Nevěra nemusí znamenat, že máte problém ve vztahu. Co ještě odhalila studie?
Jsme nevěrní. No a? Chceme víc sexu, proto podvádíme, nic víc za tím často není. A lítost se příliš nekoná.
Láska je komplikovaná, udržet dlouhodobý vztah je náročná disciplína. Někomu vydrží okouzlení partnerem celý život, ale nalijme si čistého vína, jsou to spíše výjimky. Podle některých průzkumů až polovina manželství končí kvůli nevěře. Nevěra je pro většinu párů jedním z nejobtížnějších porušení důvěry a data ukazují, že podvádění je častější během raného randění než v manželství. Obecně se předpokládá, že lídry v podvádění jsou muži, jenže se ukazuje, že za posledních 20 let se počet žen, které v manželství zahýbaly, zvýšil o 40 procent na 14,7 procenta. Muži zůstali za tu dobu konzistentně na 21 procentech. Je jasné, že všechna data postavená na dobrovolných odpovědích respondentů je nutné brát s rezervou. Ale skutečnost, že číslo roste, se zdá být dostatečně jasným ukazatelem trendu.
Proč tak často hledáme porozumění a uspokojení v náručí jiného partnera? Změnily se za poslední roky důvody našeho odbíhání k osobě, se kterou většinou ani budoucnost neplánujeme? A jaké důvody nás vedou k tomu, že podvádíme, i když jsme v manželství nebo vztahu vlastně spokojení, šťastní? Pokud si takové otázky kladete, čtěte dál.
Pracovní riziko
Studie z roku 2019 odhalila, že 16 % manželských párů bylo v určité fázi manželství nevěrných svým partnerům. Počet sexuálních partnerů, které má člověk za život, zvyšuje možnost nevěry v manželství. Je to tak proto, že když jsme před vstupem do manželství nebo dlouhodobého vztahu zvyklí na vzrušení a adrenalin nového objevování, může nám vztah a sex s jedním partnerem připadat jako nuda a něco, co se nedá dlouhodobě vydržet bez alespoň občasných vycházek za zábavou. Nadosah bývají v zaměstnání.
Pohodlí a blízkost, které pociťujeme při interakci s kolegy v práci, jsou důvodem většiny mimomanželských vztahů. Proto je rozumné se nad sebou zamyslet a sami sobě nastavit hranice, kam až s nimi chceme zajít. Někdo může striktně dodržovat pracovní dobu a z kolegů nedělá kamarády, někdo je zvyklý prolínat práci a osobní život. Večerní posezení v baru s kolegy považuje za běžné trávení času, někdo s nimi vyrazí i na dovolenou. A potom ty služební cesty, večerní služby…
Je běžné, že si vytváříme emocionální spojení se svými spolupracovníky, a je normální se citově přiblížit k někomu, s kým pravidelně komunikujeme. Jenže trávení hodně času s kolegou či kolegyní bývá významným důvodem emocionální nevěry, připoutáte se citově, začnete cítit větší nespokojenost se svým manželstvím a odtud je jen malý krok k tomu, aby přátelský vztah přerostl do něčeho vážnějšího, mnohdy riskantního, protože může zničit trvalý vztah a všechno kolem, přitom do podobné kvality třeba nikdy nedoroste.
Paradox nevěry
Sociální psycholog Dylan Selterman z Johns Hopkins University a jeho kolegové zkoumali registrované uživatele webu Ashley Madison, určeného pro lidi hledající mimomanželské poměry. Vědci si posvítili na zkušenosti, které mají podvádějící lidé během svých záletů. Účastníci vyplnili dotazníky týkající se jejich primárních (například manželských) vztahů, jakož i osobnostních rysů, motivace k vyhledávání nevěr a mileneckých úspěchů, respektive výsledků jejich mimomanželských vztahů. Studie zpochybnila široce rozšířené představy o zkušenostech s nevěrou. Analýzy odhalily, že respondenti byli se svými aférami velmi spokojení a pociťovali jen malou, nebo žádnou lítost či morální selhání. Podvádějící také uváděli, že nevěra nemá nic společného s tím, jak moc milují svého partnera, a současně očekávali, že jejich zálety neovlivní kvalitu a trvanlivost jejich primárního vztahu. Většina účastníků studie měla i předtím poměry. Jednalo se koneckonců o studii lidí, kteří používali webové stránky usnadňující nalezení partnera pro nevěru.
Ve studii autoři zkoumali dvě skupiny účastníků, kterých se opakovaně dotazovali po třech měsících. Poté sestavili menší třetí vzorek, což umožnilo přesnější analýzy. Selterman a jeho kolegové položili účastníkům otázky týkající se nevěry, včetně historie jejich afér, motivace a nadšení z hledání partnerů, ptali se i na sexuální a emocionální kvalitu trvalých i náhodných vztahů. Vědci zjišťovali jejich spokojenost v životě, míru lítosti z mimopartnerských vztahů a motivaci k hledání dalších románků. Ale nevěra je běžná mezi celou populací. Odhady ukazují, že 20 až 25 procent lidí v manželství a 33 až 50 procent mladých dospělých ve vztahu má poměry.
Mezi obecně oblíbené argumenty podvádějících patří, že se cítí zanedbáváni svým partnerem, jsou nešťastní z chování protějšku, naštvaní na svého manžela nebo manželku, cítí se nemilovaní. Ale podle účastníků studie kvalita jejich vztahu nebyla významným hnacím motorem touhy po aféře, nijak s nevěrou nesouvisela a zahýbání ani nezvyšovalo pravděpodobnost rozvodu. Současně ale většina účastníků uvedla, že jejich partneři o nevěrách nevěděli. Pokud budeme mluvit o životní spokojenosti a sebevědomí, ti, kteří skutečně podváděli, nezískali jiné skóre než ti, kteří zůstali věrní.
Sex jako motor nevěry
Mnohé výzkumy hovoří o deficitním modelu nevěry, který tvrdí, že podvádění je převážně důsledkem problémů ve vztahu. Navíc se běžně předpokládá, že ti, kdo se dopustí nevěry, budou často kvůli svému chování pronásledováni špatným svědomím, pocity viny a emocionálním otřesem. A teď se vraťme ke zjištění Seltermanova týmu. Mezi nejméně zmiňované důvody pro touhu po nevěře patřil podle studie pocit nedostatku lásky k partnerovi, hněv a pocit zanedbávání. Účastníci také uvedli, že si své zálety užívali fyzicky i emocionálně a nedostavil se pocit viny ani odporu sám k sobě.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Přibližně polovina účastníků napříč vzorky uvedla, že v současné době nejsou se svými partnery sexuálně aktivní. Sexuální nespokojenost v jejich vztahu tak byla hlavním důvodem, proč se rozhodli hledat partnera mimo vztah. Mezi další často uváděné příčiny patřila malá angažovanost vůči partnerovi, touha po autonomii a touha po rozmanitosti sexuálních partnerů. Taková zjištění jsou v rozporu s oběma předchozími výzkumy i konvenční představou o tom, co žene lidi do paralelních vztahů a motivuje k nevěře.
Šťastní ve vztahu = šťastné podvádění
Jak se mohou lidé cítit ve vztahu šťastní, a zároveň podvádět svého partnera? Jedním z důvodů může být, že vztahy podvádějících se podobaly vztahům těch věrných. Ti, kteří měli poměr, neuváděli, že by měli horší vztahy, a nechovali se ve svých vztazích a ke svým prvním partnerům jinak než ti, kteří zůstali sexuálně exkluzivní. Ti spokojenější se svými vztahy necítili více lítosti nad svou nevěrou než ti méně spokojení. A jak už bylo řečeno, podvádění bez přistižení neovlivnilo kvalitu primárního vztahu.
Na základě údajů ze tří relativně velkých vzorků tak bylo zjištěno, že účastníci obecně uváděli touhu po mimomanželských zkušenostech, z nichž většina byla v kontextu monogamních, tedy exkluzivních vztahů. Snažili se navázat vztah navzdory silným pocitům lásky ke svým primárním partnerům nebo manželům. Současně sledovaní účastníci uváděli vysokou míru fyzického a emocionálního potěšení ze svých afér a nízkou míru lítosti.
Sex je jen o sexu
Nová studie tak naznačuje, že mnohá běžná tvrzení a předpoklady o souvislostech mezi nevěrou a špatnou kvalitou vztahů nelze kvalitně podložit dostupnými důkazy. „V populárních médiích, televizních pořadech, filmech a knihách nevěrníci často pociťují intenzivní morální vinu, a my to v tomto vzorku účastníků nevidíme,“ poznamenal hlavní autor Dylan Selterman. „Hodnocení spokojenosti bylo vysoké, mluvíme o sexuální spokojenosti a emocionální spokojenosti. A pocity lítosti byly nízké. Tato zjištění vykreslují složitější obraz nevěry ve srovnání s tím, co jsme si mysleli, že víme.“
Experti upozornili i na to, že lidé jsou pokrytečtí, mají tendenci bojovat s morální důsledností v intimních kontextech, tedy podporují hodnoty, které by zdánlivě zakazovaly nevěru, a zároveň se sami nevěry dopouštějí. Ale aby bylo jasno, i tato studie má několik omezení. Je založena na vlastním reportování účastníků, které může svádět k nepřesnostem, a to zejména když jde o sexualitu. „Důležitým bodem pro mě je, že udržet monogamii nebo sexuální exkluzivitu po celou dobu života je opravdu těžké, ačkoli lidé v manželství obecně považují monogamii za samozřejmost. Předpokládají, že jejich partneři budou zcela spokojeni se sexem s jednou osobou po dalších 50 let svého života, mnoho lidí v tom ovšem selže. Neznamená to, že trvalý vztah je odsouzen k záhubě, ale znamená to, že podvádění bývá běžnou součástí lidských vztahů,“ řekl Selterman.
Manželství a dlouhodobé vztahy si často žádají velké kompromisy, pro mnohé bolestné a náročné. Jsou vždy složité a lidé v nich komplikovaní, často se chovají způsobem, který je v rozporu s konvenční moudrostí i zdravým rozumem. Seltermanova studie naznačuje, že možná sami budeme chtít zpochybnit i vyvrátit některé běžné předpoklady o souvislosti mezi nevěrou a kvalitou vztahu. Ve výsledku to je třeba opravdu prosté a mimomanželský nebo mimopartnerský sex je jen o sexu.
