Udržet tajemství za každou cenu? Zachránit život je důležitější než přátelství
Tajemství patří k životu. Pokud je bezpečné, přináší dětem sblížení a pocit potěšení. Jakmile se ale objeví strach o kamaráda, přichází úzkost a bezradnost.Jak můžeme dětem v tak náročné situaci pomoct?
Když dítěti kamarád svěří tajemství, může mít radost a cítit se potěšeně. Může zažívat pocity důležitosti a důvěry, a to je skvělé. Anebo může prožívat pravý opak potěšení a pýchy, například strach, obavy, napětí, ale také vztek, naštvání a třeba i bezmoc. Záleží totiž na tom, s čím se mu kdo svěří a jak moc si přeje, aby taková informace zůstala jen mezi nimi.
Bezpečné tajemství
Tajemství, které je opravdu příjemné sdílet, je řada. Když se například dívka dozví, že se její kamarádka zamilovala, může to být důvěrné téma, které jejich přátelství posílí, dodá mu na důvěrnosti a naplní společnými rozhovory a sdílením. Bezpečným tajemstvím může být třeba i to, že se rodiče rozvádějí. To už není o sdílení radosti, ale spíše bolesti a starostí. I přesto může být příjemné být kamarádovým hlavním důvěrníkem, se kterým si povídá o tom, jak je to těžké, co si rodiče řekli a jak se to celé vyvíjí.
Jsou ale i taková tajemství, se kterými si děti přestávají vědět rady. Mohou to být situace, které jsou tak trochu „na hraně,“ kdy děti začínají přemýšlet, jak s takovým tajemstvím naložit. Třeba se dozvědí o tom, že ta zamilovaná kamarádka posílá svému klukovi fotky, u kterých se nedá tak úplně určit, jestli jsou ještě bezpečné nebo intimní a jde tedy spíše o sexting. Nebo že spolužák podvádí u písemek či pomlouvá někoho jiného, koho to zraňuje. Zde je potřeba vždy vědět o situaci víc, aby bylo jasné, k jaké straně se tajemství přiklání.
Když do hry vstoupí strach
A pak jsou také tajemství, u kterých děti zažívají převážně strach o druhého, pocity bezmoci a beznaděje a velkou nejistotu, jak s nimi naložit. Zvlášť když je kamarád do tajemství doslova zakleje. Takové věty padají často ve spojení s tajemstvím týkajícím se vážných psychických potíží kamarádů – sebepoškozování, poruch příjmu potravy, sebevražedných myšlenek. Děti se dostávají do velkého napětí a mohou prožívat doslova mix pocitů. Cítí se polichocené a důležité, že si kamarád vybral ke svěření se se svými potížemi právě je. Zároveň se o něj bojí a nevědí, co si počít, protože cítí, že samy na tu situaci nestačí a neumějí kamarádovi pomoct. Říct to někomu dospělému a požádat o pomoc se ale bojí, protože kamarád na ně spoléhá, že to nikomu neřeknou a hrozí, že kdyby se to někdo dozvěděl, bude to ještě horší. Kromě toho mají děti strach, aby kamaráda nezradily, nezlobil se na ně nebo o něj dokonce nepřišly.
Linka bezpečí ve spolupráci s projektem Safer Internet Centrum natočila na toto téma tři shorty – krátká videa, která upozorňují na to, jak těžké někdy může být nést taková tajemství. Děti se totiž se strachem o kamaráda na nás obracejí poměrně často. Proto jsme jako leitmotiv těchto videí zvolili motto: „Prozradit neznamená zradit“. Chceme tak podpořit děti v tom, aby si hlídaly své hranice a vnímaly své pocity, které určují, o jaké tajemství jde a jaký postup zvolit.
Ve chvíli, kdy cítí, že se o kamaráda bojí, že si nevědí rady s celou situací, že na takovou věc nechtějí být samy, je namístě hledat dospělého, kterému se mohou svěřit. To může být ideálně rodič, ale také někdo ve škole – školní psycholog, paní učitelka, výchovný poradce. Tato doporučení už sice ve videu nenajdete, ale jak tajemství rozdělit na „o. k. – na hraně – rizikové“, to je v nich vyjádřeno značně expresivně! Uvidíte sami. Detaily, jak mohou děti postupovat a co s takovým těžkým tajemstvím dělat, pak najdou v naší webové poradně nebo v popisku pod příspěvkem.
Není to zrada, ale pomoc
Děti a mladí lidé by měli vědět, že někdy je opravdu důležité předat informaci o ohroženém kamarádovi dál někomu dospělému, který má více možností, jak s ní naložit, s kým se může poradit, promyslet to. V tu chvíli na to přestává být dítě samo a může se mu ulevit. Je fér to kamarádovi říct a připravit ho na to s vysvětlením, že už se o něj opravdu bojím, záleží mi na něm, nezvládám už takový strach o něj prožívat sám, a proto se potřebuji svěřit někomu dospělému. Není to zrada, ale přání pomoct kamarádovi. A to je velký rozdíl.
Zachránit život je důležitější než přátelství
I tak se může stát, že takové jednání může být vnímáno právě jako zrada. Kamarádství se naruší, dítě může být označováno za zrádce, bonzáka a tak podobně. To není lehké. Na dospělých pak je, aby děti podporovali ve vědomí, že někdy je v zájmu ochrany života potřeba takový krok udělat, a i když je to bolestné, zachránit život je důležitější než přátelství. A také, že když je takový krok dobře vysvětlený, je větší naděje, že se podaří přátelství znovu obnovit. Když se kamarádovi uleví poté, co získá pomoc, může situaci vidět jinak. Podpora a laskavá pevnost dospělého s pochopením dětských emocí je v takové situaci zásadní.
Tajemství k dětství a dospívání patří. Je v pořádku ho držet, pokud je bezpečné. Je také úkolem rodičů přijmout vědomí, že dítě potřebuje něco sdílet jen mezi vrstevníky. Je ale také v pořádku říct si o pomoc v situaci, kdy tajemství místo radosti přináší trápení a strach. Rodiče by měli umět dávat dětem najevo, že jsou připraveni jim naslouchat v situacích, které jsou pro ně nějak těžké. Děti a mladí lidé pak mají lepší šanci si o pomoc skutečně říct.
zdroj: téma bylo zpracováno s odborníky z Linky bezpečí
