Lidé jako lék: Jak kvalitní vztahy prodlužují život a chrání před depresí
Vztahy ovlivňují víc než jen naši náladu – formují naše tělo i mysl. Nové i starší studie ukazují, že kvalitní sociální vazby snižují riziko deprese, pomáhají zvládat stres a mohou prodlužovat život. Dobré vztahy mají náš svět rozšiřovat, místo aby ho zužovaly.
V posledních letech přicházejí lidé na terapii s přáním pracovat na svých vztazích, a to nejenom ve smyslu zlepšování těch, které už mají, ale hledání vůbec nějakých. A nejde jen o partnerské, ale i obecně přátelské. Často žijeme v přesvědčení, že po třicítce si už nenajdeme ani lásku, ani kamarády, protože „ti dobří už jsou rozebraní nebo „všichni už kamarády mají a další nehledají".
VIDEO TIP: Jak pečovat o vztah dvou lidí z odlišných kultur?
Osamělý život mladých dospělých
Podobně o tom přemýšlí i Hedvika. Do Prahy se přestěhovala po dokončení vysoké školy za přítelem. Vztah po několika letech skončil, ale Hedvika už v Praze zůstala, protože tu měla práci a koníčky. Její sen byl pracovat na sebe, takže poté, co prošla pár firem, se osamostatnila a přešla na volnou nohu.
Většinu času pracuje sama z domova nebo se schází s klienty. S bývalým zůstali v přátelském kontaktu, ale ten se potom, co se mu narodilo první dítě, značně omezil. Hedvika je sama, nechybí jí jen partner, ale i kamarádi, s nimiž by měla větší kontakt než jednou měsíčně na kafi. A není v tom sama.
Vztahy, zejména ty partnerské, mohou být i korektivní a uzdravující zkušeností, ačkoli vstupovat do vztahu s tichou nadějí, že mě druhý člověk „spraví", uklidní nebo zaplní prázdno, které sám v sobě cítím, je docela rizikové. Po rozvodu, ztrátě, vyhoření, depresi nebo dlouhodobé osamělosti může partnerský vztah působit jako slib úlevy, a někdy skutečně pomáhá. Jindy ale tíhu záchrany neunese.
Podle výzkumu EU-wide survey 2022 vysoký podíl mladých dospělých, kteří se cítí často, případně neustále osaměle, vykazuje většina evropských států. Česká republika přitom patří k zemím s nižší prevalencí čili rizikovou osamělostí, méně než 10% respondentů uvedlo, že se cítí osaměle většinu času nebo stále, ovšem u mladých dospělých se obecně vzato vyšší míra osamělosti vyskytuje častěji než u střední generace a seniorů. Což je trend i mimo Česko.
Vztahy jsou přitom pro naše zdraví, a to nejenom duševní, ale i fyzické, klíčové. Řadí se na přední místa mezi faktory, které ovlivňují dlouhověkost. „Metaanalýza 148 studií ukázala, že lidé se silnými sociálními vztahy měli o 50% vyšší pravděpodobnost přežití než lidé se slabými vztahy - efekt srovnatelný s dobře známými rizikovými faktory," konstatuje práce Sociální vztahy a riziko úmrtnosti: metaanalytický přehled od amerických psychologů Julianne Holt-Lunstad, Timothyho B. Smithe a J. Bradleyho Laytona.
Vztahy záchranné a léčivé
Hedvika v terapii promýšlí, o jaké vztahy vlastně stojí. A zjišťuje, že to vůbec není jednoduché definovat. Její terapeutka se nespokojí s klišé ve smyslu „dobré" nebo „abychom byli nejlepší kamarádi". Postupně dochází k tomu, že stojí o to, aby v nich zažívala důvěru, respekt, otevřenou komunikaci a laskavost.
Přesně nejde jen o to, mít s kým zajít do kina a na večeří nebo jet na výlet, ale také navzájem se podporovat, moct se na sebe obrátit a brát se i s těmi problematičtějšími stránkami našich osobností. Léčivý vztah reguluje emoce, ale nepřebírá odpovědnost.
Partnerský vztah může být léčivý, pokud nabízí bezpečnou emoční vazbu. To znamená, že pomáhá regulovat emoce, ale nepřebírá za ně odpovědnost. Nabízí pocit bezpečí, ale ne kontroly. Umožňuje člověku být slabý, aniž by se tím dostal do ohrožení. Blízký vztah může fungovat jako externí regulátor nervového systému, pomáhá zvládat stres a úzkost za předpokladu, že nejde o jediný zdroj stability.
Přidejte si nás na Googlu mezi oblíbené weby!
Dalším důležitým aspektem je, aby vztah byl doplněním, ne náhradou identity. To znamená, že oba partneři mají vlastní život, zdroje smyslu a opory. Ať už se jedná o zájmy, práci, přátele, cíle, nebo směřování. Vztahy mají náš svět rozšiřovat, místo aby ho zužovaly.
Léčivý vztah rozhodně nevzniká ani z potřeby někoho zachránit. Naopak funguje tehdy, když partner není „rozbitý objekt k opravě, který moje láska změní k lepšímu. Změní se kvůli mně a to ukáže, že i já za to stojím a mám jako člověk hodnotu, v takovém postoji se ozývají stará zranění nejčastěji z dětství. Změna ale musí být volbou, ne podmínkou lásky. Jenom tak je růst motivovaný zevnitř, nikoli vynucený. Blízkost zkrátka nemá znamenat ztrátu autonomie.
Lenka a Petr zachránce
Podobně jako Hedvika i Lenka hledala vztah, jí šlo především o ten partnerský. Ačkoli se před většinou známých tvářila, že je spokojená, má spoustu koníčků a celkově žije spokojený život, nebyla to pravda.
Ráno, než šla do práce, často brečela, cítila se vyhořelá, práce jí nedávala smysl. V pěveckém sboru se pohádala se sbormistryní, a už se jí tam nechtělo. Na večírcích se vždycky akorát opila a dala si pár lajniček, aby nemusela předstírat, že se baví. Doufala, že ji vztah s mužem jejích snů vysvobodí. Partner by jí mohl přinést do života klid, na večírky by už nemusela, a když, tak ne sama, mohl by jí dát nový směr a smysl, protože co je smysluplnější než láska a rodina. Zkrátka už by se necítila tak sama a prázdně.
Nakonec potkala Petra, který všechny tyhle body zdánlivě splňoval. Bleskově se zamilovala a čas s ním byl všechno. Nemusela už ani pít, ani používat substance, neměla dokonce ani chuť na čokoládu. Práce ji přestala trápit. Navíc se Petrovi mohla úplně se vším svěřit. Kdo ji naštval v práci, která kamarádka to má ve vztahu úplně na prd. A Petr poslouchal.
Lenka přestala i chodit na terapii, protože vypovídat se s Petrem celkem stačilo. Po pár týdnech si už nedokázala představit, že by se Petr třeba dva dny neukázal, tak začala tlačit na společné sestěhování. Do toho se Petrovi úplně nechtělo, takhle mu to vyhovovalo. Mohl přijít k Lence do bytu, kdy chtěl, často i bez ohlášení. Kdykoli mu něco jen trochu vadilo, okamžitě to změnila. Hlavně se mu nelíbilo, že chodí s mužskými kolegy z práce na oběd, a vůbec se mu zdálo, že by mohla zhubnout, takže si Lenka začala nosit krabičky.
Nejvíc Lenku trápilo, když se neozýval a nereagoval na její zprávy nebo jenom na některé. Postupně Petr začal mizet i na víc dní, a když Lenka argumentovala, že se domluvili na společném výletě nebo běhání, klidně tvrdil, že to není pravda.
Všechno vyvrcholilo, když spolu měli jít na degustační večeří do michelinské restaurace. Petr se neukázal a několik dní neozval. Lenka byla přesvědčená, že tentokrát už se s ním opravdu rozejde, a taky to udělala, ale po měsíci, když jí bylo smutno, svolila s procházkou, která skončila dalším pokusem o navázání vztahu tam, kde skončili.
Místo aby ji vztah vyléčil a zachránil, jak doufala, dopadla hůře než před ním. Přišla o práci a skončila v krizovém centru. Nicméně se jí podařilo najít si denní stacionář, kam tři měsíce intenzivně docházela, a nakonec položila základy novému přístupu k životu a vztahům. Změna musí být volbou, ne podmínkou lásky. Blízkost zkrátka nemá znamenat ztrátu autonomie.
Signály nezdravého vztahu
„Dlouhodobé sledování zjistilo, že nízká kvalita sociálních vztahů predikuje vznik těžké deprese. Lidé žijící v nekvalitních, zraňujících vztazích měli o 14% vyšší riziko rozvoje deprese během deseti let oproti lidem žijícím ve spokojených a zdravých vztazích. Ti měli pouze 6,7% šanci, že se u nich rozvine závažná deprese."
To je výsledek desetileté celonárodní studie Sociální vztahy a deprese vedené Alanem R. Teem a Hwajung Choi z Michiganské univerzity. Jak vztahy tedy fungují? Pokud jsou zdravé a spokojené, tak nám poskytují sociální podporu. Ta může být v podobě emoční i praktické pomoci. Jistota, že se mám na koho obrátit, snižuje subjektivní zátěž a pocit bezmoci. Popovídat si s kamarádkou nebo se svěřit partnerovi (ale nepoužívat ho jako terapeuta!) pomáhá regulovat emoce i proto, že nám blízcí lidé mohou nabídnout jinou perspektivu, uklidnit nás, protože i pouhé sdílení zklidňuje emoce.
Tohle všechno má za následek nižší hladinu stresu, tudíž „stresového" hormonu kortizolu, a tím pádem lepší imunitní odezvu organismu. A jaké jsou tedy varovné signály nezdravého vztahu? Když se cítíme po kontaktu s partnerem spíš vyčerpaní. Více přemýšlíme o tom, co nesmíme, než co chceme. Bojíme se říct, co opravdu cítíme. Omlouváme chování druhého před sebou i okolím. Otázka k tématu: Pomáhá mi tento vztah stát se víc sám/sama sebou, nebo mi pomáhá před sebou utéct?
