Všechno, co se nám děje, má svůj důvod. Nebo ne? Jak nechat věci plavat
Všechno, co se nám v životě děje, má nějaký důvod, říká se. Nebo ne? Proč je tak těžké přijmout skutečnost, že věci mohou přicházet a odcházet jen tak? A proč bychom se to měli naučit?
Půl roku se těšíte na pár dní s kamarádkami. Bude to po dlouhé době, a tak plánujete, co podniknete, nic nenecháte náhodě. Děti pohlídá vaše máma, už má pro ně připravený i program, do odjezdu zbývají dva dny… a syn dostane zánět ledvin. Takový, že s ním rozhodně musíte zůstat v nemocnici a jste ráda, že máma ohlídá děcko číslo dvě. Na nějaké užívání s kamarádkami v tomhle nastavení rozhodně nemáte náladu, ale když jste pak doma a děti jsou v pořádku, říkáte si: Co jsem udělala špatně? Proč se to musí stát zrovna mně? Kde se stala chyba?
Většina z nás se asi někdy v životě ocitla v podobné situaci, v takové, kdy marně hledáte odpověď na otázku, proč se to stalo. Odpověď, která vlastně neexistuje. Proč má kolegyně tak těžce nemocné malé dítě? Čím jsem si já „zasloužila“ to zdravé? Proč se auto porouchalo zrovna v tu nejpitomější chvíli? Proč zrovna můj otec musí mít parkinsona, když byl celý život dobrý člověk?
Potřeba znát příčinu každé události se ale neprojevuje jen v případě dramatických životních událostí. Hlava si jede svoji nezastavitelnou pátrací relaci i v mnohem banálnějších situacích. Proč mi zase na dovolené prší? Proč se na mě kamarádka dneska tak divně podívala? Proč mi šéf neodpovídá, když už je na telefonu jasně vidět, že si zprávu přečetl? Chce mě vyhodit?
Pokud patříte, stejně jako já, mezi jedince s poměrně silně vyvinutou potřebou věci rozebírat a snažit se pochopit jejich smysl ve chvíli, kdy jej nevíte, fantazie se rozjede na plné obrátky. Pátrání po důvodu kamarádčina křivého pohledu tak může skončit klidně nějakým lehkým bizárem typu „možná se od někoho dozvěděla, že jsem s ní v sedmičce nechtěla být na lyžáku na pokoji“. Přijmout fakt, že tím třeba nemyslela vůbec nic? Divné. Všechno přece má nějakou příčinu!
Chaos nebrat
Jenže věci se prostě dějí, a někdy naprosto drze, bez příčiny! Vesmír a svět jsou podle vědců spontánní a neřízené. Neexistuje žádný plán ani účel. Částice do sebe nenarážejí z nějakých důvodů, ale klidně jen tak! Otázka „proč“ se ve vesmíru nepokládá. Jenže to je v příkrém rozporu s naším lidským uvažováním. Člověk prostě důvody potřebuje. Proč?
„Lidé často věří tomu, že se něco děje z nějakého důvodu, protože jim to poskytuje pocit kontroly a předvídatelnosti, což je v nejistotě a chaosu světa docela uklidňující,“ popisuje problém terapeut Martin Cvrkal, který se právě specializuje na kognitivně-behaviorální terapii. Je to jasné, když odhalíme, proč se nám stalo něco nepěkného, můžeme se tomu příště vyhnout. Onemocněl jsem? Jasně, moc jsem pracoval, teď už končím a budu s rodinou! Kamarádka řešila, kde sehnat potvrzení pro děti na tábor, když má doktor dovolenou. Není naštvaná. Znát příčinu je tak příjemné!
Někdy stačí jen obecné konstatování, že všechno má nějaký důvod, který se časem objeví. Takový postoj může skutečně sloužit jako podpora v těžkých chvílích. Pokud musíte přijmout smrt blízkého mladého člověka, útěcha v podobě víry v nějaký vyšší záměr nebo cíl může pomoci zmírnit bolest. „Psychologii věty ,všechno má svůj důvod‘ si můžeme představit jako ekvivalent užívání silného sedativa, jako jakési upadnutí do šťastné strnulosti,“ popisuje americký terapeut Michael Schreiner. „Chaos je nahrazen řádem, pochyby jistotou, nesmyslnost smyslem, a není pak potřeba čelit existenciální úzkosti.“
Ve skutečnosti ale život nebudeme mít zcela pod kontrolou nikdy. Počasí, dopravní zácpy, prasklé trubky, prožitky vašich přátel, nemoci nebo odchody blízkých – vždycky budou existovat události, na které se nepřipravíte, které přijdou bez jakékoli příčiny nebo varování. Neustálé hledání nějakého smyslu tak může být dost vyčerpávající a pravděpodobně spíš povede k frustraci, smutku a hněvu. Mnohem efektivnější je postupně si dovolit nechat něco prostě plavat. Není to ale jednoduché. „Přijmout nekontrolu a náhodnost je docela náročné, mimochodem to vyžaduje přijmout i myšlenku vlastní zranitelnosti,“ říká Martin Cvrkal.
Jak neřešit
Můžete strávit hodiny a hodiny řešením, proč se něco stalo. Proč jste dostali výpověď zrovna vy? Měli jste udělat něco jinak? Co to říká o vaší hodnotě na trhu práce, jak se budou tvářit na dalším pohovoru? Měli byste se na novém místě chovat jinak? Jaká byla ta kruciální chyba, kterou jste udělali, že jste o místo, kde vám bylo dobře, přišli? Můžete se snažit najít odpověď na všechny tyto otázky, ve skutečnosti ale nadřízený situaci promyslel a rozhodl: Někdo to být musí, tahle má aspoň manžela, co ji uživí… Nevypovídá to nic o tom, co jste měli udělat jinak.
Ve chvíli, kdy si uvědomíte, že všechno nemusí mít svůj důvod, za který nesete odpovědnost, můžete přijmout věci takové, jaké jsou. Neřešit, jaké by měly být. Znamená to říct si: „Je to tak, jak to je. Takové věci se prostě stávají. Není to ničí vina.“ Což je v podstatě úplný opak otázky: „Proč se to děje zrovna mně?“
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Přijmout události pro vás neznamená rezignaci nebo pasivitu. Znamená to jen neřešit zbytečnosti, svoje domněnky nebo iracionální věci. Věci, které možná ani nenastaly a nenastanou. „Americký psycholog Albert Ellis k tomu má docela dobrý citát: Lidé nejsou znepokojeni samotnými věcmi, ale spíše svým pohledem na ně,“ říká Martin Cvrkal. Pokud se v případě vyhazovu přestanete motat kolem toho, zda to o vás něco vypovídá, budete se moct soustředit na mnohem podstatnější věci, jako je hledání nového pracovního místa, kde budete šťastní.
Když si připustíme, že některé věci jsou mimo naši kontrolu, můžeme se cítit ohrožení, naštvaní, smutní nebo zklamaní. Ale přijetí často pomůže mnohem lépe se zorientovat a jednat v dané situaci. Některé věci ani jejich důvody neovlivníme, své chování ano. Místo toho, abychom se trápili, proč zrovna já musím zůstat s nemocným dítětem, uděláme všechno pro to, aby mu to v nemocnici rychle utíkalo. Až se potkáte se šéfem, uvidíte, co vám poví – možná na vaši zprávu úplně zapomněl. A jak jednat v novém zaměstnání? To nejlépe zjistíte až ve chvíli, kdy do něj nastoupíte. A dařit se vám tam bude nejlépe za předpokladu, že se budete plně soustředit na to, co se děje, nikoli se stále vracet do minulosti. Nechat věci plavat vám tak může paradoxně pomoci vrátit pocit, že život máte zase trochu více ve svých vlastních rukou.
Jak přijímat věci, nad kterými nemáme kontrolu
Naučte se věty: „Je to tak, jak to je. Teď to nemohu nijak změnit.“ Možná to budete muset udělat několikrát denně, každou hodinu či každých pět minut. To závisí na situaci. Zároveň věřte, že přijetí vám nakonec přinese klid. Přijímat věci takové, jaké jsou, neznamená, že z toho musíte mít radost nebo rezignovat. Jen si zkrátka uvědomujete, že není čas směrovat energii ke snaze realitu nějak pochopit či měnit.
Neberte si to osobně. Je to těžké, ale některé věci v životě nepřicházejí jako odměna nebo trest, i když by tomu člověk rád věřil. Větru, dešti neporučíte.
Soustřeďte se na přítomnost. Místo neustálého přemítání si zkuste naplánovat den po dni. Najděte si v něm kromě povinností i chvíle, kdy uděláte něco, co vás bude bavit. Vychutnejte si dobré jídlo, jděte se projít s kamarádkou.Soustřeďte se na zvuky, vůně, chutě. Myšlení na budoucnost může přinášet úzkosti, ukotvení v přítomnosti je pomáhá snižovat. Vyzkoušejte mindfulness. Tato praxe všímavosti pomůže nechat věci přicházet a nehodnotit.
Zaměřte se na věci mimo sebe. Pokud jste v období, kdy vaše hlava nedokáže vypnout, zkuste se nasměrovat na jinou činnost: sport, manuální práce, dobrovolnictví, jakýkoli koníček, který vám na chvíli vyžene z hlavy otravné přemítání.
