Když srdce bije pro oba: Co dělat, když milujete manžela i milence?
Zní to jako zápletka z romantického filmu, ale možná byste se divili, pro kolik žen je toto dilema realitou. Mají často dlouholetý pevný vztah s mužem, kterého si váží a milují ho, sdílí s ním život, děti, domov, minulost. A přesto se v jejich životě zjeví někdo další. Nečekaně, s jiskrou, kterou už dávno necítily. A najednou se láska dělí. Jsou tu dva muži, dva světy. A srdce, které bije pro oba.
Není to nutně známka promiskuity nebo neschopnosti se rozhodnout. Může jít o projev vnitřního rozporu mezi tím, kým jsme byly, a tím, kým se stáváme. Jeden muž může naplňovat naši potřebu jistoty, bezpečí, přátelství, domova. Ten druhý může být zrcadlem naší touhy, vášně, nového začátku. Oba jsou skuteční, oba jsou důležití, oba Ize milovat stejnou silou. A žena mezi nimi často lavíruje, dokud se psychicky úplně nevyčerpá.
„Rosť'u jsem poznala, když jsem byla na teambuildingu ve vinařství, kde nám on jako someliér vyprávěl o víně. Jiskra sice přeskočila ihned, nicméně jsem byla ve spokojeném manželství a myšlenka na nevěru mě snad tehdy nenapadla ani po pár skleničkách. Rosťa si mě ale později našel na sociálních sítích a začali jsme si intenzivně psát. A co víc, po několika měsících se přistěhoval do našeho města. V tu chvíli jako by spadly všechny zábrany a románek se rozjel naplno. Manžela stále miluji, je to skvělý chlap a manželství nám klape po všech stránkách. Jenže po dvou letech tajného vztahu s Rosťou jsem si jistá, že miluji i jeho. Je neuvěřitelně trpělivý, obětavý, chápavý a ochotný, o vášní mezi námi ani nemluvím. Moje i jeho děti jsou odrostlé, takže tento problém řešit nemusím, ale ani tak nejsem schopná se rozhodnout. Někdy si říkám, že by bylo nejlepší se rozejít s oběma a najít si někoho třetího, ale to už bych asi psychicky nezvládla. A tak se trápím a nedokážu si užívať lásku ani jednoho z mých osudových mužů," vypráví třiačtyřicetiletá Ivona.
Není jediná s podobným příběhem. Mnoho žen žije v takovém trojúhelníku roky. Ne proto, že by chtěly, ale protože nedokážou odejít ani od jednoho partnera. Strach z osamění, výčitky svědomí, nejistota, jak by vypadal život po změně, to všechno je svazuje.
„Láska má mnoho podob. Já často od svých klientek slyším, že milují oba partnery a cítí se z toho rozpolceně. Když to ale zkoumáme hlouběji, nacházíme v jejich situaci trochu širší škálu skutečností a emocí. Do svého milence jsou většinou opravdu zamilované. V žilách jim koluje hormonální koktejl, očarování, touha. Zažívají blízkost, radost, svobodu, cítí energii a sílu, jsou schopné sdílet a prožívat, co třeba dlouho nezažily, nebo dokonce zažívají poprvé. Čas s milencem jim totiž umožňuje být někým, kým v primárním vztahu nejsou. Nějaká část jejich identity, kterou roky, ať už vědomě, nebo nevědomě potlačovaly, s milencem ožila. Pouto k manželovi zase nabízí společnou historii a roky krásných vzpomínek, rodičovství a respekt k muži jako otci jejich dětí, domov, rodinu, bezpečí, jistoty. Spoustu morálních hodnot, v které skutečně věří a jsou pro ně stále důležité. Mnoho žen žije v trojúhelníku roky. Ne proto, že by chtěly, ale protože nedokážou odejít ani od jednoho partnera. A tak najednou vzniká dilema: Co chci? Respektive, co chci víc? Rozum a srdce se dostávají do konfliktu," tvrdí vztahová koučka Mgr. Tereza Bánský.
Proč není snadné se rozhodnout?
Paralelní vztahy jsou běžně dlouhodobé. Měsíce i roky. Dá se v nich dlouhodobě fungovat, ale vybírají si svou daň. V začátku to kompenzuje nadšení a silně dávky pozitivních pocitů v novém vztahu, negativní emoce ale postupně sílí, zabírají si více prostoru. Přicházejí hluboké pocity viny a selhání, vnitřní a někdy i vnější tlak. Únava ze ztráty identity a neustálého přepínání rolí. Nejistota a neustálý strach z odhalení. Nezřídka se tyto starosti somatizují a provázejí je vleklé zdravotní obtíže.
Paradoxně častým důvodem, proč žena udržuje oba vztahy, je podle vztahové koučky strach. Strach ze ztrát, které zákonitě přijdou. Strach, že dlouho opravdu neví, co chce a co je správné řešení. Strach, že jakékoli rozhodnutí bude chybné. Strach čelit odpovědnosti, tedy konsekvencím, které by přineslo rozhodnutí jeden ze vztahů ukončit. Strach z bolesti, které bude muset žena čelit, ať už své vlastní, nebo blízkých. A kromě strachu se v tom motá víra, že zamilovanost přirozeně odezní a celá situace vyšumí, vyřeší se tak nějak sama.
Rozhodnutí, které nebolí? Neexistuje
Pokud jste v situaci, kdy máte oba muže ráda, není možné z ní vyjít bez bolesti. Každá volba bude bolet. Každý konec zanechá stopu. Otázkou ale je, kterou bolest jste schopna unést. Tu, že opustíte muže, s nímž máte dlouhou minulost? Nebo tu, že se vzdáte někoho, kdo ve vás znovu probudil radost ze života?
Skutečně správné řešení má totiž každá žena sama v sobě. A potřebuje ho najít. Udělat si jasno ve svých hodnotách, potřebách, vizích budoucnosti. Být k sobě pravdivá. Odlišit očekávání okolí od toho, co chce skutečně ona. Sebrat odvahu a převzít odpovědnost za svoje rozhodnutí. To také ale zároveň znamená poprat se s pocity viny, naučit se být k sobě laskavá, zbavit se touhy zavděčit se všem a strachu, že budete ta špatná.
„V koučování s klientkami se všemi těmito aspekty a starými přesvědčeními o sobě pracujeme. Právě zkušenost s mileneckým vztahem může ženě pomoci porozumět, kde ve svém životě nežije upřímně nebo autenticky. Které potřeby dlouhodobě nenaplňuje, a chce to změnit," říká Mgr. Tereza Bánský a na otázku, zda jde milostný trojúhelník vyřešít bezbolestně a beze ztrát, odpovídá: „Myslím, že bez ztrát to nejde. Buď se vzdám milence a všeho, co mě k němu přitáhlo a sytilo pozitivními emocemi, anebo opustím manželství, které nabízelo jistoty, domov a další hodnoty. V obou případech je to ztráta. Nevěra je symptom. Ukazuje nám, že v našem životě je potřeba změny. Že to, co bylo, už pro nás není funkční. A změna znamená i ztráty, abychom se mohli vyvíjet a stát se tím, kým ve skutečnosti jsme. Nejedna žena vyřešila milostný trojúhelník tím, že ukončila oba vztahy a potřebovala se postavit na vlastní nohy. Začít žít sama pro sebe, než byla schopná do svého života znovu pustit jakéhokoli muže."
Důležitá je láska k sobě
Pokud žena cítí, že se dostala do slepé uličky, je to cenné přiznání vlastních limitů, které všichni máme. Tam často vzniká motivace začít situaci opravdu řešit. Postavit se realitě čelem, udělat zásadní rozhodnutí, vytáhnout oponu svého vnitřního světa. Nikdy nejsme zcela bezmocné a vždy existuje nějaké řešení.
Jaké otázky si položit?
• Co důležitého mi v životě chybělo, že jsem se ocitla v náručí svého milence?
• Jak tuhle zanedbanou potřebu přinést do svého hlavního vztahu nebo ji v něm oživit?
• Co důležitého jsem se o sobě dozvěděla díky zkušenosti ze vztahu mimo manželství?
• Co se se mnou stane, pokud si vyberu jen jednoho z nich?
• Jak by vypadal můj život, kdybych dala stranou všechnu vinu a strach? Co bych dělala jinak?
• Co opravdu chci ve svém dalším životě bez ohledu na to, jaký je vztah s manželem a jaký je vztah s druhým partnerem?
„Pokud se žena cítí paralyzovaná, je namístě oslovit odborníka, terapeuta nebo kouče, který ji podpoří a pomůže jí se v celé situaci zorientovat. Bude pro ni takovým průvodcem a oporou na cestě z milostného trojúhelníku ven," doporučuje vztahová koučka.
Milovat dva muže většinou bývá náročnou zkouškou, ostatně když muž miluje dvě ženy, není na tom nijak lépe. To, co se děje, ovšem není slabost, ale volání po pravdivosti. Ať už se milující člověk rozhodne jakkoli, největší proměna přichází tehdy, pokud se mu podaří nahlédnout dovnitř sebe, poznat se, připustit si, jaký ve skutečnosti je a co je pro něj v životě důležité. Láska totiž nezačíná u druhého, ale u odvahy být sám sebou. Volit si z pozice lásky k sobě, ne z pozice strachu nebo očekávání druhých.
Zdroj: autorský článek
