Dneska přišel nový kluk! Proč vzrušení z nového vydrží jen chvíli?
Co spolehlivě vyvolá poprask a všeobecné pozdvižení, ať už ve třídě, v práci, nebo v podstatě v jakémkoli druhu společenství? Někdo nový. Neokoukaný. Když přijde nový spolužák, kolega, nedej bože šéfová, všichni hned mají oči navrch hlavy. Ovšem příliv nadšení je vzápětí odplavován nejistotou. Co čekat? Jsme napjatí až k prasknutí. A co všechno se teprve odehrává v nováčkovi!
„Nepůjdu tam ani za nic, každej na mě bude čumět,“ vzpírala jsem se jako malá před hrozbou nového kroužku, kurzu plavání, čehokoli, kde se ocitnu v roli té „nové“. „Neboj, ono je to brzy přejde,“ chlácholil mě otec. A měl pravdu. Přesně tímhle způsobem totiž mozek funguje. Baží po nových podnětech, aby jej brzy omrzely, upadly v zapomnění a byly vystřídány dalšími žhavými a čerstvými novinkami.
Z pohledu neurovědy je náš mozek naprogramován reagovat na novost. Když se setkáme s něčím novým, je to pro nás atraktivní a aktivuje se tzv. systém odměny v mozku. Dochází k uvolňování dopaminu, který zvyšuje motivaci a pozornost. Vzrušení z nového tedy není jen „v hlavě“, ale má reálný biologický základ. Marketingoví mágové o tom vědí své. Stačí dát na produkt nálepku „nové“ a lidi vám urvou ruce. Jako by to automaticky znamenalo „lepší“. V mozku se s příchodem novinky odehrávají i další věci. Výzkumy ukazují, že nové podněty zlepšují soustředění a paměť. Mozek jede na plné obrátky a z nových zkušeností se snaží „vytěžit“ maximum. Právě proto se toho na začátku nové práce či osvojování nové dovednosti naučíme víc a jakoby bez vynaložení větší námahy.
Krátkodobý „boost“ střídá únava
Efekt novosti ale obvykle netrvá věčně. Jakmile se situace stane známou a zevšední, naše pozornost klesá a mozek přestane vyplavovat tolik dopaminu. Nové prostředí už nás tolik netankuje a přichází rutina, stereotyp, někdy i nuda. V psychologii se mluví o tzv. „habituaci“.
To je zcela přirozený proces, kdy si na nové podněty zvykneme a přestaneme je vnímat jako významné a neobvyklé. A taky důvod, proč po pár týdnech v nové práci už nejsme tak nadšení a začínáme řešit běžné problémy ohledně toho, že kolegové jsou občas nudní, kafe z automatu hnusné, e-maily otravné, termíny kruté a šéf? Škoda mluvit.
Kdo chce s vlky býti…
A pokud se jedná o efekt novosti a jeho sociální rozměr? Nově příchozí zpravidla přitahuje pozornost ostatních a může přinést novou energii, jiný pohled, či dokonce „čerstvý vítr“ do zajetého, možná už trochu zatuchlého prostředí. A to i v případě, že se jedná o naprosté „ucho“, „bažanta“ a „zelenáče“. Ve firmách a v oblasti personální psychologie se v této souvislosti dokonce mluví o tzv. „novelty benefit“, tedy výhodě nováčka, který vidí věci jinak než ti, kteří už prostředí znají důvěrně jako své boty, a proto ani mnohdy nejsou už schopni opustit vyjeté koleje toho, jak se „věci u nás dělají“.
Nováček ale nemá pořád na růžích ustláno. Být „nový“ s sebou nese i jistou nezakořeněnost. Neznáme nepsaná pravidla, vztahy, síť podpory. Na jedné straně se můžeme cítit osamělí, nebo se naopak snažíme, co nejdříve pořádně „zapadnout“. Sociální psychologové upozorňují, že noví lidé bývají obzvlášť citliví na zpětnou vazbu a snaží se rychle pochopit, co je v daném společenství „správné“, aby se rychle a bez problémů začlenili. Občas je rychlost zapadnutí a začlenění se až dechberoucí, stačí se někdy podívat na nově příchozí poslance do sněmovny, s jakou rychlostí si osvojí zákulisní praktiky a ustálené zvyklosti vyjednávání.
Nové a známé v rovnováze
Lidé se ve svém sklonu a zalíbení v novinkách liší. Někteří potřebují stálost a jistotu, jiní by v takovém prostředí umřeli nudou a neustálá změna, výzvy a nové zážitky na ně fungují jako živá voda. Psychologové mluví o tzv. „potřebě novosti“ (need for novelty) jako o osobnostním rysu. Lidé, kteří mají uvedenou potřebu vyšroubovanou zvlášť vysoko, bývají otevření, spontánní a tvořiví. Na druhé straně se nechají také snáz rozptýlit rušivými vlivy a mívají sklon k impulzivnímu chování. Platí tady, asi jako ve všem, že čeho je moc, toho je příliš. Nejzdravější je mít novinky a staré známé jistoty tak nějak v rovnováze. Úplná rutina ubíjí, ale trvalá novost vyčerpává.
