Proč muži potřebují nejlepší kamarádku? Jejich duševnímu zdraví to prospívá
Mám dva bratry a díky tomu jsem měla od dětství k „klučičím“ kamarádům celkem blízko. Sice se mezi nimi nikdy nenašel žádný můj „nej“, ale i tak jsem získala příležitost nahlédnout, alespoň z dálky a pokud mě nechali, do toho, co se jim honí hlavou. Co však mohou ze vztahu se ženou vytěžit muži, pokud mají nejlepší kamarádku? A podotýkám, že mluvíme o vztahu „bez výhod“.
Je přirozené, že většina z nás má za nejbližšího přítele osobu stejného pohlaví. Už jen proto, že kamarádství se snadněji navazuje s lidmi „ze stejného kmene“ díky velkému množství zkušeností, které sdílíme. Zkrátka a jednoduše si v řadě situací nemusíme nic vysvětlovat. Vedle toho zde působí i vliv společenských očekávání, podle kterých si prostě „holky hrají s holkami a kluci s klukama“. Potvrzují to i data: v nedávné studii 89 % účastníků uvedlo, že jejich nejlepší přítel je stejného pohlaví. Pouze 11 % mělo nejlepšího přítele opačného pohlaví (Fox a kol., 2026).
Když pomineme možnou potíž, že partnerky nemusí být úplně nadšené z toho, když jejich drahý místo piva po fotbale zamíří po józe na kávu se svou nejlepší kámoškou – jaké psychologické přínosy mohou muži z takového přátelství čerpat?
Co se mohou muži učit od žen?
Můžeme si vypůjčit myšlenky amerického psychologa a psychoterapeuta Roberta Garfielda, které předkládá v knize Mužský kód. V ní se mimo jiné zabývá různými podobami mužského přátelství. Podle autora to v dnešní době ani ženy, kvůli návalu pracovních a rodinných povinností, nemají s pěstováním vztahů jednoduché. Přesto se od nich muži mají v péči o kamarádství co učit.
Na rozdíl od mužů dokážou ženy lépe ocenit, co udržování vztahu vyžaduje. „Za přátelství budou bojovat a budou velmi trpět, pokud skomírá nebo se rozpadne,“ míní autor a přidává postřeh svého kolegy Harryho Reise, profesora psychologie z University of Rochester: „Zdá se, že to jediné, čeho je zapotřebí pro důvěrný rozhovor, je přítomnost ženy.“
Když velí mužský kód
Vypadá to, že pravidla „mužského kódu“ jako je citová zdrženlivost, zadržování osobních informací, neustálé bránění svého stanoviska a snaha zvládnout vše bez pomoci, opravdové citové blízkosti mezi muži příliš nenahrávají. Ba co víc, taková blízkost by v určitých kruzích mohla působit „podezřele“. „Kamarádovi se přece s niternými problémy svěřovat nebudu, nejsem homosexuál!“ Tato věta se mi jako mantra vracela v různých obměnách od mnoha mužů v mém okolí.
Emoce pod zámkem
Mužský kód formuje chování mužů už od dětství a má přímý dopad na kvalitu jejich vztahů. Mužská přátelství tak podle Garfielda bývají „mělčí“. Muži spolu sdílejí pracovní, sportovní a zájmové aktivity, ale emocím se vyhýbají. Intimitu nahrazují loajalitou a otevřenost si často spojují s rizikem, protože ji zaměňují za projev slabosti.
Výsledkem je, že muži mají kolem sebe často jen málo lidí, na které se mohou obrátit v krizi. To s sebou nese vyšší riziko rozvoje depresí nebo závislostí. Ostatně tyto skutečnosti potvrzují i další výzkumy:
Muži se častěji svěřují kamarádkám než kamarádům: Studie („Intimacy in same-sex friendships“, Reisman, 1990) ukázala, že muži ve vztazích s jinými muži sdílejí osobní problémy méně než ženy. V přátelství se ženami jsou však mnohem otevřenější.
Méně soutěživosti: Muži mají tendenci mezi sebou soupeřit, což může přátelství zatěžovat. Studie z roku 2022 (Hojjat a kol.) potvrdila, že v přátelství se ženami tato rivalita mizí, což přináší větší psychickou pohodu.
Mít nejlepší kamarádku se tedy mužům vyplatí. Už jen pro zachování jejich vlastního duševního zdraví!
