Úspěch, který se neodpouští: Kdy jste obětí syndromu vysokého máku a kdy je chyba na vaší straně?
Podařilo se vám v práci dotáhnout do konce skvělý projekt nebo se vám zkrátka jen životně daří? Pak možná znáte i tu odvrácenou stranu: místo potlesku přicházejí jízlivé poznámky, chlad nebo rovnou ignorace. Jde o prachobyčejnou závist, takzvaný syndrom vysokého máku, nebo vám okolí dává najevo, že vám úspěch stoupl do hlavy?
Termín syndrom vysokého máku (tall poppy syndrome) má kořeny už ve starověku. Tyranský římský král Tarquinius Superbus kdysi svému synovi názorně ukázal, jak si udržet moc – prošel se zahradou a hůlkou srazil hlavy těm nejvyšším mákům.
Dnes se tento pojem používá zejména v psychologii. V nejjednodušším smyslu jde o situaci, kdy je někdo tvrdě kritizován nebo ostrakizován za to, že je vysoce úspěšný. Nejde přitom jen o pouhou závist, ale o jakési „sociální prostřihávání“. Pokud někdo vybočuje z řady, probouzí to v ostatních strach z vlastního selhání a touhu srovnat s ním krok.
Jak se syndrom projevuje v praxi
Syndrom vysokého máku může mít mnoho tváří. Zde je bližší pohled na to, jak vypadá v různých sférách života:
V práci: Nejde jen o pomluvy v kuchyňce. Často se projevuje tak, že vám kolegové začnou házet klacky pod nohy při týmových projektech (tzv. tichý bojkot), nebo vaše úspěchy nadřízení systematicky přisuzují „týmové práci“, zatímco chyby nechají padnout plně na vaši hlavu.
V přátelství: Skrývá se za pasivní agresí. Představte si, že získáte prestižní ocenění a váš dlouholetý kamarád zareaguje slovy: „Gratuluju. Já bych na něco takového neměl žaludek, mně záleží víc na osobním životě.“
V rodině: Znáte ten pocit, když jako první z rodiny získáte vysokoškolský titul nebo rozjedete byznys, a na rodinné oslavě si vyslechnete: „Na nás už teď paní inženýrka asi nebude mít čas, co?“ Může jít o klasický obranný mechanismus, kterým si rodina řeší vlastní pocity méněcennosti.
V online prostoru: Zde má syndrom podobu často přerůstající v cancel culture (kultura rušení, pozn. red.). Pokud začnete být vidět, algoritmy i anonymita davu podněcují hromadné útoky. Úspěch se na sítích neodpouští a sebemenší chyba je záminkou k tomu, aby vás dav „srazil zpět na zem“.
Konstruktivní kritika, nebo syndrom vysokého máku?
Jedním z největších úskalí je myslet si, že každá kritika našeho úspěchu je automaticky toxická. Někdy nám okolí nastavuje zrcadlo. Jak poznat rozdíl?
Rozdíl mezi syndromem vysokého máku a konstruktivní kritikou
Co když za to nemůže okolí, ale vy?
Úspěch s sebou nese riziko, že ztratíme pokoru. Než označíte své kolegy nebo rodinu za oběti „syndromu vysokého máku“, zeptejte se sami sebe:
Nezměnilo se moje chování k ostatním od chvíle, kdy se mi začalo dařit?
Nevyžaduji neustálou pozornost a validaci svého úspěchu?
Nepřestal(a) jsem naslouchat problémům druhých, protože mi teď připadají malicherné?
Někdy nás okolí nesráží proto, že nám závidí úspěch, ale proto, že jsme se kvůli němu stali arogantními a přehlíživými k potřebám ostatních.
Konkrétní kroky: Jak si chránit hranice
Pokud jste si jisti, že čelíte čisté zášti, generické rady typu „myslete pozitivně“ vám nepomohou. Místo toho můžete přejít do aktivní obrany vlastních hranic:
Hledejte oporu v datech: Pokud o sobě začnete pochybovat, podívejte se na fakta. Vaše výsledky jsou reálné. Studie z roku 2024 (Frontiers in Psychology, Acoba EF.) navíc potvrzuje, že vyhledání sociální podpory u lidí, kteří vám prokazatelně přejí, hraje klíčovou roli v ochraně duševního zdraví před stresem z ostrakizace.
Připravte si asertivní scénáře: Když přijde pasivně-agresivní rýpnutí, nezamrznete, pokud budete mít připravenou reakci.
Na jízlivý komentář: „Zajímalo by mě, jak jsi tu poznámku myslel. Můžeš mi to vysvětlit?“ (Nutí druhou stranu odkrýt karty).
Na bagatelizaci úspěchu: „Rozumím, že to vidíš takhle, ale já jsem na tenhle výsledek opravdu hrdý/á a stálo mě to hodně úsilí.“
Vyvozujte důsledky: Stanovit hranice znamená dát jasně najevo, co se stane, když je někdo překročí. V práci to může znamenat eskalaci k HR, v přátelství omezení kontaktu. „Pokud se mnou chceš o tomto tématu bavit, očekávám respektující tón. Jinak v téhle konverzaci nebudu pokračovat.“
Úspěch by neměl být důvodem k omluvám. Dovolte si zářit, ale nezapomínejte u toho stát pevně nohama na zemi.
