Dokud nás žárlivost nerozdělí? Jak přežít otevřený vztah a neztratit sami sebe
Dohodli jsme se, že nebudeme monogamní. Pro koho je opuštění modelu exkluzivního partnerství vhodné, a pro koho není?
Konsenzuální nemonogamie, tedy vědomé rozhodnutí opustit model exkluzivního partnerství, se stala jedním z velkých témat současných vztahů. Dnes se o ní točí filmy a mluví v podcastových studiích, terapeutických místnostech i u kávovarů v kancelářích. Co všechno se pod tímto pojmem skrývá, pro koho může být osvobozující, a pro koho naopak zničující?
VIDEO TIP: Nuda? Jednou ve vztahu stejně přijde. Jak se s ní vyrovnat?
Monogamie byla dlouhá léta jedinou akceptovatelnou variantou partnerského vztahu. Jako standardní model společnost vnímala, že člověk má v daném čase jen jednoho partnera, a to obvykle v romantickém i sexuálním smyslu. Monogamie je nejrozšířenější forma partnerského uspořádání v moderní západní kultuře, často spojená i s představou manželství svázaného slibem „dokud nás smrt nerozdělí“.
U monogamie můžeme mluvit o dvou hlavních rozměrech: sociálním a sexuálním. Partneři spolu sdílejí život, domácnost, výchovu dětí, v dlouhodobých vztazích se počítalo a ještě stále většinou počítá i se sexuální monogamií, kdy oba partneři mají exkluzivní sexuální vztah jen mezi sebou. V praxi jsou ale někdy tyto dva rozměry monogamie oddělené, například někdo žije s jedním partnerem sociálně monogamně, ale přitom může mít další sexuální kontakty, tedy není sexuálně monogamní.
V souvislosti se všemi formami otevřeného vztahu je nutné říct jednu věc: Pojí se s nimi vyšší riziko sexuálně přenosných chorob. Více sexuálních partnerů přirozeně zvyšuje riziko přenosu infekcí. Odborníci proto zdůrazňují nutnost důsledné ochrany, testování a otevřenosti ohledně zdravotního stavu mezi všemi partnery.
Co obnáší otevřený vztah?
Slovník nemonogamie je pestrý, najdete v něm termíny jako otevřený vztah, polyamorie, swingers a vztahová anarchie. Otevřený vztah obvykle znamená, že pár zůstává pevně spojen v emocionální a životní jednotě, ale dává si možnost vyhledávat sexuální zážitky i mimo vztah. Často jde o pečlivě nastavená pravidla, která mají zabránit tomu, aby experiment ohrozil vztah. Samozřejmě to není zrovna jednoduché. Výzkumy zmiňují, že až 80 % lidí v otevřených manželstvích zažívá žárlivost vůči mimořádným partnerům, a tyto pocity dokážou vést ke konfliktům a destabilizaci vztahu. Potenciál pro žárlivé reakce roste, pokud se očekává, že emocionální pouto lze jednoduše regulovat, jenže emoce jsou často nepředvídatelné.
Mnoho problémů vzniká tehdy, když partneři nemají zcela jasně definovaná pravidla. V takovém případě otevřené vztahy zvyšují úzkost, narušují důvěru a komplikují emocionální i prostou časovou rovnováhu. Psychologové upozorňují na nebezpečí tlaku maskovaného jako otevřenost. „Nemyslím si, že je přirozené být monogamní,“ řekla v rozhovoru pro časopis Playboy herečka Scarlett Johansson a dodala, že to, jak pracné monogamní vztahy pro spoustu lidí jsou, dokazuje nepřirozenost monogamie.
Víc partnerů, víc problémů?
Nemonogamie může být lékem na stereotyp, možností růstu a cestou k hlubšímu sebepoznání. Některé páry otevřením vztahu předešly frustraci a pocitu uvěznění. Pokud mezi partnery panuje důvěra a schopnost komunikovat, může otevřenost vztah paradoxně posílit. Na druhé straně ale nemonogamie dokáže soužití dvojice zničit. Pokud se do ní pustíte jen proto, že to chce jen jeden partner, zatímco druhý touží po monogamii, může to skončit bolestí, žárlivostí a pocitem zrady. Polyamorie a otevřené vztahy nejsou náplastí na už zlomený vztah, je to spíše lupa, která odhalí jeho praskliny.
Nebezpečné je také podcenění vlastní psychiky. Jen někdo zvládá oddělovat sex a city, jiný ne. Někdo umí ventilovat žárlivost, nebo ji vůbec nepociťuje, a jiný se v ní utopí. Sebeúcta a schopnost pracovat se svými emocemi jsou základní podmínkou pro vztahy více lidí. Jedním z největších mýtů je, že když se jeden partner přizpůsobí, bude víc milován. Jenže právě tady číhá největší past. Pokud otevřete vztah jen proto, že to chce ten druhý, zatímco první z dvojice preferuje vztahovou exkluzivitu, s největší pravděpodobností to nedopadne dobře. Nemonogamie není o povinnosti, ale o volbě.
Polyamorie jako zesilovač
Polyamorie je v české společnosti stále spíše tabu. Lidé, kteří v ní žijí, se běžně setkávají s nepochopením rodiny, přátel i širšího okolí, což lehce vede k pocitu izolace nebo dvojí identity, jinak se snaží vystupovat na veřejnosti a jinak doma. V polyamorii ovšem nejde jen o sex, ale o schopnost prožívat souběžně více milostných vztahů. Polyamorie je o schopnosti a ochotě sdílet lásku s více lidmi současně. Vyžaduje vysokou míru sebeuvědomění a komunikačních dovedností.
Podle odborníků nejde o promiskuitu, ale o jiný pohled na lásku. V polyamorii žije například herečka Tereza Těžká, známá z dokumentu V síti. V rozhovorech přiznává, že spolu s manželem a přítelem žijí v intenzivních milostných vazbách s vědomím všech zúčastněných stran. „Na začátku to bylo komplikovanější, než jsme našli balanc, před čtyřmi lety se to dostalo do fáze, kdy jsou pro mě na prvním místě dva,“ svěřila se a zdůraznila, jak důležitá je otevřená komunikace, zvládání žárlivosti i respekt mezi všemi partnery.
V polyamorickém vztahu žije i zpěvačka Iva Frühlingová. Oba s partnerem mají právo navázat i další vztahy, což podle ní pomáhá vyhnout se tajným schůzkám a lžím: „Nevěřím, že někdo dokáže být věrný dvacet, třicet nebo padesát let,“ uvedla Iva jako jeden z důvodů tohoto způsobu uspořádání. Polyamorie vyžaduje schopnost zvládat intenzivní pocity, které v monogamii často řešit nemusíme. Žárlivost, pocit ohrožení nebo srovnávání s dalšími partnery můžou být velmi náročné. Polyamorní vztahy jsou jako zesilovač, násobí radosti, ale i nejistoty. Pokud neumíte pracovat s vlastní žárlivostí, může vás to psychicky zničit.
Polyamorie funguje jen tehdy, když jsou všichni zúčastnění vnitřně přesvědčeni, že je pro ně tento model vhodný. Partner, který souhlasí jen ze strachu, že jinak o vztah přijde, může snadno dospět k pocitům méněcennosti a dlouhodobému trápení. Zdaleka přitom nejde jen o žárlivost. Více vztahů znamená více komunikace, více dohadování a více času věnovaného partnerům. To může být vyčerpávající a v některých fázích života prakticky nemožné a neudržitelné. Polyamorie i vztahy s více partnery nejsou řešením nedostatku, ale násobením povinností. Vyžadují vysokou úroveň organizace i emoční stability. Pokud pár otevře vztah jako řešení krize, může se stát, že se krize jen prohloubí. Místo posílení vztahu pak polyamorie odhalí, že partneři už nemají dostatek společného základu, a původní vztah se rozpadne.
Vztahoví anarchisté versus swingers
Asi nejvolnější a i nejnovější formou vztahů je vztahová anarchie. Ta představuje nejradikálnější variantu odmítající tradiční hierarchii párových interakcí. Neexistuje předem dané pravidlo, že partner je víc než přátelství. Některým lidem nedávají smysl tradiční definice vztahů, tedy třeba to, proč by měl být partner důležitější než nejlepší kamarádka. Koncept vztahové anarchie vztahy nedefinuje, ale umožňuje jejich prožívání. Tento přístup se začal formovat na konci 90. let, ale až kolem roku 2012 dostal konkrétní obrysy díky švédské aktivistce Andie Nordgren, která vydala „Krátký manifest vztahové anarchie“, v němž shrnula hlavní principy směru. Například že každý vztah je jedinečný a že je důležité odolávat tlaku společnosti, která očekává předem dané chování od osoby, kterou označíte jako partnera nebo přítelkyni. Inspiraci lze hledat v politické anarchii jako odporu vůči autoritářství, předepsaným rolím a nuceným strukturám.
Podle výzkumu aplikace Feeld z roku 2024, zaměřené na alternativní formy seznamování, se až 20 % příslušníků generace Z identifi kuje s hodnotami vztahové anarchie, byť třeba pod jinými názvy. Vysmálo se vaše „zetkové“ dítě takovému číslu? Může být, protipólem u této generace je totiž rostoucí trend jisté sexuální zdrženlivosti. Vztahová anarchie nicméně akcentuje kvalitu spojení, úroveň důvěry a míru svobody, kterou si lidé navzájem dávají, každý vztah nastavuje a tvoří své vlastní podmínky a pravidla. A o čem je potom swingers? Jde naopak téměř výhradně o erotickou záležitost, kdy páry společně vyhledávají sexuální dobrodružství, zpravidla bez budování hlubších citových vazeb.
Nejde vždy jen o sex
Každý typ nemonogamie má jiný základ a nelze je házet do jednoho pytle. Častým omylem je, že nemonogamie rovná se více sexuálních partnerů. Sexualita hraje velkou roli ve většině vztahů, ale není to všechno. V otevřených vztazích jde často o možnost rozptýlit stereotyp i nesexuální aktivitou, aniž by se narušil hlavní partnerský svazek. U polyamorie je klíčem citová pluralita, schopnost a možnost milovat více lidí současně. Swingers scéna je naopak soustředěna především na erotické dobrodružství a vztahová anarchie láká rebely, kteří odmítají jakékoli škatulky. Pro některé lidi je nemonogamie cestou, jak si udržet vzrušení a svobodu, aniž by opustili stabilní vztah. Jiní ji vnímají jako životní filozofii, která jim umožňuje prožívat více lásky naráz.
Rhonda Balzarini a Amy Muise z New York University zkoumaly, jak se erotika a péče liší v polyamorních a monogamních vztazích. Vědkyně podrobily výzkumu více než jedenáct stovek partnerů a partnerek z polyamorních svazků a přes dva tisíce osob žijících v páru. K čemu došly? V polyamorním vztahu představuje primární partner větší zdroj péče, starostlivosti a podpory než ten sekundární. Jako zdroj podpory podle výzkumu hraje větší roli i ve srovnání s partnery v monogamním vztahu. Naopak sekundární partner se v polyamorním svazku pojí především se sexuálním aspektem. A je v této roli opět silnější, než bývají partneři v monogamním svazku. „Polyamorní vztahy pravděpodobně diverzifi kují naplňování potřeb. To jim umožňuje zažívat to nejlepší z obou světů, tedy dopřávat si jak vysoký stupeň sexuálního uspokojení, tak intenzivní péči, podporu, starostlivost,“ konstatuje autorka výzkumu Balzarini.
Nemonogamie nicméně není univerzální recept na šťastný vztah. Pro někoho je přirozeným životním stylem, pro jiného noční můrou, může být svobodou i pastí. Klíčem je, aby se každý rozhodoval sám za sebe, s respektem k sobě i k partnerovi. Protože nejdůležitější vztah, který máte, je ten, který máte sami se sebou.
