Sebevědomí po Česku: Věříme si míň než jiné národy, nebo jsme jen zdrženliví?
Sebevědomí made in Czech Republic: Podceňujeme se, jsme realisté, nebo by nám ve skutečnosti prospělo trochu „srazit hřebínek“?
Sebevědomí je zásadní psychologickou výbavou člověka. V české společnosti však dlouhodobě panuje specifický vztah k vlastní hodnotě. Sebevědomí Čechů bývá popisováno jako kolísavé, spíše nízké, někdy maskované ironií či uzavřeností. Mnohé výzkumy i každodenní zkušenost naznačují, že Češi mají tendenci spíše se podceňovat než přeceňovat.
Z různých sociologických průzkumů, například agentury STEM nebo CVVM, vyplývá, že si Češi nejsou příliš jistí sami sebou, ať už jako jednotlivci, nebo jako národ. Ačkoli máme mnoho důvodů k hrdosti, třeba kvalitní vzdělání, výzkum, kulturu, sport i techniku, při srovnávání v mezinárodním měřítku se často držíme zpátky. Vykazujeme tendence pochybovat o své schopnosti uspět v zahraničí, málokdy se veřejně chválíme nebo otevřeně projevujeme ambice. V české společnosti je navíc zakořeněná nedůvěra k příliš sebevědomým lidem, kteří bývají vnímáni jako arogantní nebo podezřelí.
Chybí Čechům sebevědomí?
Češi se často vnímají jako národ, kterému chybí pořádná dávka zdravého sebevědomí. Ale je tomu opravdu tak? A co nám naopak dodává sílu, když jde do tuhého? Nedávný průzkum agentury Ipsos pro projekt Česko v datech přináší zajímavý vhled do naší národní i osobní psychiky. A vypadá to, že ačkoli se sami podceňujeme, v krizových situacích a v mezilidských vztazích umíme zabrat. Podle 54 % z téměř tří tisíc respondentů je naše sebevědomí nižší, než by mělo být. Jen čtvrtina lidí si myslí, že je na správné úrovni. A pouze desetina se domnívá, že Češi jsou sebevědomější, než by měli být. A tento názor je častější u mladší generace ve věku 18 až 24 let. Mezi mladými si téměř 18 % myslí, že Češi by měli být sebevědomí méně. S rostoucím věkem naopak roste přesvědčení, že bychom měli mít sebevědomí větší. Ve věkové skupině 55 až 65 let si to myslí téměř 64 % lidí.
Své vlastní sebevědomí hodnotíme na stupnici od jedné do deseti v průměru známkou 6,36. Muži přitom považují své sebevědomí za vyšší než ženy. Lidé také sami sebe lépe hodnotí s rostoucím věkem. Zatímco u nejmladší skupiny, 18 až 24 let, dosahuje průměrné hodnocení na 6 bodů, u lidí ve věku 55 až 65 let je to 6,8 bodu. Pokud jde o vzdělanostní skupiny, tady přichází překvapení, za nejvyšší považují své sebevědomí lidé se základním vzděláním, nejníže ho hodnotí lidé s výučním listem.
Sebevědoměji než ostatní se podle průzkumu cítí také podnikatelé. Průměrně volí známku o 9 % vyšší než zbytek populace. Skoro 70 % podnikatelů také usuzuje, že míra našeho národního sebevědomí je nižší, než by měla být, a za zdravé považují vyšší sebevědomí než ostatní profesní skupiny. Podle podnikatelů takové zdravé sebevědomí dosahuje na příčku 7,8 bodu, zatímco průměrný výsledek za všechny respondenty je 7,4 bodu. V regionálním srovnání se z hlediska hodnocení vlastního sebevědomí staví na první příčku obyvatelé Ústeckého kraje. Na druhém a třetím místě následují Liberecký a Moravskoslezský kraj. Naopak nejníže své sebevědomí hodnotí lidé z Plzeňského kraje.
Co pomáhá budovat sebevědomí
Síla roste s bojem. Výzkum jednoznačně ukázal, že naše sebevědomí a osobní síla přímo souvisejí s počtem a typem prožitých náročných situací. Nemluvíme jen o přežití událostí typu apokalypsa, ale i o každodenních výzvách. Nejvíce nás posilují rodinné události – těhotenství, narození a výchova dětí, budování rodinného hnízda nebo stavba vlastního domu, péče o blízké a také smrt v rodině. Ale i rozchod, změna práce, stěhování do jiné země, nebo dokonce živelní pohromy. To vše nás dělá odolnějšími a sebevědomějšími. Podnikatelé pak mezi klíčové momenty řadí i složení státnic na vysoké škole. Takže pokud se cítíte na dně, možná právě sbíráte sílu na něco velkého!
Když jde o zdroje osobní síly a sebevědomí, máme jasno. Pro téměř tři čtvrtiny Čechů je to právě rodina a přátelé, konkrétně 6 z 10 respondentů je označilo za nejdůležitější zdroj. Až 97,7 % Čechů starších 16 let má někoho, na koho se může obrátit s osobními problémy. V mezinárodním srovnání si z tohoto hlediska vedeme velmi dobře. Evropský statistický úřad Eurostat v minulosti zkoumal, jestli se Evropané mají na koho obrátit s osobními problémy.
Češi v tomto ohledu dopadli výborně, na vyšších příčkách se umístily z evropských zemí jen Kypr, Španělsko a Slovensko, stejně jako Česko potom dopadlo Maďarsko. Tento výsledek Česku pomáhá k vysokému umístění v žebříčku World Happiness Report, konkrétně v roce 2025 zaujímá 20. místo ze 140 hodnocených zemí světa.
A co peníze a kariéra? Ačkoli jsou pro část respondentů důležité (hlavně pro muže), jako hlavní zdroj sebevědomí je uvedlo jen 5 % z nich. Podnikatelé sice vysoko oceňují fi nanční úspěch, ale i pro ně je rodina na prvním místě. Zajímavý je i vztah k pochvale. Pouze 18 % Čechů považuje pochvalu od ostatních lidí za hlavní motivaci k překonávání sebe sama. Co nás ale žene dál, je pocit, že jsme zvládli náročný úkol, ten motivuje celých 73 % respondentů. To platí i pro většinu podnikatelů. Zdá se, že nejsme národ, který by potřeboval neustále plácat po zádech, ale spíš ten, který se raduje z vlastních úspěchů.
Jsou jiné státy sebevědomější?
Národní sebevědomí je komplexní psychologický a sociální jev, který se týká kolektivního vnímání a hodnocení sebe sama jako národa. Je to pocit společné identity, hodnoty a hrdosti, který sdílí velká skupina lidí na základě jejich příslušnosti k určitému národu. Například podle výzkumů organizace Pew Research Center nebo World Values Survey jsou nejsebevědomějšími národy ty anglosaské, jako jsou Spojené státy americké, Kanada, Austrálie nebo Velká Británie. Ve Spojených státech je sebevědomí dokonce považováno za klíčový kulturní ideál a „víra v sebe“ je hluboce zakořeněná v americké společnosti, školství i podnikatelském duchu. Děti jsou odmalička vedeny k tomu, aby se nebály vyjádřit názor, riskovat a prosadit se.
Na opačné straně spektra se nacházejí například japonská nebo jihokorejská společnost, kde je tradičně kladen důraz na harmonii, respekt k autoritám a minimalizaci konfliktů. Projevovat sebevědomí veřejně zde může být považováno za nezdvořilé nebo nepatřičné. To ale neznamená, že lidé nemají vnitřní sílu nebo kompetence, jen se projevují jiným způsobem. Evropské země jsou v tomto ohledu různorodé. Seveřané, například Švédové či Norové, jsou sice spíše rezervovaní, ale jejich sebevědomí bývá stabilní a spojené s vysokým důrazem na osobní odpovědnost a rovnost. Francouzi nebo Italové jsou obecně v projevu otevřenější, svou národní hrdost často vášnivě vyjadřují. Němcům bývá přisuzováno, že kladou důraz na kompetenci, přesnost a důvěru v systém, a od toho se odvíjí i sebedůvěra jednotlivců.
Problémy s národní identitou
Češi jsou tradičně přiřazováni ke spíše zdrženlivým národům. Výzkumy opakovaně ukazují, že mají spíše nižší míru národního sebevědomí. Když mají uvést příklad Čecha, který posiluje jejich sebevědomí, nejčastěji sahají do světa politiky a jmenují velikány jako Václav Havel nebo Tomáš Garrigue Masaryk. Následují hudebníci jako Karel Gott a sportovci, například Jaromír Jágr.
Když jde o situace, kdy národ prokázal své sebevědomí, dominuje opět politika, nejčastěji vzpomínaná v souvislosti s listopadem 1989 a srpnem 1968, až 45 % dotazovaných si však nedokázalo vybavit žádnou situaci, v níž by národ prokázal své sebevědomí a sílu. Není to na pováženou, ne-li přímo alarmující? V každém případě tento výsledek souvisí s tendencí k podceňování. Nízkou míru národní hrdosti navíc potvrzuje i výzkum World Values Survey z roku 2020, kde Česko skončilo mezi evropskými zeměmi jako páté nejhorší.
Jedním z hlavních důvodů, proč je národní sebevědomí tak důležité, je jeho schopnost posilovat soudržnost společnosti. Jakmile se lidé cítí být součástí něčeho většího, co má svou historii, kulturu a společné hodnoty, vytváří to silný pocit sounáležitosti. Tato kolektivní identita je základem pro vzájemnou důvěru a taktéž spolupráci, což je nezbytné pro dobře fungující společnost. Bez sdíleného národního sebevědomí hrozí, že se národ rozpadne na izolované skupiny bez společného cíle nebo směru, naopak vyeskalované národní sebevědomí, jak prokazuje historie i současnost, bourá společenství a ještě hůře, stává se reálným rizikem pro jiné národy.
Co jsme zač
Jsme národ, který si občas nevěří tolik, kolik by mohl, a má tendenci se podceňovat. Ale zároveň jsme neuvěřitelně odolní, silní v krizových situacích a máme pevné sociální vazby, které nás drží nad vodou. Rodina a přátelé jsou pro nás nepostradatelným pilířem a v tom se můžeme hrdě srovnávat s kýmkoli v Evropě i ve světě. Možná je čas přestat se bičovat a začít si uvědomovat, co všechno máme a umíme!
