Upřímnost, vášeň, prospěšnost: Máte smysl, žijete ikigai
Za elixír mládí by se dodnes lidé upisovali ďáblu. Japonské ikigai je životní filozofie, díky níž se můžeme cítit lépe, aniž bychom cokoli zásadního organizovali a v sobě lámali přes koleno. To zní jako přitažlivý příslib. Smysluplný život, to je, oč tu běží.
Ikigai, zdá se, v poslední době objevil nejeden kouč v Česku. Koncept je to však prastarý, dá se vystopovat 1500 let zpět do období Heian. Významně ovlivnil japonský životní styl a je už dlouho dáván do souvislosti s dlouhým životem v záviděníhodné kondici. I kdyby člověku byly dálnovýchodní filozofie ukradené, nejspíš už v minulosti něco zaslechl o modrých zónách.
Termín použil v roce 2005 Američan Dan Buettner v článku pro National Geographic a rozhodně tím neměl na mysli parkování, jako pět oblastí na světě, kde se lidé dožívají mimořádně vysokého věku v solidním zdraví, čili nepřežívají, nýbrž žijí. Mimochodem, nyní uvádí Netflix Buettnerův dokument Jak se dožít stovky. Jedna ze zón se nachází v Japonsku na ostrově Okinawa a točí se kolem ikigai.
Pozdě není pozdě
V období Heian se slovo kai, vyjadřující skořápku, proměnilo ve slovo gai. Skořápky byly tehdy cennost zdobená umělci a boháči je používali ke hře kai-awase. Iki zase pochází ze slovesa ikiru (žít denní život). Termín ikigai vznikl spojením slov ikiru (žít) a gai (naplnění svých představ a ideálů o životě). V knize Ikigai – šťastný a dlouhý život její autoři Héctor García a Francesc Miralles přinášejí trefný, a přiznejme si, že i chytlavý claim. Připomínají, že podle Okinawanů je ikigai „důvod, proč ráno vstáváme“. „Pokud máte ikigai, jste pravděpodobně štastnější, než když ho nemáte, protože pro něco žijete,“ poznamenává antropolog hongkongské univerzity a popularizátor ikigai Gordon Mathews.
Ikigai je stručně řečeno to, co každý bez ohledu na kontinent a zemi každý den žije jen s tím, že chápe a přijímá smysl svého života. Když vím, co a proč činím, žije se mi snadněji. Vypadá to jednoduše, ale tak prosté to samozřejmě není, zvláště když nad tím příliš dumáme a jsme plní pochyb, zda máme vůbec šanci se k tomuto cíli s odměnou delšího života dopracovat. Psychologové, lékaři, antropologové i etnologové, kteří se ikigai dlouhodobě zabývají, dávají hledačům elixíru mládí naději. Abyste se k němu dostali, nemusíte být odkojeni japonskou kulturou. Vlastně to není ani dřina jako třeba zásadní změna stravování, pravidelné kondiční cvičení, učení jazyka, který nám nejde, nebo hledání souznění s partnerem, když vás už delší čas rozdělují rozpory a spory.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
K ikigai můžeme dojít i v pozdějším věku, protože každý den, týden i rok se počítá v náš prospěch. „Ikigai není statické, vyvíjí se v průběhu času a je ovlivněno různými životními okolnostmi, jako je narození dítěte, změna kariéry nebo odchod do důchodu. Každá životní etapa představuje svou vlastní verzi ikigai,“ objasňuje Gordon Mathews. „Významné životní změny, jako je ztráta milované osoby nebo ztráta zaměstnání, bývají bolestivé, vytvářejí ale také příležitosti k objevování nových zdrojů ikigai, což v konečném důsledku obohacuje život člověka a činí jej smysluplnějším.“ Záleží tedy nejvíce na naší ochotě a schopnosti propojit jednotlivé stránky života tak, aby měly smysluplný životodárný střed, a žádnou přitom neopominout. Ačkoli, nic si nenalhávejme, optimisté a kreativci to mají snadnější.
Jak propojit kruhy
Důležité stránky života znázorňuje diagram, který při životních změnách můžeme znovu podle sebe vyplňovat, je to jako barevný plánovač, jen se tak snadno v jeho listech sami sobě neztratíme. Vizuální představivost a obliba hry s barvami je výhodou. Tak nejprve hodnoty, tedy to, co je nám blízké, co z hloubi srdce a nikoli pod společenským tlakem respektujeme, co milujeme. Na to navazuje kruh objasňující, jaké role momentálně hrajeme a jaké vztahy jsou pro nás důležité, tedy chceme a potřebujeme je pro náš dobrý pocit pěstovat. Zároveň si tam můžeme připsat to, co umíme dát světu - své poslání. S hodnotami souvisejí naše zájmy, profesionální i soukromé. Co nás těší dělat a poznávat, co nám jde, čím se živíme. Nakonec se dostaneme k tomu, co můžeme reálně dělat tady a teď, jaké jsou naše možnosti psychické, fyzické i společenské, a s tím vším souvisí například i to, za co můžeme být zaplaceni. Komu přijde promýšlení diagramu složité, nebo ho brzdí podezření, jakému „bohu“ se bude muset upsat, nechť jde na to zlehka. Není třeba nic zuřivě objevovat a lámat přes koleno.
Ikigai nehoní za výkonem
Japonský vědec, zabývající se mozkem v širokých souvislostech a jehož knihy patří mezi zdroje k přijímacím zkouškám na vysoké školy, Kenichiro Mogi uklidňuje: „Ikigai nepochází z jediného hodnotového systému, nejde o žádné Boží příkazy. Pochází z bohatého spektra malých věcí, z nichž žádná neslouží velkolepému účelu života.“ Ikigai vás nemá honit za výkonem ani za sdílením toho nejlepšího, co v sobě máte, až do vyčerpání, a tedy i konce. Nic nemusíte následovat, ačkoli to je posledním z deseti pravidel ikigai zmiňované knihy Garcíi a Mirallese. Pokud v tom, co děláte, není jistá lehkost, vášeň a potěšení, dostáváte se do rozporu se smyslem ikigai. „Do ikigai také patří práce na cílech, které před nás staví život, stejně jako vychutnávání si ranní kávy,“ objasňuje doktor Mogi, co má na mysli.
Upřímnost, vášeň, prospěšnost
Souzní s ním Akihiro Hasegawa, profesor křesťanské univerzity Toyo Eiwa a výzkumník koncetu ikigai. Nejde o to něco následovat, spíše rozvíjet svůj smysl pro účel. Ten je ústředním prvkem ikigai, je něčím, co můžeme rozvíjet a cítit, v jeho duchu děláme věci s rozmyslem a pracujeme na tom, abychom nějak přispívali lidem kolem nás.
„Nemusíme být tou nejlepší verzí sama sebe, stačí naše upřímné autentické já ve všech životních okamžicích.“ Tím je to jasné, přes přínos komunitě je ikigai individuální intimní záležitost a vede člověka k tomu, aby přinejmenším myslel na sebe jako na druhé. Když se nad tím zamyslíte, není to úlevné? Profesor Hasegawa se zároveň netají výhradami k západním interpetacím ikigai. Odmítá „westernizované verze“, které často vzbuzují mylnou představu, že se ikigai točí kolem toho, co milujete, v čem jste dobří, za co můžete dostat zaplaceno a co svět potřebuje. Japonci to totiž mají jinak, jejich ikigai nestojí jen na práci nebo penězích a pomoci světu; spíše na tradicemi zakořeněném širokém přístupu k životu. Ti mladí své ikigai většinou hledají, zralí jsou si často vlastních kruhů vědomi a mnozí s nimi i pracují, tedy pokud se nenechali semlít světem.
