Když emoce přijdou náhle a v plné síle. Jaké jsou nejčastější spouštěče?
Někdy stačí okamžik, aby se z hlubin naší mysli prodralo něco, co nás děsí, a najednou se nedokážeme vyrovnat s přemírou emocí. Na spouštěčích neboli triggerech je nejzákeřnější to, že mohou vzniknout prakticky z čehokoli.
Může to být vrznutí dveří. Písnička z rádia v autě cestou do práce. Široká ramena muže stojícího před vámi na eskalátorech. Dramatická scéna ve filmu. Všechny tyto situace v nás mohou vyvolat vzpomínky, ne vždy to ale znamená, že budou hezké. V životě je běžné cítit emoce v různé intenzitě. Čas od času každý prožívá strach, smutek, vztek nebo jiné negativní pocity, za nimiž většinou bývají logické či situační důvody. Pokud je ale emoční odpověď silnější než důvod, může být příčinou právě emoční spouštěč neboli trigger.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Jak systém funguje? Emoční část mozku amygdala silně reaguje na emoční stimuly a kontroluje naši poplachovou reakci, zatímco prefrontální kortex, tedy racionální část mozku, je zodpovědný za racionální myšlení. Nicméně při silném pocitu hrozby se tato logická část mozku vypíná a nadvládu přejímá amygdala. To nám umožní reagovat rychle se silným emočním nábojem, mimochodem je to nejspíš vysvětlení, proč při velmi vyhrocené hádce převládnou emoce nad racionální kontrolou.
„Stává se, že při opakovaném vystavení spouštěči se cesta zacyklí. Opakované spouštění může také zesilovat sílu této reaktivní dráhy. Na druhou stranu, vzhledem k plasticitě mozku je možné i sílu reaktivní dráhy snížit. Reakce na spouštěče přitom nemusejí zcela vymizet, ale intenzita a vliv se můžou tréninkem snížit,“ vysvětluje Zuzana Čechák Tomášková, psychoterapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy.
Akce a reakce
Spouštěče se zakládají na zkušenosti jedince, proto bývají velmi individuální. Mohou být externí, spojené se zvuky, vůněmi, chutěmi, dále interní, například coby strach po zážitku u lékaře, vedle toho existují spouštěče spojené s traumatem, jaké mívají kupříkladu přeživší po útoku ve válce, či s fyzickým symptomem, například nedostatkem spánku.
Triggerem se stává naše vlastní chování, ale i jednání druhé osoby. Spadá sem třeba odmítnutí, zrada, neférovost, ztráta kontroly, ignorování, kritika, pocit nechtěnosti a nevítanosti, nejistota, ztráta nezávislosti. Mezi spouštěče může patřit předchozí traumatická zkušenost (nehoda, zneužití a podobně), negativní vzpomínky na určitou událost, často spojené s pocitem ponížení, neúspěchu, zklamání, trapnosti, fobie a strachy, stresující situace nebo nepříjemné vztahové interakce, jako jsou záležitosti spojené se smutkem, vztekem či frustrací, a změny v podobě strachu ze ztráty, selhání.
„Spouštěč může u lidí způsobit například paniku, pocit přehlcení, pláč, výbuch vzteku, defenzivnost. Symptomy často zahrnují pocit úzkosti a ohrožení, zvýšení srdečního tepu, potíže s dýcháním, pocit ztráty kontroly nad emocemi, vyhýbavé chování ve smyslu útěku, ruminaci (pozn. red.: mentální stav, kdy si v hlavě něco stále dokola opakujeme), změny nálad, panické ataky, fyzické napětí, vzpomínky na traumatické události, výbuchy vzteku či smutku,“ popisuje terapeutka. To, jaký symptom se objeví a v jaké míře, záleží na předchozích zkušenostech, osobnostních rysech, zvládacích mechanismech, aktuálním rozpoložení, stavu duševního zdraví, výchově, socioekonomickém statusu a částečně na vrozených předpokladech. Někteří lidé mohou být geneticky predisponováni k určitým emočním reakcím.
Co jsou trigger warnings?
Jelikož se spouštěče stávají čím dál častějším problémem, řada výrobců a tvůrců na situaci reaguje. Můžete si tak všimnout takzvaných trigger warnings neboli varování před spouštěči, která se nacházejí například v úvodu knihy, na začátku filmu, u videí či reportáží s citlivým obsahem.
Na sociálních sítích mnohdy musíte aktivně potvrdit, že chcete daný obsah skutečně zhlédnout. Pro lidi trpící na spouštěče jsou trigger warnings vítanou pomocí, jestliže se vás tento problém také týká, věnujte jim pozornost.
Na vlastní kůži
Identifikování spouštěče vyžaduje určitou míru času a introspekce. Někdo má pouze jeden spouštěč, někdo více. Prvním krokem je tedy rozpoznání triggeru. Pro někoho to může být těžké, protože v daném momentu vnímá pouze silnou emoci. Důležité je zastavit se a prozkoumat, co člověk cítí, kde na těle se emoce projevuje, na jakou situaci, slovo či reakci se objevila.
„Důležitým krokem je zapátrat, kdy tento spouštěč vznikl, je nutné zapřemýšlet, kdy se v životní historii objevila situace, která člověka přiměla cítit se daným způsobem. Možná se vrátíte do náctiletého období, kdy si vás jako dospívajícího rodiče kvůli pracovnímu vytížení nevšímali, nebo jim nebylo nic dobré. Možná si vzpomenete, že uklizeným domovem jste se u lhostejných rodičů snažili získat souhlas, pochvalu či ujištění,“ uvádí terapeutka.
Spouštěč spuštěn!
Co ale dělat ve chvíli, kdy se prolomí hráz a spouštěč ovládne vaše emoce? „Pokud se podaří spouštěč identifikovat, není nejlepší cestou se mu vyhnout. Důležité je spíše emoci přijmout a říci si, že je v pořádku, že cítíte negativní emoce. Dalším krokem je poskytnout si čas na uklidnění a na přemýšlení. Někdy může pomoci odchod z místnosti, někdy stačí jen pár hlubokých nádechů a výdechů,“ radí terapeutka.
Situace není beznadějná ani tehdy, bojujete-li s triggery dlouhodobě a často. Chceme-li emočně vypjatým situacím předcházet, nebo alespoň zmírnit jejich dopad, můžeme podle terapeutky praktikovat mindfulness, což nám pomůže být vědomější k tomu, co cítíme a zažíváme v daném okamžiku. Tak snadněji rozpoznáme emoční spouštěč, ale také odstartujeme proces regulování emoce a dokážeme i identifikovat, zda někdo v okolí k naší problematické reakci nepřispívá (například tím, že nerespektuje hranice). Jakmile k něčemu takovému dojdeme, máme najednou možnost s ním o tom hovořit a problém řešit.
Užitečné je také vést si zápisník nálady, abychom lépe rozpoznali určité vzorce chování, zjistili, co vyvolává emoční spouštěče, co podporuje intenzitu dané emoce, co ji naopak snižuje. Pokud si není člověk schopen sám pomoci, potom je vhodné vyhledat odborníka – zkušeného psychologa či psychoterapeuta. Ten nám poskytne bezpečné prostředí k prozkoumání emočního spouštěče i toho, co stálo za jeho vznikem, a umí nabídnout možnosti, jak zlepšit naše komunikační schopnosti a tím si pomoci.
Zuzana Čechák Tomášková
Psychoterapeutka mj. na psychoterapeutické platformě Hedepy, psycholožka v Akademické poradně Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, psycholožka ve školství, manažerka vzdělávání a rozvoje v nadnárodní korporaci.
Ve své praxi vychází z psychoterapeutického směru zaměřeného na řešení a také z přijetí člověka podle principů rogeriánské terapie.
Zanedbané spouštěče
Potíže se mohou opakováním zacyklit. Pokud člověk, který má za sebou zkušenost s traumatem, snaží se uzdravit ze závislosti, poruchy příjmu potravy nebo dalších psychických problémů, nepracuje se spouštěči, a je mu neočekávaně vystaven, riskuje relaps. „Může se zvýšit například úzkost, člověk může přijít o určité zážitky, ale třeba i o vztahy, pokud se místo snahy o zvládnutí takovýchto situací stane to, že se jim vyhýbá. Zároveň to může znamenat, že člověk s nezvládnutelnými emocemi získá špatnou pověst, objeví se problémy v práci, ve škole, ve vztazích, mezi přáteli. Někdy třeba začne vybuchovat kvůli maličkostem, a pak může získat nálepku problémové osoby nebo drama queen,“ uzavírá terapeutka Zuzana Čechák Tomášková.
Pochopení, uvědomění a práce na prevenci a snižování důležitosti spouštěčů, zároveň práce na zvládání emocí, které vyvolávají, bývají samy o sobě osvobozující. Důležité je vědět, že posun k lepšímu je možný.
