Mýtus nenucených Francouzek: Proč pořád tak milujeme jejich styl?

Módní influencerka a zakladatelka módní značky Rouje Jeanne Damas

Módní influencerka a zakladatelka módní značky Rouje Jeanne Damas Zdroj: Profimedia.cz

Pařížanky. Slovo, které v každém módním článku funguje jako všemocné zaklínadlo. Pařížanky vědí, jak na nadčasový šatník, a přitom se ani nemusí moc snažit – stačí pár základních kousků a červená rtěnka. Ale existují vůbec tyto ženy v reálném světě? Nebo jde jen o konstrukt, který skvěle prodává? 

Květované midi šaty. Rovné cropped džíny. Přiléhavé kotníkové boty. Jednoduchý úpletový top. Univerzální blejzr. Pastelový kardigan. Romantická bílá blůza. Malá kabelka přes rameno ve vintage stylu. Googlila jste v posledních letech některý z těchto módních kousků? Pak i vy jste nejspíš podlehla mýtu dokonalé Francouzky – bájné ženy, která našla klíč k promyšlenému a nadčasovému šatníku, jehož obsah dokáže nosit s pověstným nenuceným šarmem. Má tvář Jeanne Damas nebo Jane Birkin zamlada a snaží se nás přesvědčit, že když si koupíme tytéž kousky jako ona, staneme se stejně okouzlující. Ovšem funguje to? Anebo jde jen o promyšlený marketingový tah? A proč celý svět ze všech žen na světě fascinují právě Francouzky? 

Tento módní koncept se v poslední dekádě zhmotnil na sociálních sítích jako alternativa účelnému minimalismu, který se nás snažil přesvědčit, že ke šťastnému životu nám stačí paket základních džín a bílých triček, kašmírový svetr a kožený křivák. Někomu ano, ale pro jiné je tato sestava naplňuje dojem nudné šedé myši. Zato koncept Pařížanky nabízí kromě tipů, co si pořídit na sebe, i příběh o ženě, která vede úspěšný, vzrušující a požitky naplněný život. Kde se ale vlastně v módě vzal?

Porušování pravidel

Prvopočátky mýtu můžeme vystopovat už u francouzské královny Marie Antoinetty, jež proslula zálibou v módě a nastolování trendů. Traduje se o ní, že si nechávala každoročně ušít až tři stovky šatů a žádné nikdy neoblékla dvakrát, což je poněkud v konfliktu s dnešní představou nadčasových Pařížanek. Na druhou stranu, byla to právě proslulá dcera Marie Terezie, která do módy uvedla na svou dobu a vysoké postavení skandální chemise à la reine – volné šaty bez korzetu, které připomínaly prostý šat či košilku. Možná, že právě tehdy se zrodil onen pověstný nenucený francouzský přístup k módě. 

Současnou podobu půvabné Pařížance, jež boří společenské konvence a dělá si, co chce, však vtiskly tvář až filmové hvězdy francouzské nové vlny v čele s Brigitte Bardot a Catherine Deneuve. Nejen, že byly nadpozemsky krásné, současně vystupovaly jako svobodomyslné bytosti, jež nemají problém s nahotou ani intimitou. Vznikl nový ideál nedostižné sex bomby, který se neomezoval jen na film, nýbrž prostoupil i do módy. Zejména v případě Brigitte Bardot se navíc objevuje známý motiv nespoutanosti a rebelství. Ilustrativní historka pochází z knihy Brigitte Bardot: My Life in Fashion: Když v roce 1967 obdržela herečka pozvánku na recepci do Élysejského paláce, dorazila s rozpuštěnými vlasy, v kalhotách a kabátku s vojenským ornamentem – přesto, že dress code pro dámy jasně vyžadoval malé černé a uhlazený drdol. 

Největší vliv na současnou módu ve stylu Pařížanek však paradoxně nemá Francouzka, nýbrž Angličanka – Jane Birkin. I ona k módě přistupovala subverzivně, třeba když si na červený koberec v Cannes vzala namísto slavnostní kabelky proutěný košíček, jehož madlo pro efekt omotala šátkem. Současně svým vzhledem položila základy stereotypního obrazu, který zakořenil na následující dekády, jakýsi univerzální vzor „Francouzky od vedle“ – chlapecky hubené holky s neposednou ofinou, která nejčastěji nosí bílé triko, klasické džíny a vintage slaměnou kabelku. 

Nová generace Francouzek?

V roce 2017 byl natočen dokument She’s French (můžete ho zhlédnout na Netflixu), jenž se snaží poukázat na nesmyslné mýty, které o francouzských ženách kolují v médiích, knihách či na sociálních sítích – jednoduše tím, že s nimi konfrontuje skutečné Francouzky, tedy ženy různého vzezření, věku i barvy pleti. A zatímco některé stereotypy jim lichotí – třeba ty, že obecně bývají nenucené a půvabné – jiné jim ubližují – například, že se příliš neupejpají a jsou „svolné“. V dokumentu tak mimo jiné zazní šokující číslo, tedy že 100 % Francouzek zažilo alespoň jednou obtěžování ve veřejné dopravě. 

A pak je zde jeden velký mýtus, který se týká toho, jak vlastně ta typická Francouzka vypadá a jaké má atributy. „Ve skutečnosti to musí být Pařížanka žijící v 6. obvodu, která chodí do Café de Flore, je z vyšší společenské vrstvy a je bílá. Také je štíhlá, protože zdravě jí, jezdí na kole se svou jóga matkou na zádech, aby vyzvedla děti, které jsou rovněž štíhlé a krásné. Jsou zkrátka perfektní,“ vypočítávají ironicky respondentky dokumentu. 

„Taková Pařížanka ale reprezentuje možná jedno procento populace v metropoli. Přesto ji vídáme stále znovu a znovu a to je problém,“ upozorňuje novinářka Lindsey Tramuta, která napsala knihu The New Parisienne: The Women and Ideas Shaping Paris. V ní představuje profily čtyřiceti žen, které naopak reflektují genderovou, rasovou i tělesnou diverzitu města nad Seinou. A přesto, že i v dokumentu zazní optimistický výkřik: „My jsme nová generace, která ten stereotyp likviduje,“ opak je pravdou. Mýtus krásné Francouzky zatím v takřka nezměněné podobě žije dál. Živí ho módní značky, které nám nabízejí kolekce květovaných midi šatů, ale i luxusní módní domy, jež prodávají sen o tajuplné femme fatale s kabelkou Chanel či Yves Saint Laurent na rameni. A živíme ho i my všichni, kdo stále bažíme po objevení onoho tajemství stylu, i když tušíme, že v realitě možná žádné neexistuje.