Přeprogramujte svůj mozek podle neurovědy. Pozitivní vnitřní dialog není žádné ezo
Většina lidí během dne vede vnitřní dialog, který má sílu doslova přeprogramovat náš mozek. A ne vždy dobrým způsobem. Jak k sobě hovoříte vy? Jste laskaví, nebo necháváte úřadovat vnitřního kritika? Připravili jsme si pro vás pět typických frází, které jsou škodlivé. Co říct místo nich, aby váš mozek prospíval? Nejde o žádné ezo, vše je podloženo výzkumy.
Opakované negativní myšlenky mají moc posilovat mozkové okruhy stresu, strachu a sebekritiky. Říká se tomu negativní plasticita – postupem času se tento dialog může stát výchozím nastavením vašeho mozku. Představte si to jako cestu do práce. Čím častěji ji podnikáte, tím snadněji se po ní bude pohybovat, aniž byste se museli dívat na hodinky nebo uvažovat, kde zrovna jste. Nakonec byste ji klidně prošli se zavřenýma očima. A totéž platí pro naše myšlenky.
Naštěstí zajeté dráhy dokážeme přepsat a můžeme si vybudovat nové a zdravější myšlení. To je síla pozitivní neuroplasticity, která začíná změnou způsobu, jakým mluvíme sami se sebou. Pozitivní myšlení vyžaduje trénink a trpělivost. Pokud se vám nebude ze začátku dařit, nezoufejte a rozhodně se na sebe nezlobte. Zkuste sami sebe přes den poslouchat a všímat si toho, jak se sebou komunikujete. Pokud dokážete negativní myšlenky postřehnout, bude se vám s nimi časem lépe pracovat.
„Na to nejsem dost dobrý/dobrá.“
Takto nastavené myšlení uzavírá cestu vašeho učení. Vědecký článek z roku 2011 uvádí, že když napřeme naši mysl k růstu, aktivujeme tím cingulární kortex, který má velký vliv na propojení motivačních výsledků s chováním. Zkuste místo toho říct: „Stále se učím,“ nebo „Dělám to nejlepší, co můžu. Můj mozek se úsilím zlepšuje.“
„Jsem hloupý/hloupá.“
Inteligence není omezená a neměnná. Takto nastavené myšlení vás podvědomě stresuje, stres vede ke snížené kapacitě paměti, se kterou nemůžete v tu chvíli pracovat. Americká studie říká, že když věříme svým schopnostem, zvýší se nám kognitivní výkon. Zkuste místo toho použít věty jako: „Příště můžu být chytřejší,“ nebo „Potřebuju lepší strategii, budu se snažit.“
„Na to je pozdě. / Ujel mi vlak.“
Máte pocit, že už se ve svém věku nemáte kam posouvat? Nebo že jste odsouzeni k postupnému chátrání mozku? Právě tento typ myšlení ničí neuroplasticitu mozku tím, že snižuje naši touhu se zapojovat do nových věcí a zkušeností. Studie z roku 2017, která zkoumala hráče a nehráče na hudební nástroje, ale potvrdila, že si i v dospělosti můžeme uchovat plasticitu mozku, vytvářet nové neurony a propojení právě stimulací a vírou, že za to stojíme. Řekněte si: „Můj mozek se může zlepšit,“ a „Nikdy není pozdě.“
„Vždycky všechno pose…“
Tohle jsme si asi někdy řekli všichni. Tento typ myšlenek aktivuje „default mode network“ (DMN), která je napojená na vnitřního kritika. DMN je systém propojených mozkových oblastí, které vykazují zvýšenou aktivitu, když se člověk nesoustředí na to, co se kolem něj děje. Něco jako autopilot. „Výzkum ukazuje, že DMN je obzvláště aktivní, když se člověk věnuje introspektivním činnostem, jako je snění, rozjímání o minulosti nebo budoucnosti nebo přemýšlení o perspektivě jiné osoby,“ uvádí Psychology Today.
Podle studie z roku 2016 zvyšuje negativní vnitřní dialog aktivitu DMN a snižuje odolnost. Zkuste si místo toho říct: „Udělal/a jsem (nějaké) chyby. Učím se z nich a dokážu se zlepšovat,“ nebo „Tohle se nepovedlo, vyvinu větší úsilí.“
„Nemám čas.“
Tato obyčejná věta nás láká k jedné oblíbené lidské kratochvíli – vyhýbání se povinnostem. Ale co je pro mozek horší, uspává výkonné funkce orientované na cíl. Myšlení založené na nedostatku narušuje prefrontální kůru. Řekněte raději: „Tohle je (ne)důležité, (ne)chci tomu věnovat svůj čas.“
