Čtyři komunikační chyby, které nevědomky dělá každý z nás. Jak z nich ven?
Stává se vám, že se zcela nevinný rozhovor s partnerem nebo kolegou stočí minimálně k pasivně agresivnímu tichu, v horším případě k otevřenému konfliktu? Za nedorozuměními často ale nestojí zlý záměr, s velkou pravděpodobností jsou to komunikační zlozvyky, které opakujeme úplně automaticky.
Čtení myšlenek
Někdy zcela automaticky předpokládáme, že přesně víme, co si druhý člověk myslí. Místo abychom se zeptali na jeho skutečné pocity, reagujeme na vlastní domněnky. Potvrzuje to i výzkum Nicholase Epleyho a jeho kolegů. Podle nich máme ve vztazích silnou tendenci přeceňovat to, jak dobře dokážeme odhadnout myšlenky partnera, což vede k naprosto zbytečným konfliktům.
Začínáme věty slovem „TY“
Když jsme unavení nebo se cítíme dotčení, máme sklon začínat věty výčitkou. Určitě to znáte, jsou to věty jako: „Ty nikdy neuklidíš myčku,“ nebo „Ty nevidíš, že je potřeba vyndat prádlo z pračky?“ Jakmile věta začíná útokem, mozek druhého člověka okamžitě přepíná do režimu obrany a jakákoli rozumná debata končí. Podle článku, který vyšel v odborném časopise Psychological Assessment, vyvolává používání takzvaných Ty-výroků v lidech okamžitou potřebu se bránit nebo vrátit úder, což napjatou situaci jen zhoršuje.
Přidejte si nás na Googlu mezi oblíbené weby!
Poslouchání bez naslouchání
Jak často během řeči druhého opravdu vnímáte jeho slova a jak často si v hlavě už připravujete svou vlastní odpověď? Skutečné naslouchání vyžaduje plnou pozornost. Pokud pouze čekáme, až protistrana udělá pauzu na nadechnutí, abychom mohli vpadnout do hovoru se svými argumenty, tak spolu nekomunikujeme. Pouze vedeme dva samostatné monology.
Vytahování starých křivd
Začne to debatou o tom, kdo vynese odpadky, a za pět minut se hádáte kvůli tomu, co se odehrálo na dovolené před dvěma lety. Vrstvení starých problémů na ten aktuální spolehlivě zablokuje jakoukoli šanci na smír. Dlouhodobé dopady tohoto chování zkoumal známý psycholog John Gottman. Který tvrdí, že právě neschopnost udržet se u jednoho tématu a neustálé vytahování konfliktů, které má partner za vyřešené a uzavřené, patří mezi hlavní příčiny rozpadu vztahů.
Jak z toho ven?
Změna návyků není náročná, ale je potřeba si uvědomit, kde přesně naše komunikace vázne a co přesně vytváří onu rozbušku.
V první řadě změňte „Ty“ na „Já“. Místo obviňování zkuste vyjádřit, jak se v dané situaci cítíte vy sami. Věta: „Když přijdu po noční domů a vidím plný dřez, poměrně dost mě to frustruje,“ funguje mnohem lépe než výkřik, obsahující jasně mířenou výčitku o tom, že náš protějšek neudělal to, co jsme si představovali.
Nenechte se ovládat svými domněnkami. Když máte pocit, že je partner, kolega nebo pubertální syn naštvaný, prostě se zeptejte. Otázka: „Mám pocit, že jsi naštvaný, souvisí to nějak se mnou?“ vám možná přinese odpověď, kterou nečekáte. Často zjistíte, že má jen špatný den v práci nebo ve škole, bolí ho záda, protože si v noci přeležel krk, anebo se netěší na odpolední rodinnou oslavu, protože na ní bude jeho neoblíbený příbuzný a s vámi jeho nálada vůbec nesouvisí.
