Vztah bez sexu nemá cenu a další mýty o tom, co je to pravá láska

Pravá láska nemusí trvat navěky

Pravá láska nemusí trvat navěky Zdroj: Claudio Schwarz on Unsplash

A žili spolu šťastně a spokojeně až do smrti… Proč happy endy končí touhle vágní větou, když to nejdůležitější oba v novém páru teprve čeká?

Měla to být ta pravá, ale teď řeší jen dítě a to, že se jí chce spát. Oba měli pocit, že mají konečně fungující vztah, ale najednou se o všem dohadují a ve společné posteli spí zády k sobě. Vypadá takhle spokojený vztah, a co je v partnerství důležité? Jednoduché otázky, na které ovšem bývá nejkomplikovanější odpovědět. Tisíce vědeckých studií, rady kamarádek u vína i moudra těch, kteří slaví zlatou svatbu, vytvořily pestrou škálu doporučení, bez kterých dlouhodobé vztahy nemohou fungovat. Humor, tolerance, společné koníčky, teplá večeře, nezatěžování starostmi, sex a stálý obdiv…

Článek si poslechněte v audioverzi:

Návody na fungující vztah se mění v čase i prostoru, a jediné, co lze vlastně spolehlivě říct, je, že každý svého štěstí strůjcem. V praxi se dá možná mnohem lépe vypozorovat, co vztahy ničí. Jedním z top hrobařů fungujícího soužití jsou bezpochyby naše představy. Očekávání, jak by mělo ideální partnerství vypadat. Berou se v rodině, v okolí, v knížkách, filmech i médiích. Řada lidí si vůbec nemusí uvědomovat, že se něčím takovým řídí, přesto jim ale různé mýty komplikují jednu lásku za druhou. Dobrá zpráva je, že pokud svého nepřítele poznáme, máme šanci ho porazit a v příštím vztahu už podobné chiméře nemusíme podlehnout. Jaké mýty o vztazích stále přetrvávají a proč je to s nimi nakonec trochu jinak?

1. S tím pravým to bude vždycky klapat

Kolik jen času věnujeme tomu, abychom nalezli jediný bezchybný protějšek, se kterým do sebe budeme pasovat jako černá a bílá na motivu jin a jang. Skutečnost je ovšem taková, že s velkou pravděpodobností nikdo takový na světě není. A i když najdeme někoho, kdo se mu z velké části blíží, rozhodně to není záruka, že máme vystaráno až do smrti. Vztahy chtějí práci. „Určitě je dobré si přiznat, že nejdříve jsme ve vztahu dva lidé z různých rodin a prostředí, kteří do sebe náhodně vrazili někde v baru nebo na chodníku. A tak je asi fajn si celý život znovu a znovu snažit porozumět. Být vděčný, že ten náhodný člověk nám dává svůj čas, energii a snaží se nás chápat,“ říká terapeut Ondřej Frunc. Skutečnost, že vám druhý člověk chce rozumět a opravdu slyší, co říkáte, vnímá jako největší vůli k lásce. „Bohužel, nic z toho není zadarmo a nejedná se o nějakou vrozenou schopnost našeho ‚ideálního‘ partnera,“ vysvětluje. A tak je třeba se o to snažit stále znovu a dokola.

2. Romantická láska trvá nanejvýš tři roky

Určitě jste slyšeli, že bláznivá zamilovanost netrvá déle než tři roky. Jak ale ukazují výzkumy, na kterých se podílela mimo jiné i přední americká odbornice na vztahy Helen Fisher, vášeň nemusí vyprchat a šimrání v břiše v přítomnosti svého milého můžete zažívat opakovaně i po dvaceti či čtyřiceti letech soužití. Co mají společného páry, které tuhle zamilovanost pociťují, odhalila pak jiná studie – dlouhodobě šťastní jsou prý ti, kteří i po letech tvrdí, že jejich partner je atraktivní, zábavný, laskavý a ideální pro ně téměř ve všech ohledech. Jak uvádí Helen Fisher na svém blogu, svou roli v tom mohou hrát možná ony růžové brýle, které máme nasazené v prvních měsících zamilovanosti a díky kterým si partnera i okolní svět umíme tak pěkně idealizovat: možná je důležité umět si je nasadit i po letech a vidět na druhém to, co je hodno obdivu. A vůbec nejde o to, jestli je váš protějšek obecně chápán jako úspěšný i atraktivní, jde o to, jak ho vidíte vy. Pro někoho je důležitý humor, jiný potřebuje s partnerem stále zkoušet něco nového, další obdivuje svůj protějšek vždy, když vezme do ruky kytaru, zahraje u ohně a ostatní mu visí na rtech (i když odpadne podstatně dříve, než tomu bylo před třiceti lety).

Jak mohou fungovat polyamorní vztahy

Video placeholde
O čem se mlčí: Polyamorie nás nutí zkoumat své vlastní vztahy • Videohub

3. Partnera nezměníš

Tohle je trochu zapeklitější. Je jasné, že vybrat si rozervance s tím, že vy budete ta, která ho změní, učiní spořádaným a naučí ho pravidelně platit sociální a zdravotní pojištění, je představa lákavá (a v popkultuře velmi rozšířená), ale většinou spíš neklapne. Na druhou stranu i rozervanec se může dostat do situace, kdy si řekne „dost“ a bude to myslet vážně. Během života se měníme všichni a důležité je, aby člověk měl ke změnám či k osobnímu růstu ve vztahu prostor. Na změnách je ale podstatná jedna věc: musí pramenit z našeho nitra a musíme je dělat kvůli sobě. Nikdy nebudou fungovat, pokud je člověk dělá kvůli někomu jinému, nebo je ke změně nucen. Nátlak „udělej to kvůli mně a dětem!“ bude fungovat jen chvíli. Sportující partner může být skvělou podporou, pokud chcete seknout s kouřením a stačit mu s dechem, jestli ale večer ve fi tku budete myslet na to, že pivko, cigareta a seriál by byly lepší relax, pak to asi nemá cenu.

4. Šťastně zadní neflirtují

Byla to spolužačka ze střední a ten chat vás držel nad vodou celou zimu, když vás v práci dusila šéfová. Vám bylo jasné, že se rozhodně rozvádět nechcete, ona to měla stejně. Šlo o signál, že vám ve vztahu něco chybí? Flirt je defi nován jako „nezávazná komunikace s milostným nebo erotickým podtextem“. „Flirtování nemusí být vůbec známkou nespokojenosti,“ říká další americká odbornice na vztahy Esther Perel. Ale jak už to tak bývá, záleží na tom, jak často flirtujete, s kým, jestli to děláte v partnerově přítomnosti a na mnoha dalších věcech. Pokud vás někdy zahřeje u srdce, že má pro vás váš ex stále slabost a při náhodném setkání si jeho pohledy a řečičky užijete, neznamená to, že byste měla běžet k terapeutovi a hledat, co doma neklape. „Pokud váš partner ale neustále flirtuje i ve vaší přítomnosti a nevěnuje vám pozornost, může to být určitá známka neúcty,“ podotýká Esther Perel. „Je to podobné, jako když se někdo při rozhovoru pořád dívá na telefon.“ Časté flirtování navíc před partnerem může pramenit z nějakého hlubšího problému, třeba z nejistoty ve vztahu či s potřebou zvýšit si sebevědomí prostřednictvím druhých.

5. Nesmíš jít spát naštvaný

Pokud k sobě patříme, tak se nehádáme. A pokud už náhodou nějaký spor vytane, tak se vyřeší hned, hlavně nesmíš uléhat naštvaný. To je poměrně rozšířený mýtus. Ve skutečnosti se hádají všichni, a i když můžeme nakrásně znát pravidla konstruktivních debat a výměny názorů, dost často v afektu sklouzneme k podpásovkám typu „nikam jsi mě nevzal“ nebo „proč se musíš vždycky chovat jako hysterka“? Pak je rozhodně lepší nejprve vychladnout. Nemusíme druhého mučit tichou domácností týdny, někdy se ale hodí získat čas na zklidnění a třeba se během něj zamyslet nad tím, proč tolik lpíme na vlastním návrhu. Jak moc je pro nás dovolená s kamarády na horách nebo nové auto důležité. Jestli nás skutečně irituje partnerův názor, anebo jestli nám náhodou nevadí to, že mu úplně nerozumíme a že se nám tímto náš protějšek vzdaluje. K utřídění myšlenek nám zrovna mohou pomoct tiché večery, kdy usínáme v posteli sami se sebou.

6. Bez sexu není vztah dobrý

Sexuální přitažlivost jistě vztahy posiluje. Fyzická vášeň ovšem pro spokojený a naplněný život nutná není. Určitě najdete páry, které vám řeknou, že od chvíle, kdy spolu přestaly žít intimně, se jejich vztah začal rozpadat. Ztráta přitažlivosti ale často bývá spíše symptomem toho, že se ve vztahu něco děje. Pravou příčinou pak může být nuda, ignorování problémů, finanční potíže, stres, neschopnost reagovat na potřeby toho druhého a mnoho dalšího. Naopak se najde spousta párů, kde jsou oba dlouhodobě zamilovaní a intimita pro ně nerovná se pohlavní styk. „Jestli je sex ve vztahu důležitý, asi záleží jen na vás a vašem vztahu k němu,“ říká Ondřej Frunc. „Je dobré si ale rozumět a vědět, co pro vás sex znamená, otevřeně o tom s partnerem komunikovat a mít to ideálně nastavené tak, aby to oběma vyhovovalo.“ Jestli máte rádi sex, bude fajn, když ho budete mít. „Pokud vám na něm nesejde, tak sláva, je ale ideální si najít partnera, který to má stejně,“ říká terapeut. Doteky, pohlazení, polibky, zrovna jako intimita nicméně spouští uvolňování oxytocinu, hormonu lásky. A jelikož my lidé hojně fungujeme na hormonální úrovni, dotek je pro blízkost zásadní.

7. Nevěra se řeší tlustou čárou

Spousta mýtů se točí kolem nevěry. Někdo říká, že zdravý vztah posílí, jiný zase, že na ni musí být vždycky dva, pro dalšího je absolutní potupou, něčím, co navždy zranilo jeho sebedůvěru. Upřímně, nevěra může být klidně tím vším. Jak ale říká Esther Perel, rozhodně není důkazem, že vztah byl od začátku špatný a že nemůže nikdy fungovat. „Mnoho lidí trápí pocit, že nemají dost velkou sebeúctu nebo sebevědomí, když uvažují o tom, že by s podvádějícím partnerem stáli o další vztah,“ poznamenává terapeutka. Ale tak to podle ní není. „Může se stát, že poté, co si věci ujasníme a pochopíme, co se stalo, bude vztah odolnější,“ vysvětluje. Pokud se rozhodnete dát společnému životu ještě šanci, snaha co nejdřív odpustit a zapomenout není podle ní úplně správná cesta. „Zaprvé, nikdy nezapomenete. Zadruhé, odpustit se dá zpočátku jen částečně. Opravdové odpuštění je až na konci cesty.“ Na ní si musí pár nejdřív vybudovat vzájemnou důvěru. A tady se musí začít snažit podvádějící. Omluvit se, uznat bolest toho druhého, dát mu pocit, že mu na něm opravdu záleží. Samozřejmě není dobré se k aféře stále vracet a vytahovat na světlo každý detail, stejně tak ovšem nefunguje předstírat, že se nic nestalo. Je totiž důležité uvědomit si, proč se něco pokazilo. „Nevěra má důvod, a pokud ho pochopíte, můžete věci napravit,“ uzavírá odbornice.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie 5/23