Spokojenost + pocit naplnění + seberealizace = wellbeing

Vnitřní spokojenost stojí za to

Vnitřní spokojenost stojí za to Zdroj: Photo by Lina Trochez on Unsplash

Denně řešíme stovky situací, které jsou náročné a tlačí nás k rozhodnutí. Potřebujeme si ale život zjednodušit a spokojeněji ho žít.

S pojmem wellbeing se setkáte v oblasti seberozvoje, fyzického i duševního zdraví, spirituality, financí, pracovních vztahů i v digitálním prostoru. Oxfordský slovník ho definuje jako stav pohody a pohodlí, zdraví a také jako pocit štěstí, prosperity a blahobytu. Jedná se o komplexní a multidimenzionální koncept zahrnující různé aspekty lidského života a zdraví. Předpokládá se, že hraje významnou roli při prevenci duševních onemocnění, zejména deprese a úzkostných stavů.

Sociální vztahy, peníze, zdraví 

Jednotná definice z podstaty věci neexistuje, každý spokojenost vnímá po svém. Někdo je v pohodě pouze v případě, že je jeho diář plný schůzek a aktivit, jiného by taková představa dostala do kolotoče stresu. Stejně tak máme zcela rozdílné nároky na osobní potřeby, volný čas a prostor pro trávení osobního volna, kdy nás nikdo neruší a můžeme si minuty a hodiny vyplnit zcela podle vlastních představ. Panuje ale obecná shoda, že wellbeing zahrnuje přítomnost pozitivních emocí a nálad, jako je spokojenost a štěstí, a současně nepřítomnost negativních emocí projevujících se depresí nebo úzkostí. Wellbeing lze taky jednoduše popsat jako spokojenost se životem, jeho pozitivní hodnocení, pocit naplnění a dobrý pocit ze seberealizace.

Důležitou roli ve vnímání osobní pohody hrají naše sociální vztahy. Nelze opomenout ani finanční spokojenost, protože se zvyšujícím se tlakem společnosti na výkon a neustálým zvyšováním životních nákladů je jasné, že materiální zajištění může hrát v naší spokojenosti zásadní roli. Jistě neplatí, že čím víc peněz a hmotných statků nashromáždíme, tím budeme šťastnější a spokojenější, protože vesměs se nad určitou hranicí ekonomické zajištěnosti pocit štěstí a pohody nezvyšuje. Zároveň mnoho lidí pociťuje úzkost a zklamání, pokud dlouhou dobu a s přehnanou intenzitou pracují na materiálním zajištění, z nejrůznějších důvodů se honí za kariérou a penězi, ale pocit štěstí a sebeuspokojení se nedostaví. A potom je ve hře náš zdravotní stav, který s pocitem spokojenosti velmi úzce souvisí.

Spokojenost jako státní plán

Wellbeing se dlouhodobě sleduje a studuje i na úrovni států. V roce 2022 označila Světová zdravotnická organizace péči o duševní zdraví za globální prioritu. Také současná vláda České republiky považuje duševní zdraví za jednu z priorit. Ví se přitom, že v západní Evropě a rozvinutých státech je nerozvinutá péče o duši hlavním zdrojem nespokojenosti a nepohody lidí. Přitom se na jejím vylepšení dá pracovat, chce to hlavně vůli a silná data. Příklad můžeme najít ve Spojených arabských emirátech. Materiální blahobyt obyvatel Abu Dhabí se dlouhodobě stále zvyšuje, představitelé Emirátů si ale všimli, že životní spokojenost lidí tuto tendenci nereflektuje – zvyšuje se rozvodovost, rodiny spolu tráví méně času a roste počet lidí, kteří trpí duševními poruchami. Rozhodli se proto uskutečnit projekt, v jehož čele stál mimo jiné ředitel výzkumného centra wellbeingu při Oxfordské univerzitě JanEmmanuel De Neve. Z analýz vyplynulo, že na nízké hodnotě wellbeingu má největší podíl duševní zdraví, zejména mezi lidmi do 35 let věku a seniory to byl zásadní bod jejich osobní nepohody, kterou jen eskalovala koronavirová pandemie. Proto se tam na posílení duševního zdraví zaměřili.

Nejsou samozřejmě jediní. Vlastní strategie wellbeingu mají dnes například Nový Zéland, Německo, Kanada a Velká Británie. Existuje i statistika podchycující pocit štěstí lidí v různých koutech světa. V průzkumu World Happiness Report 2023 ohodnotili lidé kvalitu svého života na stupnici od nuly do deseti. Češi s průměrem na hodnotě 6,85 jsou na tom podobně jako třeba Britové a Francouzi, zároveň jsou spokojenější než Slováci, Poláci a třeba Italové či Španělé. V globálním žebříčku se Češi umístili na 18. místě, to je nejlepší výsledek ze všech postkomunistických zemí.

Česko a nové generace

Víc než polovina žáků 9. tříd základních škol v Česku projevuje známky zhoršeného wellbeingu. Alespoň takový je výsledek nového průzkumu Národního ústavu pro duševní zdraví v rámci projektu Monitoring a posilování duševního zdraví dětí a adolescentů. Výzkum na konci školního roku zkoumal duševní zdraví více než šesti tisíc deváťáků. Proč se dětem na prahu dospělosti daří špatně, vysvětluje ředitel Národního ústavu pro duševní zdraví Petr Winkler. Podle něj se zčásti může jednat o přechodné stavy a výkyvy, které doprovázejí dospívání v dnešní společnosti, a dospívající se s nimi budou schopni vypořádat svépomocí a s pomocí svých přátel a různých online nástrojů. Upozorňuje ale i na to, že třicet procent dotazovaných projevilo znaky ukazující na středně těžké, až těžké úzkosti a téměř každému třetímu deváťákovi by prospělo vyhledání odborné pomoci. Alarmující také je, že z hlediska rozvoje duševních poruch a úzkostných či depresivních stavů jsou více ohroženy dívky. Podle Winklera hrají podstatnou roli sociokulturní faktory a převládající kult těla, ten vede u mnoha dívek k nízkému sebevědomí a pocitům méněcennosti. U dívek je prý větší pravděpodobnost, že by mohly být oběťmi traumatizujících událostí, zejména sexuálního zneužívání.

Přestože se nám zdá, že dnešní děti a mladí lidé vyrůstají v téměř ideálním světě, není to tak. Přetechnizovaná doba a neustálé srovnávání se s vrstevníky i hvězdami sociálních sítí vedou k prohlubování nejistot ve věku, kdy se sebevědomí a proces vytváření vlastní hodnoty teprve formují. „Na duševním zdraví populace se negativně projevuje působení současné vysoce individualizované, globalizované společnosti, kdy je na děti a dospívající kladen ohromný tlak a lidé obecně jsou vystaveni enormnímu množství psychosociálních stresorů,“ připomíná Winkler. Jako rodiče bychom se proto měli soustředit na to, abychom našim dětem a dospívajícím byli pevnou oporou v době, kdy se hledají a potřebují svůj život ukotvit. Má to jednu problematickou stránku. Abychom mohli být dobří ve výchově a naučit naše potomky soustředit se i na vlastní blaho a pocit sebeuspokojení, musejí to vidět a odkoukat od nás.

Naše mapa ke štěstí

Podle letošního amerického výzkumu společností CIPD a Simplyhealth více než 75 % společností eviduje absenci zaměstnanců z důvodu zvýšeného stresu nebo psychických problémů. A co z toho plyne? Pokud se zaměstnavatelé nestarají o duševní zdraví svých podřízených, dlouhodobě se jim to nevyplatí. A to jak z hlediska čistě fi nančního, kdy lidé odvádějí horší pracovní výkon, nebo končí na nemocenské, tak i z hlediska strategického, komplikuje to například zaměstnaneckou politiku.

Ať už se k otázce našeho pocitu spokojenosti staví stát a zaměstnavatel jakkoli, kardinální otázkou vždy je, jak si k ní můžeme dopomoci sami, jak si můžeme sami v sobě začít uklízet, abychom se cítili lépe. Nepůjde to bez toho, aniž bychom se zastavili a zamysleli nad tím, jak se vlastně ve svém životě cítíme. Což chce svůj čas. V případě, kdy všechen čas trávíte obklopeni přáteli, rodinou a známými, těžko přijdete na to, kdo jste vy sami. Zkuste také začít hledat inspiraci v poslechu podcastů a v knihách.

Můžete si vytvořit mapu nebo koláž svých snů a vizualizovat si, čeho byste v životě chtěli dosáhnout. Někdo může vidět naplnění v práci, kariéře a fi nančním úspěchu, jiný si splní sen o seberealizaci v rodině nebo pomoci druhým skrze pečující povolání. Při práci na mapě se zaměřte na to, co vám dělá radost a při čem skutečně zapomenete na svět okolo. Je to při sportu, u knih, fi lmu, když se postavíte k malířskému stojanu, k ponku, nebo třeba k troubě? Nebo k vám sebeuspokojení přichází při plnění náročných úkolů v zaměstnání? Může být, že potřebujete adrenalin v terénu, při dokončování projektu, před uzávěrkou… Možná přitom zjistíte, kolik věcí děláte jen proto, že se to od vás očekává, ale ve skutečnosti vás to šťastnými nečiní, a kolika z nich se ve skutečnosti můžete zbavit.

Jak vypnout svět

Posun k lepšímu by mohl začít u každodenních rituálů, jako jsou návyky, stravování a zbavení se zlozvyků, které nás omezují i devastují. Jen si vzpomeňte, kolikrát denně si řeknete, že byste něco neměli dělat. A je v zásadě jedno, jestli se jedná o pozdní chození do postele, další kávu nebo sklenku alkoholu po příchodu z práce. Můžete začít třeba tak, že půjdete do postele o půl hodiny dřív, než jste zvyklí. Těch třicet minut vám může dát prostor ke každodennímu zamyšlení nad sebou, nad tím, kam jste se ten den posunuli, co se vám povedlo, udělalo radost, i co jste nezvládli podle svých představ.

V poslední době se pro vyčištění vlastního psychického prostoru a získání většího pocitu spokojenosti stále více doporučují meditační techniky. K tomu, abyste mohli meditovat, nepotřebujete nic speciálního, pouze chuť začít, chvíli klidu a pohodlné místo, kde budete mít prostor soustředit se jen sami na sebe. A potom zaběhnutí zvyku. Meditace je jako vytrvalostní sport, vyžaduje jistou disciplínu. Návodů, jak s ní začít, je na internetu dost.

Můžete zkusit například mindfulness:

Je vaším cílem zbavit se stresu a zklidnit mysl? Chcete si udělat hezkou chvilku jen pro sebe a nahlédnout hlouběji do svého nitra? Nebo si prostě jen přejete vyzkoušet, co dělá dobře jiným? Upřímná odpověď je vždy prospěšná, bude vás totiž posouvat blíž k vašemu cíli, šetřit vám energii, a pokud se k meditaci upřímně odhodláte, také posilovat motivaci k pravidelnosti. Nebo si ujasníte, že to nejdůležitější, co potřebujete ke zklidnění, jsou chvíle v tichu či v klidu přírody. Projít se na čerstvém vzduchu bez obvyklého ruchu, rádia, televize, podcastů, vypnout svět. Zpočátku možná trochu nuda, ale i to je jen otázka času, je dost pravděpodobné, že zjistíte, jak vás tyto chvíle příjemně vylaďují a dělají vám dobře. A nebude to stát ani tu jógovou podložku… 

Další návody na vědomé aktivity:

Článek vyšel v časopise Moje psychologie 2/24