Heterosexuál, lesba, pansexuál, demisexuál… A musíte si tím vůbec být jistí?
Jste heterosexuál, gay, lesba, bisexuál, pansexuál, demisexuál… Jste si jistí? A musíte si tím vůbec být jistí? Jestli je něco, co v lidské sexualitě platí spolehlivě, pak to, že ji každý prožívá velmi osobitě. Proč se ji tedy snažíme nacpat do škatulek?
Stejně jako barva očí, výška v dospělosti nebo barva pleti je i sexualita něco, s čím se narodíme, nebo k čemu časem dospějeme. Možná jste během puberty byli přitahováni jenom k osobám jednoho genderu, možná jste kolem dvacítky zjistili, že máte chuť experimentovat. Že vás přitahuje i někdo stejného nebo naopak opačného pohlaví. Nebo že je vám s kamarádem tak dobře, že o něm začínáte najednou uvažovat romanticky, či si dokonce představujete, že se s ním vzájemně intimně dotýkáte, přestože máte přítelkyni a s mužem jste nikdy žádnou sexuální zkušenost neměl, nebo jste na ni alespoň nepomyslel.
Znamená to, že jste zmatení, že nevíte nic o své sexualitě, že to, co jste dělali do této doby, byla jen fáze? Absolutně ne. Znamená to, že sexualita je fluidní. Že přitažlivost, kterou nemůžeme vědomě ovlivnit ani ovládnout, je založená na mnoha faktorech a že je někdy těžké oddělit romantické pocity od těch sexuálních? Možná.
Vaši orientaci za vás nikdo defi novat nemůže, nicméně odmávnout sexuální přitažlivost rozmnožováním a tím, že příroda už to zařídila tak, že jedině sameček a samička jsou schopni zplodit potomky, takže cokoli mimo je zhýralost, je také nesmysl. Ostatně odchylky od „rozmnožovací“ normy vypozorovali zoologové snad u všech živočišných druhů, na které se zaměřili. Pokud jde navíc o živočicha tak sociálního jako člověk, není divu, že je koncept sexuality velmi komplexní. Bylo by naivní tvrdit, že až na vzácné výjimky jsou všichni lidé heterosexuální.
Co tedy vlastně jsem?
Co to vůbec znamená být heterosexuál? Podle většiny sociologických studií se takto identifi kuje asi 96 % lidí, z čehož tedy vyplývá ono obligátní číslo, že jinak orientovaných lidí jsou ve společnosti 4 %. Ovšem pokud se respondentů ve studii zeptali, kdo z nich má za sebou alespoň jednu sexuální zkušenost s osobou stejného pohlaví, odpověděla kladně více než desetina z nich. Přestože jsou tedy lidé čas od času přitahováni někým opačného genderu než obyčejně, zjevně to pro ně ještě není důvod identifikovat svoji sexuální orientaci jako jinou než heterosexuální.
Sama sexualita totiž zahrnuje mnoho různých složek. Fyzickou atraktivitu, citovou přitažlivost, schopnost a chuť navazovat vztahy, sexuální chování, momentální psychický stav a podobně. Kromě sexuální orientace pak naši sexualitu definuje i sexuální identita a sexuální chování. A ohromnou roli hraje nejenom to, co je nám přirozené, ale také to, co máme naučené, společenský kontext včetně toho, jak společnost na dané chování nahlíží. I to je důvod, proč mají sexuální zkušenost s osobou stejného pohlaví častěji ženy než muži, nebo proč ji alespoň častěji přiznávají. Ve společnosti je totiž lesbický styk výrazně tolerovanější než styk homosexuální, ostatně ve statistikách pornografických společností stále patří mezi nejoblíbenější kategorie videí.
Nezanedbatelnou roli v sexualitě hrají také okolnosti, ve kterých se člověk nachází. V roce 1965 byla publikována studie od Davida A. Warda a Genea G. Kassebauma zabývající se sexuálními a sociálními vztahy v ženských věznicích. Podle jejich odhadu zhruba polovina trestankyň naváže během výkonu trestu sexuální vztah. V některých případech sice mohou takto vytvořené vztahy přetrvávat i po propuštění, většina žen je ale na svobodě znovu striktně heterosexuální. Dává smysl nazývat je méně heterosexuálními než ženy, které se ve vězení rozhodly pro sexuální abstinenci? A pokud ano, dovede si striktně heterosexuální člověk představit, jak by se rozhodl, kdyby jediná možnost intimity pro následujících několik let byla s osobou stejného pohlaví? Pokud ne, dává smysl rozlišovat mezi těmito dvěma „druhy“ heterosexuálů?
Mezi dvěma pohlavími
První, kdo se snažil nějakým způsobem popsat lidskou sexualitu přesněji než jako pouhou dichotomii heterosexuality a homosexuality s tajemnou bisexualitou někde mezi, byl psycholog, biolog, profesor entomologie a zoologie Alfred Kinsey. V roce 1948 představil světu takzvanou Kinseyho škálu, na které může člověk identifikovat svoji sexualitu od 0 (výhradně heterosexuální) až po 6 (výhradně homosexuální). Zajímavostí je, že ač měl Kinsey sám heterosexuální i homosexuální vztahy, neoznačoval se za bisexuála.
Jak se zkoumá lidská sexualita?
Preferoval, aby se termín „bisexuální“ používal v jeho původním významu, tedy jako označení pro biologického hermafrodita. Jakkoli byla Kinseyho škála revoluční, stále se jednalo o obrovské zjednodušení lidské sexuality. Kinsey totiž například nepracoval s tím, že existují asexuální lidé, kteří nemají zájem navazovat sexuální styk s kýmkoli, nezávisle na pohlaví nebo genderu. Pro tyto lidi tedy bylo nesmyslné identifikovat se jako výhradně heterosexuální, výhradně homosexuální či jako cokoli mezi tím. Kinsey sám pak tento problém řešil přidáním možnosti X.
Největší problém Kinseyho škály je ale v tom, že měří sexualitu jako poměr přitažlivosti ke stejnému a opačnému pohlaví. Tato přitažlivost ale může být velice odlišná. Vezměme si příklad dvou lidí – Adama a Bedřicha. Oba by se na Kinseyho škále ohodnotili číslem 3, tedy přesně uprostřed. Adam se identifikuje jako bisexuál, přitahuje jej jak ženská elegance a něžnost, tak mužská síla a dominance. Bedřich se identifi kuje jako pansexuál, u svých partnerů nebere pohlaví v potaz, je přitahován jak muži, tak ženami podle velmi podobných měřítek. Bisexualita je v dnešní době chápána jako zastřešující termín pro mnoho různých orientací a pansexualita je jednou z nejvýznamnějších. Je populární zejména u mladší generace a nezřídka jde ruku v ruce s rozbíjením nejen tradičních genderových stereotypů v partnerském životě, ale i celého konceptu pohlaví jako sociálního konstruktu, který je pro člověka důležitý.
Nic není černobílé
To je ovšem pouze vrchol ledovce. To, co se vlastně skrývá pod heterosexuální přitažlivostí, je úzce spojené s naším kulturním vnímáním. Například v antickém Řecku byla při sexu vnímána jako výrazně důležitější role, kterou v něm máte, než pohlaví obou aktérů. Antičtí filozofové neviděli příliš velký rozdíl v sexu se svými ženami a svými žáky – vůči oběma zaujímali vyšší společenské postavení, proto měli i v obou případech dominantní roli, tedy roli toho, kdo penetruje. Pokud by se však filozof nechal penetrovat výrazně mladším žákem, bylo by to velmi neobvyklé, zvrhlé a v očích mnoha jeho současníků zavrženíhodné. Když se přesuneme do západní civilizace současnosti, je velmi zajímavá otázka, jak velkou roli hrají primární pohlavní znaky (genitálie), sekundární pohlavní znaky (odlišná celková anatomie mezi muži a ženami) a genderová prezentace (chování, oblékání). Zatímco většina heterosexuálních mužů není za žádných okolností jakkoli přitahována osobou, která má penis, ze statistických rozborů pornografie vidíme, že pornografie obsahující trans ženy cílí na heterosexuální, nikoli homosexuální muže.
Dalším komplikujícím aspektem je rozdíl mezi přitažlivostí romantickou a sexuální. Ačkoli jdou často ruku v ruce, asi každý z nás se setkal, ať už ve svém osobním životě, či u svého blízkého okolí, s případem, kdy to tak nebylo. Dlouholeté partnerství, ve kterém je stále dost lásky, ale vytratila se vášeň. Nebo naopak velká fyzická přitažlivost, ale žádné romantické city. Rozlišujeme tedy například homosexuální orientaci a homoromantickou orientaci. Toto rozlišení je naprosto stěžejní, protože se ukazuje, že orientace mnoha lidí se v těchto dvou škálách odlišuje – mezi lidmi identifi kujícími svoji orientaci jako heterosexuální často slyšíme, že si „dovedou představit sex, ale ne vztah“ s osobou stejného pohlaví. Mohli bychom tedy takového člověka opravit, že je pravděpodobně heteroromantický bisexuál.
Nejmarkantnější rozdíl mezi těmito druhy přitažlivosti pak nalezneme u asexuální komunity. Podle studie z roku 2020 cítí 74 % respondentů, kteří se identifikují jako asexuální, přitažlivost romantickou. Důležité je také říct, že ne každý má k sexu negativní vztah. Pod tento zastřešující termín obecně spadá kdokoli, kdo necítí sexuální přitažlivost. Trefné přirovnání, které pochopí i allosexuálové (tedy osoby, které cítí sexuální přitažlivost)? I ten, kdo nemá hlad, může mít stále chuť. Pod asexualitu spadá také demisexualita. Lidé s demisexuální orientací necítí primární sexuální přitažlivost, tedy přitažlivost navázanou na vzhled nebo vůni, ale mohou cítit sexuální přitažlivost k lidem, ke kterým si již vybudovali nějaký vztah, což může někomu trvat pár hodin, ale někomu pár let.
Zdá se vám to všechno trochu složité? Faktem je, že naše sexualita a sexuální orientace jsou stále plné sociálních konstruktů, pomocí kterých se snažíme nacpat do nejrůznějších škatulek.
To, co západní psychologové označují sexuální fluiditou, tedy občasným či častějším vystoupením ze své sexuální identity, zná mnoho kultur už věky. Podstatné je jedno: Dokud všechny vztahy, které navazujete, probíhají se souhlasem všech zúčastněných, jsou v pořádku. Je jedno, zda jsou romantické, sexuální nebo čistě platonické. Ostatně, jak už bylo několikrát řečeno, atraktivita není volba a vy sami nemáte šanci ovlivnit, kdo vás bude přitahovat. Jestli se ovšem rozhodnete na to nějak reagovat, je jen na vás.
KDO JE…
Abrosexuál – člověk s proměnlivou sexualitou, jehož preference se mění v průběhu života.
Asexuál – člověk, který necítí sexuální přitažlivost.
Autosexuál – člověk, který je nejsilněji sexuálně přitahován k sobě samému. Navazuje vztahy, i sexuální, ale preferuje intimní kontakt sám se sebou.
Bisexuál – člověk, který je přitahován více než jedním genderem.
Ceterosexuál – člověk, kterého přitahují nebinární a transgender lidé.
Cupiosexuál – člověk, který sice nepociťuje sexuální přitažlivost, avšak chce navazovat romantické a sexuální vztahy.
Demisexuál – člověk, který pociťuje sexuální přitažlivost k dané osobě až poté, co si s ní vybuduje blízké citové pouto.
Gayové/lesby – lidé, kteří cítí sexuální a romantickou přitažlivost výlučně k osobám stejného genderu.
Heterosexuál – člověk, který cítí sexuální a romantickou přitažlivost výlučně k opačnému genderu.
Heteroflexible/homoflexible – člověk, kterého většinově přitahují osoby stejného/opačného pohlaví, ale je otevřený i sexuálním zážitkům mimo tuto preferenci.
Omnisexuál – člověk, kterého sexuálně i romanticky přitahují všechna pohlaví a gendery, ale jejich rozdílnost pro něj hraje určitou roli.
Pansexuál – člověk, pro kterého je gender fluidní a nehraje žádnou roli. Přitahují ho tedy všichni na základě jejich osobnosti, nikoli genderu či pohlaví.
Polysexuál – člověk, kterého přitahují lidé více pohlaví nebo genderů, avšak ne všech.
Pomosexuál – člověk, který odmítá definice, pokud jde o jeho sexualitu. Fyzickou i romantickou přitažlivost tedy může pociťovat, avšak není pro něj důležité definovat ke komu.
Queer – souhrnný název pro osoby spadající do LGBTQ komunity, ať už mají jinou sexuální orientaci než heterosexuální, nebo jinou genderovou identitu.
