Proč si hlupáci myslí, že jsou géniové: Může za to Dunning-Krugerův efekt
Už se vám stalo, že jste potkali někoho, kdo sice nemá ani páru o tom, co říká, ale mluví s takovou jistotou, že byste mu to málem uvěřili? Nebo naopak někoho, kdo je ve svém oboru absolutní špička, ale neustále pochybuje o svých schopnostech? Pokud ano, pak jste byli svědky takzvaného Dunning-Krugerova efektu. O co jde?
Tento efekt je jedním z typů kognitivního zkreslení. Náš mozek je sice fascinující, ale občas si vytváří zkratky, které mohou vést k chybám. Dunning-Krugerův efekt je jednou z nich. Fenomén, který na přelomu milénia popsali dva američtí psychologové (David Dunning a Justin Kruger), říká, že lidé, kteří vědí nejméně, si často myslí, že vědí nejvíce. A naopak ti, co vědí nejvíce, mají pocit, že pořád nic nevědí.
Cesta do hlubin nevědomosti
David Dunning a Justin Kruger se rozhodli rozluštit, proč někteří lidé žijí v tak obrovském sebeklamu. Oproti svému předpokladu zjistili, že za tím nestojí arogance, ale spíše nekompetentnost. Zakopaný pes totiž vězí v tom, že to, co člověku brání být v něčem dobrý, mu zároveň brání i v tom, aby si uvědomil, že v tom dobrý není. Zní to jako paradox, ale je to docela logické. Jejich výzkum odhalil čtyři klíčové body, které to vysvětlují:
- Lidé s nedostatečnými znalostmi nemají dostatečně vyvinuté „nástroje“, aby si uvědomili, jak moc vstupních informací a dovedností jim chybí.
- Pokud si lidé myslí, že jsou nejlepší, nejspíš vůbec nepoznají, kdo je skutečný odborník na dané téma.
- Lidé, které tento efekt ovlivňuje, se systematicky přeceňují. Když totiž nevidíte svoje chyby a nepoznáte kvalitní práci druhých, zákonitě si musí myslet, že jsou naprosto geniální.
- Ze začarovaného kruhu tohoto typu kognitivního zkreslení existuje cesta ven. Jakmile se nekompetentní člověk začne učit, začne mu „svítat“. S každou novou informací si víc a víc uvědomuje složitost tématu. Sice se mu v tu chvíli sníží sebevědomí (protože najednou vidí, co všechno ještě neví), zato získá realistický obraz o svých dovednostech.
Dunning-Krugerův efekt na každém rohu
Pokud se s ním nepotkáváte na denním pořádku, pak patříte mezi ty šťastnější. Všichni známe řidiče, kteří si myslí, že jsou „králové silnic“, i když jejich jízda naznačuje přesný opak. Klasické zástupce ale najdeme i v každé internetové diskusi. Jsou to ti, kteří si přečetli jeden článek (a možná ani ne do konce), a automaticky se cítí být odborníky na politiku, klimatickou změnu, ekonomiku, porodnost nebo cokoli jiného. A jsou schopní i agresivně útočit na lidi, kteří mají v oboru dlouholeté zkušenosti.
Existuje cesta ven?
Poznávacím znamením Dunning-Krugerova efektu je, že nevíte, že ho máte. Jediná cesta, jak se mu vyhnout, je pokora a ochota se učit. Zkuste lépe poslouchat druhé. Zpětná vazba je sice někdy nepříjemná, ale je to jedna z mála možností, jak získat reálný pohled na sebe sama. Učte se od těch, kteří jsou lepší. Zkuste se vzdělávat z co nejlepších zdrojů. Jakmile začnete chápat hloubku a složitost nějakého tématu, vaše iluze o dokonalosti zmizí a na jejím místě se objeví zdravá sebereflexe a touha se neustále zlepšovat.
