Tyto 3 návyky mají extrémně empatičtí lidé. Patříte mezi ně?
Zasunete židli zpátky ke stolu, když odcházíte z prázdné kavárny? Seberete ze země cizí papírek a hodíte ho do koše, i když široko daleko není nikdo, kdo by vás pochválil? Právě tyto neviditelné zvyky o nás prozrazují mnohem víc než velká, okázalá gesta. Nejde v nich o společenské body ani o strach z trestu. Jsou to momenty lidskosti, které mohou zlepšit i naše vztahy.
Proč děláme správné věci, když se nikdo nedívá?
Podle teorie morální identity, která se zabývá tím, jak se v každodenním životě rodí a upevňuje naše morální identita, lidská psychika má silnou potřebu vnímat sebe sama jako „dobrou“. Když uděláme správnou věc bez přítomnosti publika, nejednáme pro potlesk okolí, ale pro našeho vlastního vnitřního pozorovatele.
VIDEO TIP: Jak zvládnout konflikty ve vztahu?
Skutečná morální identita se formuje právě ve chvílích, kdy jsme sami. Tím, že se zachováme správně, potvrzujeme sami sobě svou vlastní hodnotu a charakter, a pokud se chováme ohleduplně dostatečně dlouho, díky neuroplasticitě mozku si automaticky posilujeme neuronové dráhy spojené s empatií. Takže čím častěji uděláte drobnost pro anonymní okolí, tím přirozenější je pro vás prosociální chování v krizových situacích.
Proč být empatický ve vztahu?
Dlouhodobé vztahy nekrachují jen na základě jednoho velkého problému. Často tiše vyhasínají právě kvůli dlouhodobému nedostatku ohleduplnosti. Stabilní vztahy totiž neběží na velkých romantických gestech, ale na tiché, neustálé empatii v každodenních maličkostech.
Například vracení věcí na své místo může u partnera snižovat hladinu nevědomého stresu. Pokud ho nepořádek doma dráždí, není pro něj domov místem pro odpočinek, ale spíš minové pole plné drobných frustrací. Když partnerovi uvolníte prostor nebo uklidíte (ideálně nejen po sobě), vysíláte tím podvědomý signál, že vnímáte nejen jeho, ale i jeho potřeby. Ignorování společného času nebo prostoru (nechaný špinavý hrnek na lince, rozházené boty, nenahlášení večera s kamarády v době, kdy jste měli mít čas pro sebe) si totiž mozek druhého po čase začne vyhodnocovat jako projev neúcty a roztočí se mu v hlavě nekonečné kolečko, které zpravidla vede do pasti soustavného obviňování.
Přidejte si nás na Googlu mezi oblíbené weby!
Jak trénovat empatii?
Většina z nás nejedná sobecky záměrně, ale spíše z čisté nepozornosti. Žijeme ve svých hlavách a všímavost vůči prostoru a lidem kolem nás více či méně zanedbáváme. Nicméně i empatii jde natrénovat. Pokud se na jedince s velmi dobře vyvinutým smyslem pro empatii zaměříte, všimnete si několika věcí, co na rozdíl od jiných dělají mnohem častěji, zkuste je aplikovat taky.
Pravidlo „Ohlédnutí se“
Kdykoli opouštíte jakékoli místo (pracovní stůl, sedadlo v autobuse, stůl v restauraci nebo ložnici), fyzicky se zastavte a otočte se. Podívejte se na prostor optikou člověka, který přijde po vás. Je ve stavu, který ho potěší? Jestli ne, něco s tím udělejte. Zpravidla to nezabere víc než půl minuty vašeho času.
Mapování potřeb
Zkuste si jednou denně nasadit „cizí brýle“. Sledujte své nejbližší nebo kolegy v práci a hledejte jednu drobnost, kterou jim můžete usnadnit den, aniž byste na to upozorňovali. Může to být srovnání bot v předsíni, ranní zapnutí kávovaru nebo večerní kontrola dětské aktovky. Potěší váš protějšek, že cestou domů dotankujete plnou nádrž, aby nemusel tankovat s dětmi po cestě do školy? Udělejte to.
Oceňování neviditelného
Zvykli jsme si chválit jen to, co bije do očí. Zkuste si všimnout, když váš partner nebo kolega udělá něco automaticky a neokázale. Věty typu: „Všiml/a jsem si, že jsi dopsal všechny důležité termíny do sdíleného kalendáře, hrozně mi to pomohlo, děkuju,“ jsou sice velmi prosté, ale mají obrovskou sílu.
