Jak odhalit vlastní „red flags“ pomocí tří otázek a získat nad nimi kontrolu
Pojem red flag (česky by se dal volně přeložit jako varovné znamení) se dnes používá pro typy chování, které nás mají upozornit, že je něco špatně. Jako by nám někdo zamával před nosem červenou vlajkou. Je dobré vědět, co nechceme tolerovat, ale ještě lepší je si připomenout, že nám nestačí hledat vady jen u druhých lidí. Někdy je dobré se zastavit a zamyslet se, jaká varování vysíláme do světa my sami.
Rozpoznat své vlastní red flags není o sebekritice, ale o péči. Je to tichý moment, kdy si místo odsuzování řeknete: „Aha, tady mě něco bolí.“ Právě tahle jemná bdělost vůči sobě je začátkem uzdravování, ne změny ze strachu, ale z laskavosti. Každý z nás má v sobě místa, která potřebují trochu víc pochopení. To je možná ten největší krok k růstu: naučit se být na své vlastní straně.
Všimněte si: Jak reagujete na hranice druhých lidí?
To, jak reagujeme na hranice druhých, často napoví víc než hranice jako takové. Pokud je pro vás těžké nastavit si ty vlastní, možná je pro vás náročné i rozpoznávat a respektovat hranice u ostatních. To může nechtěně vést k chování, které narušuje důvěru ve vztazích. Když totiž reagujete negativně (cítíte odmítnutí, chcete tyto hranice měnit, urazíte se nebo se uzavřete do sebe), vypovídá to více o vaší zranitelnosti než problémech druhé strany.
Studie z roku 2024 publikovaná v Personality and Environmental Issues, ukazuje, že hranice nejsou jen pravidla nebo preference, ale vnitřní i vnější psychologické prostory, které chrání naši pohodu. Asertivita hraje v jejich nastavování klíčovou roli: umožňuje nám stát si za svým, a přitom zůstat otevření druhým. Hranice nejsou o odmítání lidí, ale o respektu k sobě i k nim. Nerespektování pak může následně vést k tomu, že vás protistrana skutečně nebude tak aktivně vyhledávat.
- Tip: Všímejte si své první reakce, když vám někdo řekne „ne“ nebo si nastaví hranici.
Cítíte podráždění? Nepříjemné stažení? Chuť to „nějak obejít“? Místo automatické reakce se zkuste zastavit a zamyslet: „Co mě na tom tak zasáhlo?“Možná nejde o toho druhého, ale o starý pocit odmítnutí nebo ztráty kontroly. Tohle uvědomění je první krok k tomu, abyste nereagovali na základě křivdy a obrany, ale z respektu. Na něm jsou založené zdravější vztahy.
Všimněte si: Jak zvládáte konflikt?
Konflikty často odhalí naše nejcitlivější místa a nejistoty. Naše „red flags“ z nich křičí nejvíc. Když jde do tuhého, můžou na povrch vyplout staré emoce nebo obranné vzorce, jako je útočení, stažení se nebo snaha odvést pozornost. Často je děláme nevědomě, přitom můžou výrazně ovlivnit vztah.
Výzkum z roku 2021 publikovaný v The Spanish Journal of Psychology, sledoval, jak různé styly vazby ovlivňují chování v konfliktu. Lidé s úzkostnou vazbou častěji konflikty vyhrocují, ti s vyhýbavou se spíš stáhnou a uzavřou. Naopak lidé s bezpečnou vazbou častěji hledají cestu komunikací a kompromisem a mají taky spokojenější vztahy. Když se naučíte všímat si vlastních vzorců, získáte větší kontrolu nad tím, jak reagujete, a tím i větší šanci posilovat vztah, místo abyste ho nechtěně narušovali.
- Tip: Při příštím konfliktu si dej krátkou pauzu.
Klidně jen pár hlubokých nádechů nebo procházku. Řekněte, že se k problému vrátíte. Nejde o to utéct, ale získat prostor, abyste mohli reagovat vědomě, nejen ze zvyku. Můžete si položit jednoduchou otázku: „Reaguju teď ze strachu, nebo ze snahy o porozumění?“Tahle malá zastávka pomůže rozpoznat starý vzorec a zvolit jinou cestu. Tu klidnější a konstruktivnější.
Všimněte si: Jakým způsobem se omlouváte?
Umět se upřímně omluvit bez výmluv a bez hořkosti, je jedním z projevů emocionální zralosti. Někdy ale omluvu vyslovíme spíš proto, abychom ulevili sobě, než abychom skutečně napravili, co se stalo. To je lidské. Důležité je ale umět si položit otázku: „Odkud tahle omluva vlastně přichází?“
Studie z roku 2022 ukázala, že kvalita omluvy souvisí hlavně s tím, jak umíme být pokorní a empatičtí. Lidé s tzv. obecnou pokorou, tedy s realistickým a vyrovnaným pohledem na sebe sama, se omlouvali častěji, upřímněji a nevyhýbali se konfliktům. Ti s intelektuální pokorou, kteří dokážou uznat, že se mohou mýlit, se lépe omlouvali hlavně v případech neshod nebo debat. A ti, kteří se víc snažili porozumět druhému než chránit své ego, dokázali nabídnout omluvu, která mohla mít skutečný význam.
- Tip: Zeptejte se sami sebe.
„Chci teď opravdu napravit, co se stalo, nebo jen cítím vinu a chci mít klid?“ A pak: „Snažím se pochopit, jak se ten druhý opravdu cítí?“Tyhle dvě otázky vám pomůžou vrátit omluvu tam, kam patří. K opravdovému spojení, pochopení a opravě vztahu, ne jen k rychlému uvolnění napětí a mávnutí rukou.
