Milostný trojúhelník má psychické dopady i na milenku, říká mediátorka Lamačová
Nevěra se nejčastěji řeší ze dvou pohledů. Z úhlu toho, kdo zahýbá, nebo z pohledu toho, kdo je podváděn. Existuje ale ještě třetí strana, na které se můžete ocitnout, a ani tu není snadné ustát. Co když jste ta, s níž k nevěře dochází? Jak se s takovou situací vypořádat a nepřestat si vážit sebe samé?
Být ve vztahu jako „ta třetí“ je role, u níž máte pocit, že byste ji nikdy dobrovolně nezvolila. Ale někdy se to prostě stane – potkáte někoho, kdo vás okouzlí, s kým sdílíte neuvěřitelné spojení, jenže je tu jeden háček. On už někoho má. Manželku, děti, stabilní rodinné zázemí, které jen tak neopustí. A vy se ocitnete v roli, kterou společnost často zatracuje a na její aktérku se dívá skrz prsty.
„Reakce okolí na otevřený vztah mohou být různorodé, mnohdy negativní. Důležité je, jak situaci vnímáte vy a váš partner, případně další lidé ve vašich vztazích. Je důležité, abyste byli přesvědčeni o tom, co děláte, a abyste věděli, proč jste si zvolili otevřený vztah, byli upřímní k sobě, citliví ke svým vlastním potřebám, ale i k potřebám či obavám ostatních ve vztahu," říká Ing. Lucie Lamačová, Ph.D., zapsaná mediátorka, lektorka a facilitátorka.
„Pokud reagujete na negativní reakce, snažte se komunikovat otevřeně, bez konfliktů. Vysvětlete, že váš vztah je o vzájemné dohodě a respektu, že každý vztah je jiný a že každý člověk by měl mít právo na svou vlastní volbu,“ dodává Lamačová.
Nevýhody mileneckého vztahu
Než se do takového vztahu plně ponoříte, je důležité si upřímně odpovědět na otázku, zda je to skutečně to, co chcete. Být „ta třetí“ znamená akceptovat spoustu omezení. Nejsou tu večeře s jeho rodinou, nejsou tu společné víkendové výlety, nejsou tu spontánní plány. Místo toho přicházejí tajnosti, skryté zprávy, schůzky mezi čtyřma očima a neustálé čekání, kdy se zase ozve. Důležité je pochopit, že časový rozvrh vašeho vztahu bude podřízen jeho životu, ne tomu vašemu. Pokud se s tím dokážete smířit a necítit se frustrovaně, pak má možná tento vztah pro vás smysl.
Vyrovnat se s nejistotou a nejasnou budoucností ve vztahu se ženatým mužem může být náročné, ale také současně inspirací či příčinou, že začnete více přemýšlet o jeho smyslu. Zralá úvaha na základě konkrétních okolností je pro další setrvání v něm podstatná. Může být dlouhodobě funkční, ale je třeba počítat i s velkými komplikacemi. Manželské trojúhelníky čelí mnoha výzvám a překážkám, a aby byly dlouhodobě realizovatelné, měl by existovat jasný a otevřený plán do budoucnosti.
„Vztah, ve kterém je žena v pozici milenky, nebo jinak řečeno je zapojena do vztahu jako ‚vedlejší partnerka‘, může mít různé psychické dopady v závislosti na konkrétní situaci, osobních hodnotách a emocích zúčastněné osoby. Tyto dopady mohou být jak pozitivní, tak negativní, a záleží na mnoha faktorech, jako je dynamika vztahu, komunikace mezi partnery, sebehodnota a očekávání. Psychické dopady vztahu, ve kterém je žena v pozici milenky, jsou komplexní a závisejí na řadě faktorů. Může jít o krátkodobý vzrušující zážitek, ale i o bolestivé a emocionálně náročné zkušenosti. Pomoci zorientovat se v takové situaci může i zkušený psychoterapeut,“ říká mediátorka.
Jak si zachovat sebeúctu v roli milenky
Mnoho milenek žije v naději, že jejich milenec jednoho dne své ženě oznámí, že ji opouští, a přijde s kufrem v ruce. Realita však bývá jiná. Většina mužů v manželství setrvá, z velké části proto, že je to pro ně pohodlnější, ale roli hrají i další motivy, například nechtějí ublížit dětem. Vesměs mají doma ženu, která se stará o děti, o domácnost, a vás berou jako vzrušující rozptýlení. Pokud vám to stačí, pak dobře. Pokud ale sníte o plnohodnotném vztahu, možná je načase přehodnotit, zda chcete být v roli věčné čekatelky.
Nejdůležitější v této situaci je zachovat si sebeúctu. Nenechte se zatlačit do kouta. Mějte svůj vlastní život, koníčky, kariéru, přátele. Nedělejte z něj středobod svého světa, protože vy jste pro něj jen součástí toho jeho.
„Takové situaci pomůže otevřená a upřímná komunikace, ujasnění si priorit, stanovení hranic a realistická očekávání. Určitě je namístě také zvážení perspektivy vztahu. Mnoho současných monogamních vztahů vzniklo na základě těchto specifických životních etap, a proto vždy záleží na konkrétních okolnostech, konkrétních účastnících těchto situací a povaze vztahu, jeho hodnotě a směru," vysvětluje Ing. Lucie Lamačová, Ph.D.
„Existují případy, kdy nefunkční vztahy tímto způsobem zanikly, a daly vzniknout vztahům, které funkčnost obsahují. Existují ale i případy, kdy se jedná o životní styl jednoho nebo obou partnerů, který funkčnosti jejich vztahu neprospívá. Konflikty, které takové jednání způsobuje, řeší často mediace či párová terapie,“ dodává.
Vztah se ženatým mužem může být pro ženu, která není jeho oficiální partnerkou, emocionálně náročný a komplikovaný. Vždy záleží na konkrétní situaci, na tom, jaký je vztah muže s jeho manželkou a jaký je vztah muže s novou ženou. Pokud jste v pozici druhé ženy ve vztahu, je důležité udržet si vlastní emocionální rovnováhu a sebedůvěru. Jestli vám však takový vztah na emocionálním poli více bere, než přináší, je načase zvážit setrvání v něm. To je ovšem dobré udělat i v souvislosti s případnými morálními atributy, které se odvíjejí od povahy daných vztahů.
Rozdíl mezi konsenzuální nemonogamií a nevěrou
Čím dál častěji se dnes setkáváme se vztahy, které jsou otevřené neboli polyamorní. To znamená, že jeden nebo oba partneři mají vedle ofi ciálního vztahu ještě další milostné známosti, které před sebou netají. Pokud tedy máte ženatého milence a jeho partnerka o vás ví a akceptuje to, může se stát, že váš vztah dostane nečekanou dynamiku. Můžete získat víc volnosti, nemusíte se schovávat, ale zároveň je zde neustálý tlak – jak dlouho to vydrží?
Jaké jsou její skutečné motivace? A co když si jednoho dne řekne, že už toho má dost, a všechno se zhroutí? A jestliže proti vám bojuje, je dobré se zamyslet, zda vám tato situace za to stojí. Hádky, ultimáta, výčitky a možná i špinavé hry mohou být běžnou součástí této dynamiky. Otázka zní: Chcete se ocitnout uprostřed manželské války?
„Emoční vazby v polyamorních, tedy otevřených vztazích a monogamních vztazích se liší především ve způsobu, jakým jsou tyto vztahy strukturovány, jak jsou rozděleny emocionální potřeby a jak se komunikuje a vyjednává. Polyamorní vztahy mohou poskytnout větší flexibilitu a širší podporu, ale vyžadují i větší úsilí v komunikaci a správě vztahových dynamik. Monogamní vztahy bývají soustředěné na jeden vztah, což může přinášet jiné formy stability, ale i tlak. Konečně to, co je pro jednotlivce nejlepší, závisí na jejich konkrétních osobních hodnotách, potřebách a schopnosti zvládat různé výzvy, které oba typy vztahů přinášejí,“ tvrdí Ing. Lucie Lamačová, Ph.D.
To, zda je konsenzuální nemonogamie lepší než nevěra, závisí na perspektivě a hodnotách, které jednotlivci a vztahy mají. Obě možnosti se týkají vztahů, ve kterých se obvykle nějakým způsobem překračují tradiční monogamní normy, ale existují zásadní rozdíly mezi nimi. Konsenzuální nemonogamie označuje vztahy, kde jsou si všichni účastníci vědomi a souhlasí s tím, že mohou mít více partnerů. Ačkoli toto nemusí platit pro oba partnery plně, a to ve smyslu upřímné hluboké ochoty a chuti do takového typu vztahu.
Nevěra nastává, když má jedna osoba ve vztahu intimní nebo romantický vztah s někým jiným bez vědomí a souhlasu svého partnera. V podstatě to znamená, že konsenzuální nemonogamie může být pro někoho „lepší“ v tom smyslu, že je oproti nevěře postavena na souhlasu a otevřené komunikaci. Ale to, co je lepší, pokud se naše úvaha zabývá jednou nebo druhou variantou, záleží zcela na individuálních preferencích, hodnotách a povaze konkrétních aktérů.
„Pokus o otevřený vztah může být pro některé páry skvělým způsobem, jak prozkoumat nové formy intimity a vztahových dynamik. Nicméně, otevřený vztah vyžaduje hodně komunikace, důvěry a vzájemného respektu. Když nejsou některé věci dobře nastaveny nebo jsou ignorovány, mohou se objevit problémy, jako například žárlivost a strach z ohrožení, nerespektování hranic, nedostatek vnitřní sebedůvěry či společně tráveného času. Zásadní je také upřímná komunikace o takovém vztahovém nastavení ve smyslu iniciativy, přijetí či pouhého přizpůsobení se partnerovým potřebám,“ dodává Ing. Lucie Lamačová na závěr.
Zdroj: autorský článek
