Chcete být míň neurotičtí a sebestřední? Věda tvrdí, že změnit osobnost není nemožné
Lze systematickou prací na sobě transformovat sebe sama třeba až do zásadně jiného člověka? Je to hlavně přetvářka nebo sebeklam? Není málo těch, kteří o tom někdy přemýšleli a třeba se podvědomě děsí, co se z nich po letech stane.
Tradičně se věřilo, že s osobností člověka, tedy tím, co z nás dělá jedinečné bytosti, se po určitém věku víceméně nedá nic moc udělat, a když už, tak směřuje k tomu horšímu. Bručoun je ještě větším bručounem, sobec větším sobcem, pesimista vnímá definitivně černočerně, z detailisty je otravný puntičkář… Nové výzkumy ale ukazují, že to je předsudek a osobnost se může vyvíjet k horšímu i lepšímu i v dospělosti – přirozeně, stejně jako cíleně. Jednotlivci mohou být dokonce schopni změnit aspekty své osobnosti prostřednictvím vlastní vůle. Zatímco vlastnosti vykazují stabilitu v průběhu času, osobnost se skutečně může změnit. A psychologové po léta pokračují ve zkoumání, proč, jak a kdy k tomu dochází.
Téměř z definice jsou osobnostní rysy považovány za trvalé psychologické vlastnosti. Předpokládá se, že lidé jednají a chovají se charakteristickým způsobem právě teď a pravděpodobně se stejně budou chovat i zítra, a dokonce za rok i deset let. Výzkum vývoje osobnosti v průběhu času skutečně ukazuje, že přinejmenším v dospělosti jsou srovnávací hodnocení jednotlivců u vlastností, jako je extroverze, přívětivost a svědomitost, relativně stabilní. Zároveň je již prokázáno, že osobnost lidí se v průběhu života postupně vyvíjí od dětství až po vyšší věk a potenciálně se posouvá ve spojení s důležitými životními událostmi, jako jsou romantické partnerské vztahy, vzdělání, vyzrávání a životní zlomy jako úmrtí blízkých.
Proměny s věkem
Zachová si laskavá, pracovitá a introvertní dospívající dívka stále tyto rysy, až jí bude 55 let? Nebo se vlivem prostředí a okolností časem změní v extrovertní, ráznou a komunikativní dospělou ženu? Byl dědeček tak negativní a vznětlivý vždycky, nebo ho jen stáří transformovalo do jeho současného vidění světa jako místa, kde se mu nelíbí? Jedním ze způsobů, jak odpovědět na tyto otázky, může být: ano a ne.
Psychologové, kteří analyzovali údaje o osobnostních rysech v průběhu desítek let, nacházejí důkazy o stabilitě i změně. To znamená, že lidé se v průběhu času spíše podobají, než aby se dramaticky měnili. Extroverti pravděpodobně zůstanou více extrovertní, lidé uzavření do sebe se možná naučí lépe interagovat s okolím pod vlivem okolností, ale v jádru zůstanou spíše uzavření a introvertní. Existují však také celkové trendy, které ukazují, že lidé mají tendenci hodnotit určité vlastnosti v průběhu let lépe nebo hůře.
Zdá se, že lidé postupem času dospívají nebo se stávají více sociálně ovlivněni skupinou a prostředím, v nichž pracují nebo v nichž se živí. Osobnostní údaje získané nejprve v mládí a znovu o 50 let později ukázaly nárůst vlastností, jako je klid (předpokládaný vztah k emoční stabilitě) a sociální citlivost (související s přívětivostí). Jiná práce nalezla důkazy, že narcismus v průběhu času průměrně oslabuje. Výzkumy zahrnující adolescenty a mladé dospělé naznačují kolísání osobnosti, v období dospívání mohou být chlapci v průměru méně svědomití a dívky méně emocionálně stabilní, přičemž se tyto rysy posilují v dospělosti.
Vědci řešili i to, jestli se mění osobnost po velkých životních událostech. Některé výzkumy zjistily celkový pokles přívětivosti mezi novomanželi. Manželé také vykazovali v průměru nižší extroverzi a větší svědomitost, manželky zase menší otevřenost a neurotismus. Další výzkumníci zase spojují první dlouhodobé vztahy s poklesem neurotických projevů.
Můžeme změnit sami sebe?
Co má dělat člověk, který se chce stát svědomitějším a příjemnějším, méně neurotickým nebo sebestředným, a to co nejdříve a z vlastního rozhodnutí? Nedávný výzkum poskytuje důvod k naději, pokud jde o možnosti sebeřízené změny osobnosti. I když to pravděpodobně vyžaduje více než jen přání být lepší určitým způsobem.
Některé z rysů Big Five čili teorie Velké pětky, jako je extroverze, svědomitost a přívětivost, se zdají být přístupné dobrovolné změně, a to prostřednictvím cvičení. Neurotismus je také zjevně proměnlivý, ať už prostřednictvím speciálních kurzů, nebo pomocí psychoterapie. Změnit osobnost bývá leckdy práce na roky, ale existují případy, kdy speciální techniky rozvinuly požadovaný rys v rozsahu měsíců.
Studie od Hudsona a Fraleye z roku 2015 ukázala, že lidé, kteří si dali konkrétní cíl, například chtěli být otevřenější, přátelštější nebo klidnější, dokázali po několika týdnech dosáhnout měřitelných změn nejen v chování, ale i v tom, jak sami sebe vnímali. Klíčové přitom bylo, že změna vycházela z jasného záměru a byla doprovázena opakovaným tréninkem nových vzorců chování. Pokud chce například někdo působit extrovertněji, může si stanovovat malé denní cíle, jako je aktivní rozhovor s kolegou nebo účast v diskusi. Postupným vystupováním ze své komfortní zóny si nový způsob jednání „zažije“ a tím se může proměnit i hlubší nastavení osobnosti.
Jak změnit svou osobnost
Změna je tedy možná, ale není to otázka vůle na jeden víkend. Vyžaduje systematické úsilí, trpělivost a mnohdy odbornou pomoc. Právě psychoterapie, zejména kognitivně--behaviorální, se ukazuje jako velmi účinná cesta ke změně některých negativních rysů, jako je vysoký neuroticismus, impulzivita nebo nízké sebevědomí. Terapeutická práce vede ke změnám v myšlení, emocích i chování a tyto proměny se mohou postupně propsat do celkové osobnosti.
Změnu osobnosti podporuje také přijetí nové sociální role. Když se například někdo stane rodičem, lídrem týmu nebo pečovatelem, může začít jednat zodpovědněji, být empatičtější či asertivnější. Přijde na to, poučí se. Dlouhodobé přizpůsobování se novým očekáváním pak vede k posunu v osobnostním nastavení. Tuto dynamiku dobře vysvětluje sociální investiční teorie, podle které se lidé mění, protože investují do nových společenských rolí, které od nich vyžadují nové dovednosti a postoje.
A nyní pozor. Osobnost spojená se sociální rolí se s oblibou spojuje s postavením dítěte v rodině. Je to srozumitelné, přitažlivé a… zavádějící. Navzdory populárním myšlenkám a psychologickým teoriím o rolích prvorozeného, prostředního a nejstaršího sourozence, nedávné studie neprokázaly, že by pořadí narození hrálo podstatnou roli při utváření osobnosti. Výzkum na jedináčcích také zjistil malý nebo žádný rozdíl mezi jejich osobností a osobnostmi ostatních.
To je pravda
Osobnost není neměnný soubor vlastností, ale dynamický systém, který se může proměňovat v čase, a to nejen vlivem okolností, ale i vědomým úsilím. Změna je pomalá, vyžaduje opakování a sebereflexi, ale je skutečně možná. Pokud tedy někdo říká „takový už jsem a prostě se nemůžu změnit“, není to pravda. Podle vědeckých důkazů můžeme být jiní a lepší, než jsme dnes, pokud si to opravdu přejeme a jsme ochotni na tom pracovat.
