Cancel culture neexistuje, alespoň ne pro muže, připomíná tiktoker
Všichni jste sněhové vločky, nikdo nerozumí vtipu a svět se zbláznil. Tedy do té doby, dokud zpěvačce nevykoukne prso nebo nekřičí na obtěžující paparazzi.
„Když řeknu Monica Lewinsky, vím přesně, co se vám vybaví. Když řeknu Bill Clinton, tak to netuším, právě proto dělám sérii o slavných násilnících, kteří nebyli cancelováni, na rozdíl od žen, které se neusmály,“ začíná jedno z krátkých videí digitální tvůrce, který si říká @ianllightfoot. Pokud máte dojem, že přehání, nemusíme sahat moc hluboko do minulosti.
V březnu byl americké zpěvačce Chappell Roan zrušen brazilský koncert čistě proto, že se doslova neusmála při hotelové snídani. Tedy ne že by to byla pravda, stačilo, že to na internetu tvrdila manželka jednoho fotbalisty. Slavné ženy čelí tvrdé kariérní kritice za takové „problémy“, jako je blbá nálada, náročná osobnost nebo módní faux pas. Jistě si vzpomenete na Britney Spears, které se celý svět smál, když procházela hlubokou duševní krizí. Janet Jackson se ocitla prakticky na „black listu“ poté, co jí během hudební show na Super Bowlu v roce 2004 asi na půl vteřiny „vykouklo“ ňadro.
Na druhou stranu slavní muži, snad kromě Harveyho Weinsteina, téměř nikdy nenesou následky ani za závažná obvinění. Po skandálu naopak dostávají nové příležitosti a ocenění nebo alespoň nehynoucí lásku fanoušků. Například raper Tory Lanez střelil před 6 lety Megan Thee Stallion do nohy a odpykává si za to 10 let vězení. Stále má ale měsíčně 25 milionů posluchačů na Spotify a jeho majetek se odhaduje na 2 miliony dolarů.
Dvojí metr
Internetovou sérii zdůrazňující naše pokrytectví dělá Lightfoot teprve asi měsíc, ale za tu dobu už videa nasbírala okolo 70 milionů zhlédnutí a tvůrci se zdvojnásobilo číslo sledujících. Ian tak vytvořil webovou stránku Famous Male Abusers (Slavní mužští násilníci) nejen proto, aby tam mohl nahrát zdroje, ze kterých čerpá informace, ale také aby využil pozornost ze sociálních sítí k něčemu pozitivnímu. Přeživší násilí tam proto mohou bezpečně nahrát a sdílet svůj příběh.
Konečným impulzem pro spuštění webu byl podle Lightfoota příběh, který mu měla soukromě nasdílet jedna z přeživších napadení Jaredem Letem. Hollywood podle Iana slavného herce a zpěváka systematicky chrání. Letovo údajné zneužívání a toxické chování je v showbyznysu omlouváno jako pouhá umělecká výstřednost nebo součást jeho „herecké metody“.
Transformace projektu na webové stránky zajišťuje, že veškerá obvinění zůstanou přehledně zdokumentována a neskončí někde ve vašich uložených reelskách, na která se už nikdy znovu nepodíváte. Web ale není jen archiv, kde si můžeme ukázat prstem na nespravedlnost, platforma také nabízí obětem zdroje, které jim pomohou se zotavením či právním poradenstvím.
Jedna věc je dvojí metr a naše spravedlivé rozhořčení. Na to člověk nemusí být expert. Druhá věc je tuhle energii přetransformovat a někam posunout, což Lightfoot zatím zvládá. Podaří se mu nějaká skutečná změna? V době, kdy čelíme jednak únavě z influencerů a zároveň pocitům, že ve světě zmítaném chaosem nemůžeme dělat vůbec nic, tento tvůrce alespoň dává jistou naději, o co lépe může vypadat skutečné influencerství budoucnosti. Snad nám ty počítače a internety nezakážou.
