Co máte společného s The Beatles? Fascinující mozkovou chybu
Už se vám někdy stalo, že jste přišli s nápadem, který vám připadal nečekaně dobrý, téměř revoluční, ale když jste se s tím někomu pochlubili, přišla studená sprcha: „To už tady bylo.“ Tenhle nepříjemný jev má své jméno a stává se celkem běžně.
Kryptomnézie je paměťový klam, při kterém si člověk myslí, že přišel na něco nového, i když se s tou myšlenkou, větou nebo třeba melodií setkal už někdy v minulosti. Nejde o vědomé kopírování ani o podvod. Mozek si pamatuje samotný obsah, ale zapomene, odkud vlastně pochází. Myšlenka v hlavě zůstane, její původ se vytratí. Tak se může stát, že se převlékne za nový nápad.
VIDEO TIP: Jak funguje naše paměť? Neustále nám lže. Proč tomu tak je?
Děje se to lidem napříč obory. Spisovatelka může třeba napsat esej, která jí zní neobvykle, přitom zapomněla, že už podobnou práci četla před lety jinde. Vědec může přijít s „novým“ výzkumným směrem, který už někdo dávno popsal. Hudební kapela vydá píseň s „originální“ melodií, dokud si fanoušci na internetu nevšimnou podobnosti s nějakou starou skladbou. Kryptomnézie se proto někdy označuje i jako nevědomé plagiátorství. Nechceme ani nikoho kopírovat, ale paměť nám prostě občas selže.
Asi nejznámější případ neúmyslného kopírování se stal Georgi Harrisonovi z The Beatles. V roce 1970 napsal píseň My Sweet Lord, která se stala celosvětovým hitem. Později se však ukázalo, že melodie je velmi podobná písni He’s So Fine od The Chiffons z roku 1963. Harrison přiznal, že tuhle starší melodii slyšel, ale netušil, že ji přepisuje do své vlastní písně! I když soud uznal, že nešlo o záměrné plagiátorství, zároveň nemohl přehlédnout, že došlo k porušení autorských práv, byť nevědomému.
Chyba i vedlejší efekt
Z psychologického hlediska jde v kryptomnézii o chybu v tom, čemu se říká rozpoznávání zdroje. Když si něco vybavujeme, náš mozek se obvykle snaží odpovědět na dvě otázky: „Co to je?“ a „Odkud to pochází?“ U kryptomnézie funguje první část bezchybně. Obsah je jasný, živý, dostupný. Ta druhá ale selže a zmizí kontext, ve kterém jsme informaci získali. Mozek si vyplní mezeru nejjednodušším vysvětlením: „Napadlo mě to teď!“
Zajímavé je, že k tomu dochází častěji ve chvílích, kdy jsme mentálně přetížení, roztěkaní nebo hluboce ponoření do tvorby. Když se soustředíme na tok myšlenek, ne na jejich původ, paměť má větší tendenci míchat staré s novým. Kryptomnézie tak není známkou slabé inteligence či samotné paměti, ale spíš vedlejším efektem toho, jak pružná a asociativní lidská mysl je.
Možná vás napadne, zda to funguje jako u falešných vzpomínek, kdy si člověk pamatuje události, které se nikdy nestaly, například rozhovor, který nikdy neproběhl či zážitek z dětství, který je ve skutečnosti smyšlený. U kryptomnézie se ale nejedná o vymyšlený obsah. Myšlenka, obraz nebo nápad skutečně existovaly, jen jsme zapomněli, kdy a kde jsme se s nimi setkali. Není to ani jako déjà vu. Na první pohled vypadají tyto jevy podobně, ale ve skutečnosti fungují téměř opačně. U déjà vu máte silný pocit, že jste už zažili něco, co se děje právě teď. Nová situace se tváří jako stará. U kryptomnézie se něco starého jeví jako nové. Nejde o zvláštní pocit známosti, ale o přesvědčení, že myšlenka vznikla právě teď, ve vaší hlavě.
V populární hudbě je zajímavým novějším případem kryptomnézie zpěvák Sam Smith, jehož hit Stay With Me byl po vydání přirovnáván k I Won’t Back Down od Toma Pettyho a Jeffa Lynna. Smithův tým jim nakonec přiznal spoluautorství, protože bylo pravděpodobné, že inspirace starší písní byla nevědomá. Až přijdete s dalším geniálním nápadem, který už tu byl dávno, nemusíte se stydět. Stává se to i lidem, kteří mají okolo sebe velké týmy, co se o jejich práci starají. Ani víc hlav občas prostě víc neví.
