Byly jsme blízké kamarádky a najednou neodepisuje. Co dělat, když přátelství zmizí beze slova?
Ti, kteří zmizí beze slova, byli jen kapitola, jejich příběh v našem životě už skončil. Skuteční přátelé s námi mluví, i když je to někdy těžké. A zůstávají.
Ne nadarmo se říká, že přátelé jsou rodina, kterou si vybereme. O to větší šok nastane, když nás někdo, kdo byl dlouho naší blízkou duší, najednou a bez vysvětlení odstřihne ze svého života. Taková situace je nejen bolestivá, ale také matoucí. Člověk se ptá, co udělal špatně, proč se to stalo a zda měl možnost tomu zabránit. Proto stojí za to pochopit příčiny takového chování, psychologické souvislosti, ale i to, jak se s tím vyrovnat a posunout se dál. Když nás přítel bez vysvětlení přestane kontaktovat, jde o specifi ckou formu ztráty, která má mnoho podobností s rozchodem v partnerském vztahu.
Často se používá termín ghosting, který se v posledních letech stal známým zejména v souvislosti s online seznamováním. Ve skutečnosti ale ghosting může zasáhnout i přátelství – jeden den sdílíte svá tajemství i starosti, radíte si a plánujete společné akce, a druhý den už vám ten člověk neodpovídá, mizí ze sociálních sítí i komunikačních vláken, zkrátka vás ignoruje.
Proč to tolik bolí?
Bolest, kterou v takové chvíli cítíme, je skutečná. Mozek reaguje na sociální odmítnutí podobně jako na fyzickou bolest, aktivují se stejné oblasti. Není divu, že si připadáme zlomení, zmatení, a někdy dokonce méněcenní. Když se k tomu přidá fakt, že důvod neznáme, je to ještě těžší. Nejistota a absence uzavření situace nás nutí přehrávat si v hlavě všechny možné scénáře. Dostavuje se closure – touha po uzavření, dokončení, kdy mozek se snaží sám doplnit chybějící části, které jsou k tomu zapotřebí.
„Často to vůbec není o nás a přátelé jen ‚odstřihnou sebe‘. Všichni se životními zkušenostmi neustále vyvíjíme. V průběhu života procházíme obdobími, která nás ovlivní, změní či posunou na jinou kolej. Mohou to být důležité životní události jako zdravotní problémy, náročný projekt, nový partner nebo naopak rozpad vztahu, životní krize, případně obyčejná dlouhodobá únava z běžného rodinného koloběhu. Prostě nemáme energii nebo naše priority jsou na chvíli jinde. Někdy jsme si blíž, někdy dál. Je to přirozené. To ale nutně neznamená, že přátelství navždy skončilo. Důležitější je, jak se k takové situaci postavíme a jak si ji budeme interpretovat,“ říká vztahová koučka Mgr. Tereza Bánský. Místo věčné otázky „proč“ se spíše ptejme, co potřebujeme udělat, abychom nezůstali obětí dané situace.
Zda je namístě snažit se získat odpověď, proč se blízký člověk rozhodl odstřihnout, je otázka, na niž se těžko odpovídá. „Neexistuje univerzální odpověď. Ptejme se sami sebe: Co cítíme? Co si přejeme? Jak moc nás daná situace trápí? Je to trápení odezva našeho ega, nebo opravdu smutek po chybějící blízkosti konkrétního kamaráda? Co potřebujeme udělat, abychom nezůstali obětí dané situace, ale byli v ní aktivní? Vztah je o dvou lidech a oba do něj přispívají. Pokud to tak není, možná je to důvodem, že se nám náš kamarád vzdálil, a je potřeba vztah dostat do větší rovnováhy. Můžeme to být my, kdo udělá první krok. Na druhou stranu, přátelství nejde vynutit. A někdy dát věcem volnost je ta správná cesta. Poslouchejme tedy svoje srdce a rozlišujme mezi naší intuicí a strachem nebo vlivem našeho ega,“ vysvětluje koučka
Když přijde samota
Ztráta blízkého přítele a pocit odstrčení v nás samozřejmě můžou vzbuzovat úzkost a osamění. Je proto důležité se v takové chvíli umět o sebe postarat. „Dopřejme si pozornost a dejme prioritu času pro sebe. Udělejme cokoli, co nám přinese úlevu anebo radost. Ať už je to v začátku chvilka o samotě, kde si můžeme v bezpečí poplakat, nebo si zajdeme na masáž, na procházku, uděláme něco, co už dlouho odkládáme. Může to být i klidná chvilka na čaj, cvičení, můžeme zavolat někomu Chcete kontakt obnovit? Nedělejte jakoby nic, vyříkejte si to. Zdravé dospělé vztahy otevírají i těžká témata. blízkému. Poslouchejme, po čem volá naše duše, a dopřejme si to. Někomu vyhovuje zvládnout osamění v kruhu rodiny nebo jiné komunity, někdo ho naopak potřebuje zvládnout o samotě aktivitami, které ho přiblíží k sobě samému. Pokud jsou pocity osamění velmi silné nebo trvají dlouho, je fajn vyhledat odbornou pomoc a nebýt na své starosti sám,“ radí Tereza Bánský.
Taková zkušenost nás navíc podle koučky může velmi posunout v našem seberozvoji. Ať už třeba v práci s vlastními emocemi, tak třeba uvědoměním si svých hodnot a potřeb ve vztahu k ostatním. Možná se rozhodneme více pečovat o vztahy s jinými blízkými nebo si ujasníme, ve kterých přátelstvích potřebujeme naše vztahy trochu předefinovat. Pro někoho to může být správný impulz vědomě rozšířit své sociální vazby a připojit se k nějaké komunitě, třeba sousedské nebo zájmové, kde poznáme nové lidi.
Zásadní je také nesklouzávat k neustálému sebeobviňování. Pokud jsme něco udělali špatně, měli jsme dostat šanci o tom vědět a napravit to. Když nám druhý tuto možnost nedal, nemůžeme nést zodpovědnost za jeho rozhodnutí mlčet. Někdy je proto nejlepší vytvořit si vlastní symbolické uzavření. Může to být dopis, který napíšeme a nikdy neodešleme, rozhovor s blízkým člověkem, nebo dokonce malý rituál, při kterém se s přátelstvím rozloučíme. I když to nenahradí upřímné vysvětlení, pomůže nám to přijmout, že vztah skončil.
Občas ale také dojde k okamžiku, kdy se přítel nebo kamarádka, kteří se odstřihli, po nějaké 58 době opět ozvou a dělají, jako by se nic nestalo. Taková situace samozřejmě nejen otevře staré rány, ale také vyvolá otázky, zda na tuto hru přistoupit a jak ji vlastně hrát. Co s tím můžeme podle koučky udělat? „Zastavme se a chvíli pozorujme, co to s námi dělá. Jakou emoci to v nás vyvolává? Máme radost? Cítíme úlevu? Jsme naštvaní? Máme chuť to dát sežrat? Co chce udělat naše ego a co naše srdce? Ani tady nemám univerzální odpověď, každý musí najít tu svoji. Pokud se rozhodneme kontakt obnovit, byla bych opatrná s tím ‚dělat jakoby nic‘. Zdravé dospělé vztahy otevírají i těžká témata a pro budoucí vztah je dobré vyčistit vzduch, obnovit důvěru, sdílet, jak jste se cítili, zeptat se, co se stalo. Možná nastavit zdravou hranici, protože další zklamání by mohlo být ještě bolestivější. Sdílení a dohody jsou pro vztah důležité,“ doporučuje.
V zrcadle
Stojí také za to zamyslet se, zda jsme se někdy neocitli na opačné straně, zda jsme to nebyli my, kdo se rozhodl přátelství ukončit mlčky. Možná jsme si mysleli, že tím ušetříme druhého bolesti, nebo jsme se jednoduše báli nepříjemného rozhovoru. Ale právě tato zkušenost nám může ukázat, jak destruktivní je mlčení. Pokud někdy budeme stát před rozhodnutím, zda přátelství ukončit, měli bychom mít odvahu říct alespoň pár upřímných vět. Nebude to příjemné, ale bude to férové.
Na závěr se hodí připomenout, že ačkoli nás bezdůvodné odstřižení bolí, zároveň nám ukazuje, kdo do našeho života opravdu patří. Ti, kteří zůstávají, kteří s námi mluví, i když je to těžké, a kteří dokážou být féroví, jsou skutečnými přáteli. Ti, kteří zmizí beze slova, byli jen kapitolou, která měla svůj význam v určité etapě, ale jejich příběh v našem životě už skončil.
„Přátelská zrada je silná zkušenost, jež nás formuje a nabízí nám příležitost k růstu. Známé ,let go‘ je schopnost, kterou se učíme celý život. Pokud nás odstřihnutí od kamaráda i po delší době zatěžuje, emočně vyčerpává, bere nám energii na žití toho, co máme k dispozici, a vztahy s lidmi, kteří jsou nám blízko, je nutné to nechat jít. Let go ale neznamená, že se k nám to, po čem toužíme, samo nevrátí,“ uzavírá koučka. Možná nikdy nedostaneme odpověď, proč se rozhodli odejít. Ale můžeme si dát předsevzetí, že se nenecháme zničit, že si zachováme otevřené srdce a budeme dál budovat vztahy, které mají smysl.
Zdroj: autorský článek
