Napadlo vás někdy udělat něco nebezpečného? Volání prázdnoty může pořádně vyděsit
Stojíte na vyhlídce, v hloubce pod vámi se třpytí řeka a vám do mysli místo obdivování krás přírody najednou skočí myšlenka: „Co by se asi stalo, kdybych teď prostě udělal/a krok dopředu?“ Než se stihnete vyděsit, že jste se definitivně zbláznili, vězte, že tomu tak není.
Francouzi pro tento mrazivý moment mají krásný název l’appel du vide, v anglicky mluvících zemích se zase setkáte s pojmem high-place phenomenon nebo častěji call of the void. V češtině bychom tento druh vtíravých myšlenek mohli nazvat jako volání prázdnoty. A i když to zní jako začátek temného románu, ve skutečnosti jde o fascinující drobnou chybu v komunikaci mezi vaším pudem sebezáchovy a logickým myšlením.
Co je to „call of the void“?
Fenomén call of the void je naprosto nevyžádaný impuls udělat něco, o čem byste za normálních okolností ani neuvažovali. Kromě stání na okraji propasti může jít o bleskovou otázku, jaké následky by mělo strhnutí volantu do protisměru, skok pod projíždějící vlak nebo říznutí velmi ostrým nožem, kterým právě filetujete rybu k večeři.
Společným jmenovatelem těchto okamžiků je jejich náhlost, nechtěnost a fakt, že jsou v přímém rozporu s tím, co člověk skutečně chce udělat. Právě proto, že jsou tak cizí naší osobnosti a hodnotám, nás tyto myšlenky tolik děsí.
Je call of the void normální?
Je to jakýsi přešlap naší logiky, kdy vás mozek jen hlasitě upozorňuje na potenciální nebezpečí. Když se ocitnete v nebezpečné situaci (třeba u srázu), váš podvědomý systém zareaguje dřív, než si to uvědomíte. Vyšle signál: „Tady dávej pozor. Hlavně neuklouzni!“ Vědomá část mozku si tento rychlý poplach špatně interpretuje a zvláštní blesková myšlenka je na světě. Paradoxně může být volání prázdnoty vlastně potvrzením toho, jak moc chcete zůstat naživu a bez zranění.
Co s děsivými myšlenkami?
Až vám příště mozek u krájení chleba nabídne scénář z hororu, zkuste s tou myšlenkou nebojovat a nepřikládat jí zbytečně velký význam. Je to prostě jen myšlenka, stejně jako přišla, zase odejde. Pokud na ni zaměříte přílišnou pozornost a začnete ji neustále analyzovat, zbytečně se vám zaryje pod kůži.
Kdy vyhledat pomoc?
I když je tento fenomén běžný, existují hranice. Pokud se podobné scénáře objevují příliš často, je těžké se jich zbavit, způsobují vám stres, úzkost, skleslost nebo se začínáte reálně bát o bezpečnost svou či svých blízkých, je vždycky lepší poradit se s odborníkem.
Zdroj: Frontiers in Psychiatry, Cleveland Clinic, Journal of Affective Disorders
