Které kroužky jsou nejlepší a kolik? A co když chce být dítě radši doma?

...

... Zdroj: Rachel on Unsplash

Irena Sládečková
Rodičovství

Výběr mimoškolních aktivit se stává téměř samostatnou disciplínou rodičovství. Jak to udělat, aby byly pro děti radostí a rodina je zvládala? A co když dítě chce být po škole jenom doma?

V pondělí a ve čtvrtek Sokol, v úterý dramaťák a ve středu piano. Takhle vypadaly moje kroužky přibližně na druhém stupni. Pohyb mě bavil, dramaťák mě naučil nebát se mluvit před lidmi a díky pianu, které bylo spíš přání rodičů, jsem alespoň uměla noty a mohla později zpívat ve sboru, což mě bavilo mnohem víc. Dlouho jsem tuhle trojkombinaci považovala za ideál a hodlala ji aplikovat i na své děti.

K mé nevoli ale potomci nástroj a různé umělecké aktivity úplně „vysklívali“, a já musela postupně přijmout fakt, že to tak prostě bude. Bylo sice trochu těžké je nenutit, protože jsem samozřejmě přesvědčená, že by mi v dospělosti blahořečili, ale při sportech byli očividně šťastnější. A tak jsem začala hledat důkazy, zda i florbal podporuje správný vývoj dítěte. Dospěla jsem k jednoznačnému závěru. Je vlastně jedno, co děti dělají, hlavně když je to baví.

Kroužky frčí

Většina rodičů ví, že kroužky dětem nabídnou něco důležitého navíc: radost. Aktivity, které ve škole nebo v rodině nemají šanci zažít. Rozvoj jiných dovedností, talentu, pocit, že jsou v něčem dobré. Sebevědomí, což je důležité zvláště pro děti, kterým právě toto současné školství moc nedopřává. Odpovědnost, týmovost. Zároveň se učí prohrávat a zkoušet věci znovu. „To, že volnočasové aktivity mají příznivý vliv na vývoj dětí, tušíme jednak přirozeně, ale máme k tomu dokonce i nějaké studie. Potvrzují, že mimoškolní aktivity, ať už sportovní, nebo umělecké, mají pozitivní vliv nejenom na učení a výsledky ve škole, ale také na rozvoj dlouhodobých návyků a celkový pozitivní duševní i fyzický vývoj,“ říká Martin Cvrkal, terapeut zaměřující se na děti a dospívající.

Dobré zprávy přinášejí také výzkumy, jako je první mezinárodní studie, jejíž hlavní autoři působí na katedře rekreologie Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého, výsledky tohoto výzkumu zveřejnil prestižní Journal of Epidemiology & Community Health. „Klíčovým a z našeho pohledu velice pozitivním zjištěním je, že děti zapojené do organizovaných volnočasových aktivit hodnotí své fyzické i mentální zdraví lépe oproti vrstevníkům, kteří se těmto aktivitám nevěnují, a to nehledě na prostředí, z něhož pocházejí. Jinými slovy: Pozitivněji vnímají své zdraví děti zapojené do organizovaných aktivit, nezávisle na socioekonomické situaci či struktuře rodiny nebo zemi jejich původu,“ říká jeden z autorů Petr Baďura.

Když to ve škole neklape

Jedním z důležitých přínosů kroužků je socializace. Děti se ocitnou v novém kolektivu, získávají další dovednosti v oblasti spolupráce, vedení a vzájemné interakce. Kroužky jim zároveň nabídnou skupinu vrstevníků se stejnými nebo podobnými zájmy, což ocení zvláště ti, kteří mají problém „zapadnout“ třeba právě ve škole. Navíc je vždycky lepší, když má dítě vedle školní třídy ještě jiný stabilnější kolektiv kamarádů, což mohou být právě kroužky. Žádné nezažívá ve škole jen úspěchy, občas se pohádá s kamarády, s dospíváním se často mění i přátelé, a pak jsou to právě mimoškolní aktivity, které mu poskytují další prostor pro nalezení ztraceného sebevědomí nebo přátel. Přínosy jsou jasné, v neposlední řadě také rodiče zkrátka potřebují, aby se o dítě někdo postaral v době, kdy jsou v práci. I proto stále nejčastěji volí kroužky organizované při škole, protože jim odpadá starost s převážením dítěte.

Čekací listiny do skautu

Mezi chlapci nejvíce dominuje sport, a to buď v oddílech či klubech, nebo ve školách a domovech dětí a mládeže, mezi dívkami převládají spíše umělecké činnosti jako tanec, výtvarné či hudební kroužky, rozdíly se ale postupně smazávají. Čím dál větší oblibě se těší turistické oddíly nebo skauting. Ve větších městech může být dokonce problém najít pro dítě místo v oddíle, a rodič ho tak překvapeně zapisuje na „čekací listinu“. A není divu.

„Skauting nám dává skvělou příležitost vyzkoušet si věci, ke kterým bychom se jinde dostali jen těžko,“ uvedl pro časopis Skauting personalista a skaut Vítek Koutenský – Pudil s tím, že členství ve Skautu je i poměrně ceněnou položkou v životopisech. „Očekávání, která od nás budou zaměstnavatelé i společnost mít, budou hodně formovaná i příběhem, který sami o sobě vyprávíme – zaměstnavatelé tedy budou nejspíš čekat, že budeme proaktivní, spolehliví, dokážeme pracovat v týmu, zajímat se a starat se o druhé, budeme schopní vyrovnat se s nečekanými věcmi. Nic z toho sice není automaticky garantováno tím, že člověk skautingem prošel, ale pokud naše výchova k něčemu směřuje, je to právě tohle,“ uvádí Koutecký na webu časopisu.

Jeho slova potvrzuje i dlouholetý vedoucí a skaut Lukáš Balíček a vyjmenovává další benefi ty pro děti i rodiče: „Obě skupiny určitě oceňují bezpečné prostředí, které chceme dětem v každém oddíle nabízet, a také prostor najít právě tu dovednost, ve které dítě vyniká nebo ve které může být pro skupinu přínosem. Určitě zde děti poměrně brzy dostávají svůj díl odpovědnosti, což, jak pozoruji, také není v některých rodinách samozřejmostí.“

Kolik už je moc

Benefitů nejrůznějších kroužků je celá řada, a protože naše společnost je orientována na výkon, tlak na smysluplné využití volného času dětí se zvyšuje. Výběr mimoškolních aktivit se stává téměř samostatnou disciplínou rodičovství a poskládat kroužky tak, aby co nejlépe rozvíjely potenciál dítěte, je hotová věda. Nabídka i přísliby rozvoje dítěte jsou opravdu lákavé. A tak se rodiče logicky ptají: Kolik kroužků pro dítě je ideál?

Jak vybrat kroužek

Nechte dítě vybrat, proberte s ním ale i náročnost. Jak často týdně bude kroužek navštěvovat, jestli bude jezdit autobusem, nebo docházet pěšky, co všechno se nejspíš bude během hodiny dít a podobně.

Nepřežeňte to. Kroužky nemají být to jediné, co dítě mimo školu zažije. Potřebuje i čas s kamarády, čas s rodinou a čas jen pro sebe, kdy se může nudit.

Zvažte své finanční možnosti! Budete mít na to, podporovat dítě i ve chvíli, kdy by chtělo pokračovat další roky nebo bylo natolik úspěšné, že by se dostalo do kategorie či výběru s větší finanční náročností?

Jak správně tušíte, jednoduchá odpověď neexistuje. Každý kroužek je jinak náročný. Hokej, který se trénuje 4x týdně, nebo klavír vyžadující i cvičení doma budou náročnější než keramika či chovatelství. Jiné je i každé dítě. Někdo potřebuje více tělesného vybití, jiný zase více času pro sebe, třeba na čtení. V tomto je inspirující rada Jerryho Bubricka, amerického klinického psychologa z Child Mind Institute: „Může si vaše dítě ještě udělat domácí úkol? Dokáže spát 8 až 10 hodin každou noc? Zbývá mu stále čas na to, být se svou rodinou? Má čas bavit se se svými přáteli? Pokud je odpověď na jednu nebo více z těchto otázek ‚ne‘, pak má kroužků příliš,“ říká nekompromisně.

Když se mu nechce

Myslete také na to, že je fajn vyzkoušet ze začátku třeba více aktivit, než se dítě rozhodne pro tu, která ho bude bavit. A také na to, že se zájmy během dětství mohou měnit. Co tedy dělat, když dítě najednou přestane chtít chodit na kroužek? Jak poznat, zda jde třeba o lenost, a motivovat ho k dodržení povinnosti, nebo zda je opravdu dobré kroužek změnit? „Bylo by bezva, kdybychom na to měli nějaké ověřené postupy, ale nemáme. Na začátek bych se možná zastavil u kouzelného slovíčka ‚proč‘,“ říká Martin Cvrkal. „Máme tendence se ptát: Proč tě to už nebaví? Proč tam už nechceš chodit…? Ale zkuste si představit, že vaše dítě prostě neví proč,“ říká odborník.

To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.

Zeptejte se spíš na to, co prožívá, jak se v té aktivitě cítí, co je pro ně náročné. Jak to má s vedoucími, učiteli, spolužáky a podobně. „Zároveň se ho také ptejte na to, co ho na kroužku baví, co se mu tam líbí a podobně. Získávejte informace – neptejte se proč! Je to na nic a nepomáhá to,“ vysvětluje odborník.

S výběrem, s motivací i s tím, zda má dítě v kroužku pokračovat, může podle Martina Cvrkala pomoci takzvaná self-determination theory – teorie sebeurčení. Podle ní se vyplatí zaměřit na tři základní pilíře. Prvním je subjektivní vnímání a nasycení potřeby autonomie, a neděste se, že to zní moc vědecky. „Jde o to, že děti se chtějí cítit, úměrně věku, že mají určitou míru kontroly nad svým životem. Že nedostávají vše direktivně nařízeno, ale mají prostor něco změnit nebo ovlivnit, dosáhnout kompromisu,“ říká terapeut.

Druhou důležitou věcí jsou kompetence. Je třeba, aby dítě cítilo, že mu to jde, že se posouvá, že se v něčem zlepšuje. „A nakonec je velmi důležité, jak se cítí v kolektivu, který navštěvuje,“ říká Cvrkal. Z toho plynou i témata, o kterých se s dítětem můžete v případě jeho nechuti k mimoškolní aktivitě bavit. Určitě se vyplatí vyjádřit pochopení, říct, že si uvědomujete, jak náročné to pro něj je, zároveň ho oceňte za to, že to zvládá. Vysvětlete, že je normální cítit občas nechuť i k něčemu, co nás baví a těší. Vyzdvihněte úspěchy a posun. „Zaměřte se na to, co vaše dítě baví a u dané aktivity drží. Na druhou stranu je třeba se objektivně podívat na to, jakou zátěž má a zda opravdu není namístě redukovat počet kroužků, pokud je jich víc,“ vysvětluje terapeut.

A nezapomeňte, některým dětem je prostě dobře doma. To, že pro rodiče byla norma vypadnout na celé odpoledne až do večera z domu, neznamená, že pro jejich dítě platí totéž. 

"Článek vyšel v časopise Moje psychologie 9/24"