, zatáhla závěsy a povídá si v malé skupince těch nejbližších.
V posledních letech jsou trendem spíše uzavřené skupinové chaty nebo dočasné příspěvky typu Stories, které do druhého dne zmizí. Ze sítí se také stala jakási interaktivní televize; rádi se na ní díváme na recepty nebo edukativní či vtipná videa (Reels), ale sami už algoritmy ničím krmit nechceme. Stáváme se tak jakýmisi neaktivními digitálními voyery.
Návrat k intimitě jako nová svoboda
Fenomén zero postingu s sebou nese velmi pozitivní efekt: fakt, že precizněji rozlišujeme mezi „zážitkem“ a „reprezentací zážitku“. Když přestaneme každou hezkou chvíli okamžitě rámovat do instagramového čtverce, začneme ji znovu prožívat naplno.
Co si z toho odnést?
Pokud cítíte, že vás už nebaví sbírat lajky od lidí, které jste dvacet let neviděli, vězte, že následujete trend, aniž o tom víte. Éra nulového postování není projevem nezájmu, ale projevem nové digitální dospělosti. Ty nejlepší momenty totiž nepotřebují filtr. Stačí, že jsme u nich byli.
